Možná, že by se mělo říkat „mechanické optické stabilizátory“, ale vžil se pojem „optický“ a při něm zůstaneme. Jak se dá posoudit jejich účinek? Dovolte mi, abych i o tom trochu skepticky zauvažoval a uvítám vaše názory. Výrobci uvádějí, že stabilizátorem umožní udržet o „dva stupně“ delší časy. Tomuto údaji je třeba porozumět: jestliže běžně udržím 1/125, pak o jeden stupeň delší čas je 1/60 a o dva stupně 1/30.
Další počítání: ultrazoom má rozpětí dejme tomu od 36 do 432 mm ekvivalent. Víme, že více méně spolehlivě udržíme rychlost záběrky, která je více méně rovná počtu milimetrů ohniskové vzdálenosti, takže tento objektiv vytažený na maximální ohnisko po nás bude chtít aspoň 1/500 sec. Když kratší, tím lépe. Se stabilizátorem stabilizujícím o dva stupně to znamená, že bychom mohli udržet 1/500-> 1/250 -> 1/125 sec. Na opačné, širokoúhlém konci by to bylo l/40 -> 1/20 -> 1/10 sec. Ale jak to testovat? Pokud ale zkoušíme stabilizovaný foťák „v ruce“, pak samozřejmě docházíme jen k velmi přibližným výsledkům. Zjistíme, že se nám někdy podaří uspokojivě „ustabilizovat“ obraz s delší expozični dobou o čtyři stupně! Navíc, hodně záleží i na tom, jak velký má být výsledný snímek. Pro snímky pohlednicového formátu stačí méně ostrý snímek, než pro plachtu 30×40 cm. Poslání této úvahy? Stabilizátory jsou vynikající pomůcka a na rozdíl od nesmyslného zvětšování počtu megapixelů stabilizátor opravdu zlepšuje technickou kvalitu našeho fotografování. Před čím bych ale varoval jsou „testy z ruky“. Při testech zkoumejte testovací podmínky, metodiku. Samozřejmě, že i polní, praktické testy jsou užitečné, ale co mi připadá směšné je to, když někdo (jak jsem na to právě včera narazil na jednom zahraničním webu) před vánocemi očividně preferuje jednu značku, vybranou z pěti, na základě „testu z ruky“. A hádejte, kterápak značka je na reklamách toho webu? Ukázky:
|
Možná, že by se mělo říkat „mechanické optické stabilizátory“, ale vžil se pojem „optický“ a při něm zůstaneme. Jak se dá posoudit jejich účinek? Dovolte mi, abych i o tom trochu skepticky zauvažoval a uvítám vaše názory. Výrobci uvádějí, že stabilizátorem umožní udržet o „dva stupně“ delší časy. Tomuto údaji je třeba porozumět: jestliže běžně udržím 1/125, pak o jeden stupeň delší čas je 1/60 a o dva stupně 1/30.
Další počítání: ultrazoom má rozpětí dejme tomu od 36 do 432 mm ekvivalent. Víme, že více méně spolehlivě udržíme rychlost záběrky, která je více méně rovná počtu milimetrů ohniskové vzdálenosti, takže tento objektiv vytažený na maximální ohnisko po nás bude chtít aspoň 1/500 sec. Když kratší, tím lépe. Se stabilizátorem stabilizujícím o dva stupně to znamená, že bychom mohli udržet 1/500-> 1/250 -> 1/125 sec. Na opačné, širokoúhlém konci by to bylo l/40 -> 1/20 -> 1/10 sec. Ale jak to testovat? Pokud ale zkoušíme stabilizovaný foťák „v ruce“, pak samozřejmě docházíme jen k velmi přibližným výsledkům. Zjistíme, že se nám někdy podaří uspokojivě „ustabilizovat“ obraz s delší expozični dobou o čtyři stupně! Navíc, hodně záleží i na tom, jak velký má být výsledný snímek. Pro snímky pohlednicového formátu stačí méně ostrý snímek, než pro plachtu 30×40 cm. Poslání této úvahy? Stabilizátory jsou vynikající pomůcka a na rozdíl od nesmyslného zvětšování počtu megapixelů stabilizátor opravdu zlepšuje technickou kvalitu našeho fotografování. Před čím bych ale varoval jsou „testy z ruky“. Při testech zkoumejte testovací podmínky, metodiku. Samozřejmě, že i polní, praktické testy jsou užitečné, ale co mi připadá směšné je to, když někdo (jak jsem na to právě včera narazil na jednom zahraničním webu) před vánocemi očividně preferuje jednu značku, vybranou z pěti, na základě „testu z ruky“. A hádejte, kterápak značka je na reklamách toho webu? Ukázky:
|