Kontrast a dynamický rozsah

V těchto dnech si neužijeme kontrastního osvětlení. Sluníčko se schovává a když vyleze, je filtrováno oparem. Zato když se mu uráčí, skrz studený vzduch pálí jak zjednané. Nastala chvíle si popovídat o kontrastu.
Je třeba rozeznávat dva pojmy, kontrast a dynamický rozsah. Dobře si to ukážeme na histogramu, grafu, který znázorňuje, jak jsou na obrázku zastoupeny jasové stupně (je jich, jak víme, 256).

Levý histogram ukazuje rozložení jasů na velmi málo kontrastním obrázku, spíše světlejším, protože většina stupňů je napravo od středu (střed má hodnotu 128, kdežto zde je median 163 a střední hodnota 164). Není tu žádná černá (hodnoty vlevo), ani bílá (hodnoty vpravo).
Na druhém histogramu vidíme zcela jiný průběh grafu. Vlevo, v oblasti tmavých tónů, je vysoký val, ten zvolna klesá a hodně vpravo letí nahoru. Je vidět, že na obrázku je většina plochy obsazena stinnými partiemi a pak je tam „něco“, co hodně svítí, až do bílé barvy.Však se o tom přesvědčíme pohledem na reálné obrázky:

Tady je máme: na levém obrázku je většina kresby obsazena jemnými šedými tóny ojíněné trávy a oparu v pozadí, pes je bílý a jenom jeho černé uši, čumák několik skvrnek se zaslouží o těch pár černých pixelů vlevo na histogramu.
Na obrázku vpravo je temný les a kapličky křížové cesty (svatý Jan nad Mníškem pod Brdy) – to jsou ty dva“valy“, větší vlevo (stínu je víc), světla vpravo.

Snímek vlevo je svou povahou málo kontrastní. Navíc – expoziční automatika je kalibrována na střední šedou, takže aparát bud e mít sklony k podexpozici. Tento snímek je třeba snímat na kompenzaci expozice do plusu, je třeba vyzkoušet – zde to bylo + 0,7 EV, a na maximální kontrast. Vše lze jakž takž dohnat v editoru, ale zásada zní – snažme se maximální výsledek získat už při fotografování.

A obrázek vpravo?
Kdybychom bodovým měřením změřili expoziční hodnotu kapličky a lesa, zjistíme, že zde bude rozdíl pěti expozičních stupňů. To je hranice dynamického rozsahu fotoaparátu. Musíme se do něj vejít. Jak?
Je třeba najít takovou expozici, která zachytí maximum jasových tónů a vyhne se přepálení jasů i slití stínů do černé. Histogram prozradil, že se to zde podařilo, protože vlevo nespadl do černé a k té bílé stoupí sice strmě, ale plynule a od úrovně 254 dokonce prudce klesá k úrovni 255 (=bílé). Viz výřez histogramu, kde je ten pád k bílé dobře vidět – je to známka toho, že tu nedošlo k přepalu.
Jak to tedy udělat?
Především nastavíme aparát na nejnižší kontrast. Potom nastavujeme expozici: kapličky jsou bílé, takže ani bodové změření odraženého světla od jejich stěn nevede ke správnému výsledku – pamatujeme si přece, že měření je kalibrované na střední šedou! Musíme tedy nastavit expozici podle hodnoty kapličky – ale expozici korigovat, aby kaplička nevyšla šedá, tedy podexponovaná. Takže zase musíme nastavit expoziční hodnotu do plusu – vůči ploše kapličky!

Není to tak složité, jak to vypadá na první pohled – a výhodu má ten, kdo má možnost kontrolovat přepaly na displeji (zrcadlovky, některé kompakty – je to vidět i na histogramu! Ale pozor, histogramy kompaktů (a někdy i zrcadlovek) bývají malé a takový (žádoucí) „pád do bílé“ jako je na našem příkladu by tam nebyl vidět. Taky ovšem pomůže bracketing, ať už automatický anebo prostě zkusmo stanovený tak, že pořídíte několik snímků s různou expoziční hodnotou a zvolíte ten nejlepší, doma u počítače. U statického motivu, jako jsou tyto kapličky, je to velmi snadné a lze to doporučit.

Nicméně, třebaže je snímek kapliček expozičně v pořádku (jak nás přesvědčuje histogram), stíny jsou velmi tmavé. Co s tím? O tom si řekneme zítra.

V těchto dnech si neužijeme kontrastního osvětlení. Sluníčko se schovává a když vyleze, je filtrováno oparem. Zato když se mu uráčí, skrz studený vzduch pálí jak zjednané. Nastala chvíle si popovídat o kontrastu.
Je třeba rozeznávat dva pojmy, kontrast a dynamický rozsah. Dobře si to ukážeme na histogramu, grafu, který znázorňuje, jak jsou na obrázku zastoupeny jasové stupně (je jich, jak víme, 256).

Levý histogram ukazuje rozložení jasů na velmi málo kontrastním obrázku, spíše světlejším, protože většina stupňů je napravo od středu (střed má hodnotu 128, kdežto zde je median 163 a střední hodnota 164). Není tu žádná černá (hodnoty vlevo), ani bílá (hodnoty vpravo).
Na druhém histogramu vidíme zcela jiný průběh grafu. Vlevo, v oblasti tmavých tónů, je vysoký val, ten zvolna klesá a hodně vpravo letí nahoru. Je vidět, že na obrázku je většina plochy obsazena stinnými partiemi a pak je tam „něco“, co hodně svítí, až do bílé barvy.Však se o tom přesvědčíme pohledem na reálné obrázky:

Tady je máme: na levém obrázku je většina kresby obsazena jemnými šedými tóny ojíněné trávy a oparu v pozadí, pes je bílý a jenom jeho černé uši, čumák několik skvrnek se zaslouží o těch pár černých pixelů vlevo na histogramu.
Na obrázku vpravo je temný les a kapličky křížové cesty (svatý Jan nad Mníškem pod Brdy) – to jsou ty dva“valy“, větší vlevo (stínu je víc), světla vpravo.

Snímek vlevo je svou povahou málo kontrastní. Navíc – expoziční automatika je kalibrována na střední šedou, takže aparát bud e mít sklony k podexpozici. Tento snímek je třeba snímat na kompenzaci expozice do plusu, je třeba vyzkoušet – zde to bylo + 0,7 EV, a na maximální kontrast. Vše lze jakž takž dohnat v editoru, ale zásada zní – snažme se maximální výsledek získat už při fotografování.

A obrázek vpravo?
Kdybychom bodovým měřením změřili expoziční hodnotu kapličky a lesa, zjistíme, že zde bude rozdíl pěti expozičních stupňů. To je hranice dynamického rozsahu fotoaparátu. Musíme se do něj vejít. Jak?
Je třeba najít takovou expozici, která zachytí maximum jasových tónů a vyhne se přepálení jasů i slití stínů do černé. Histogram prozradil, že se to zde podařilo, protože vlevo nespadl do černé a k té bílé stoupí sice strmě, ale plynule a od úrovně 254 dokonce prudce klesá k úrovni 255 (=bílé). Viz výřez histogramu, kde je ten pád k bílé dobře vidět – je to známka toho, že tu nedošlo k přepalu.
Jak to tedy udělat?
Především nastavíme aparát na nejnižší kontrast. Potom nastavujeme expozici: kapličky jsou bílé, takže ani bodové změření odraženého světla od jejich stěn nevede ke správnému výsledku – pamatujeme si přece, že měření je kalibrované na střední šedou! Musíme tedy nastavit expozici podle hodnoty kapličky – ale expozici korigovat, aby kaplička nevyšla šedá, tedy podexponovaná. Takže zase musíme nastavit expoziční hodnotu do plusu – vůči ploše kapličky!

Není to tak složité, jak to vypadá na první pohled – a výhodu má ten, kdo má možnost kontrolovat přepaly na displeji (zrcadlovky, některé kompakty – je to vidět i na histogramu! Ale pozor, histogramy kompaktů (a někdy i zrcadlovek) bývají malé a takový (žádoucí) „pád do bílé“ jako je na našem příkladu by tam nebyl vidět. Taky ovšem pomůže bracketing, ať už automatický anebo prostě zkusmo stanovený tak, že pořídíte několik snímků s různou expoziční hodnotou a zvolíte ten nejlepší, doma u počítače. U statického motivu, jako jsou tyto kapličky, je to velmi snadné a lze to doporučit.

Nicméně, třebaže je snímek kapliček expozičně v pořádku (jak nás přesvědčuje histogram), stíny jsou velmi tmavé. Co s tím? O tom si řekneme zítra.