Kousek od Jílového je krásná přírodní partie. Jmenuje se Vlčí údolí, jede se tam buď Sázavským pacifikem do stanice Prosečnice, autem jedete kolem stanice Prosečnice a zaparkujete u lomu na krásném parkovišti vylámaném ve skále. Pak jdete po žluté do údolí, ale lépe je jít nahoru z parkoviště po červené a na žlutou zahnout: pak totiž jdete údolím shora a pokud se tam vypravíte dopoledne, jste v protisvětle. No a já tam byl za jemného deště a to bylo vůbec nejlepší.
Kousek od Jílového je krásná přírodní partie. Jmenuje se Vlčí údolí, jede se tam buď Sázavským pacifikem do stanice Prosečnice, autem jedete kolem stanice Prosečnice a zaparkujete u lomu na krásném parkovišti vylámaném ve skále. Pak jdete po žluté do údolí, ale lépe je jít nahoru z parkoviště po červené a na žlutou zahnout: pak totiž jdete údolím shora a pokud se tam vypravíte dopoledne, jste v protisvětle. No a já tam byl za jemného deště a to bylo vůbec nejlepší.
Krajiny se obvykle fotí na šířku z důvodů snadno pochopitelných. Ono i v té Vlčí rokli by to vcelku dávalo smysl. Tohle je hlavní atrakce té rokle – zamechované balvany, teď na podzim vsazené do červeného listí. Je to panorama složené ze tří fotek, foťák byl … na výšku.
Ale už dlouho jsem si říkal, že bych se měl víc věnovat focení na výšku. Už kvůli fotoknihám. Když do fotoknihy skládáte víc fotek na stránku, zjistíte, že vás moc svazuje situace, kdy je to všechno na šířku. Zkrátka na výšku. Jak na to jít?
Začněme fotkou na šířku, klasickou, komponovanou vlevo shora doprava dolů. V levé části výrazný tvar, vyvažuje ho plocha červených listů. 
Stejný motiv, ale pojatý na výšku. Kompozice se musí stěhovat blíže ke svislé ose, musí tam být jasné vodítko, nějaká linie vedoucí zrak. Zase začínáme vlevo nahoře, to je sázka na jistotu, a pak obraz stavíme na markantních tvarech posazených nad sebou.
Strmá diagonála může ovšem jít zprava dolů doleva. Ale zase je to stavěno na výrazných tvarech a ve Vlčí rokli jich najdeme skutečně hodně.
Nemusíme samozřejmě tvary jenom stavět nad sebe. Tahle partie kamennů je poskládaná jaksi na střídačku, ale pořád je tu vedení oka poblíž svislé osy.
Závěrem k úpravám fotky v dané situaci. Fotka jak vypadne z foťáku vypadá asi takto:
Je dobré do fotky sáhnout tak, abychom místním zesvětlováním zvýraznili ty partie, které povedou oko kolem svislé osy. Méně důležité partie naopak potlačíme ztmavením.
Do té Vlčí rokle se zajděte podívat. Byl jsem tam i ve sněhu, ale myslím si, že nejlepší je to právě teď, když je takové – zdánlivě – nefotogenické počasí. Zkuste to!