Debata kolem tohoto snímku se točila kolem tmavého klínu nahoře. Je to věc názoru. Myslím, že klín nahoře i tyčka v pravé krajní části dodávají snímku autentičnosti, že kdyby byl ořezaný, působil by sterilně. Což jsem si dovolil experimentálně ověřit, viz vlevo. Snímek mi připadá prázdnější. Líbí se mi i sklon cesty – přispívá to k dynamice obrázku. Je to perfektně vystižený okamžik a věřte, že vím , o čem mluvím, ikskrát jsem psy fotil! I psů se týká „Muybridgeův problém“, totiž to, že když pes běží, zpravidla má jednu tlapu na zemi. Tento „klokaní postoj“ je vskutku pozoruhodný. Autor prokázal skvělou pohotovost i bleskovou schopnost kompozice – je správné, že je nechán prostor ve směru pohybu: běda, kdyby pes byl umístěn na střed. Přitom, praxe nás k tomu svádí, protože oko pozoruje objekt, v daném případě psa, v centru hledáčku a pak se snadno stane, že objekt v centru zůstane.
|
Debata kolem tohoto snímku se točila kolem tmavého klínu nahoře. Je to věc názoru. Myslím, že klín nahoře i tyčka v pravé krajní části dodávají snímku autentičnosti, že kdyby byl ořezaný, působil by sterilně. Což jsem si dovolil experimentálně ověřit, viz vlevo. Snímek mi připadá prázdnější. Líbí se mi i sklon cesty – přispívá to k dynamice obrázku. Je to perfektně vystižený okamžik a věřte, že vím , o čem mluvím, ikskrát jsem psy fotil! I psů se týká „Muybridgeův problém“, totiž to, že když pes běží, zpravidla má jednu tlapu na zemi. Tento „klokaní postoj“ je vskutku pozoruhodný. Autor prokázal skvělou pohotovost i bleskovou schopnost kompozice – je správné, že je nechán prostor ve směru pohybu: běda, kdyby pes byl umístěn na střed. Přitom, praxe nás k tomu svádí, protože oko pozoruje objekt, v daném případě psa, v centru hledáčku a pak se snadno stane, že objekt v centru zůstane.
|