Kdo by nechtěl, aby jeho objektiv kreslil jako břitva! Lze na neostrost vyzrát mikrokalibrací? Vyzkoušel jsem to.
Kdo by nechtěl, aby jeho objektiv kreslil jako břitva! Lze na neostrost vyzrát mikrokalibrací? Vyzkoušel jsem to.
Protože jsem starý lakomec, udělal jsem si takové zařízení sám. Jako terč jsem použil Kulhánkovo Stroncium, protože je to dobrá kniha a tlustá kniha a za stupnici posloužil zednický metr.
No a tady je meníčko z Canonu EOS 5D – zkoušel jsem to i na 7D, ale potvora si mi klekla, zdá se, že tohle 7D je tak poruchové, jak ho lidi pomlouvají! Na meníčku vidíte princip. Je tu dvacet dílků dopředu, tedy směrem od objektu k fotoaparátu, a dvacet dílků dopředu, od vás dál. Takže, když na měřáku zjistíme, že nám to ostří dozadu, nastavíme mínusové hodnoty a naopak, když to ostří moc blízko, dáme plusové hodnoty.
A teď v praxi. Zkoušel jsem to na objektivu Tamron 70 – 300, který jsem tu nedávno testoval. Vlevo je nastavená hodnota -10, uprostřed je nula a vpravo +10. Záměrně jsem nastavil poměrně velké hodnoty. Hodnota -10 a nula jsou takřka totožné, +10 je mírně posunutý dopředu, ale desítka, která je v rovině fotografované plochy, je v pásmu ostrosti v každém případě.
Abych měl jistotu, vyzkoušel jsem to ještě na jiném obrazci. Zase, vlevo je hodnota do mínusu, uprostřed nula, vpravo do plusu, zase hodnota 10, tedy poměrně velká. Rozdíly nepatrné, pokud vůbec nějaké.
Opatrně prohlásím, že si nemyslím, že je mikrokalibrace k ničemu, rozhodně je dobře mít nějaké to štelováníčko k disposici. Nicméně mám asi právo po provedených pokusech prohlásit, že necítím vášnivou potřebu nastavovat svůj přístroj na zmíněný Tamron, a ke stejnému výsledku, tedy k nulovému rozdílu, jsem došel s objektivem Canon 70-200/2.8.
Takže jsem vám možná ušetřil patnáct stovek za nákup mikrokalibračního udělátoru, aspoň že tak!