Technické změny v reálném životě postupují šnečím tempem. Až se za dvacet, třicet let budou psát revidované dějiny fotografické techniky, čtenář bude mít dojem, že digi smetla analogovou fotografii v jednom jediném úderu smršti. Ve skutečnosti to trvalo deset let, než se digitální fotografie vyhrabala z plenek a zaujala širokou veřejnost. Obdobné to bude s bezzrcadlovkami. Po desítky let zavedený systém jednookých zrcadlovek (první na trhu byla Kine Exakta z roku 1936, první vyvinutý prototyp byl ruský Sport z roku 1934, na trhu 1937) přešel z analogu do digi a dobře se mu vede dodnes. Bezzrcadlovky ujídají zrcadlovkám podíl na trhu po kousíčkách, nejúspěšnější ujídač je Sony a hned za ním se drží Panasonic, Olympus a Fujifilm. Kde zůstal Canon s Nikonem?
Inu, jak jinak to říct, než že vzadu. Ne snad, že by byly zcela mimo. Canon má svůj systém M a dovedl ho od stavu naprosté nepoužitelnosti do jakž takž slušné použitelnosti loňským modelem M100. Nikon vyvinul velmi pěkný systém Nikon 1, avšak přes všechny výhody, hlavně malé rozměry, rychlost a výtečný obrazový výkon, nesplnil očekávání a v roce 2014 ho v podstatě odpískal. Aktuálně se může Nikon chlubit dvěma skvělými zrcadlovkami, ve třídě DX je to D500 a v plnoformátu D850, přičemž jeho hlavní konkurent Canon nemá nic, co by se jednomu či druhému modelu vyrovnalo, a zatím se mu daří tvářit se, že si toho nikdo nevšiml. Co je to ale platné, rok 2017 byl výjimečně plodný na skvělé bezzrcadlovky a exceloval tu především Sony dvěma profi přístroji v plnoformátové třídě, modelem E9 a E7R III.
Oba jmenované modely disponují tím, co si soukromě označuji jako „DSLR killer“, tedy zabíječ zrcadlovek. Je to čtyřmegový elektronický hledáček, který nabízí větší a jasnější a ostřejší obraz než hledáček zrcadlovky, navíc doplněný údaji o větším rozsahu, než jaký zvládnou hledáčky DSLR navíc s možností revize snímku a hledání v menu bez nutnosti oddálit hledáček od oka. Čtyřmegový hledáček, když budu parafrázovat básníka, přiložíš k oku a neodtrhneš více. Zatím je to exkluzivita ve výbavě nejvyšší cenové třídy, ale víte, jak to s elektronikou je. Vsadím se, že ve dvacátých létech budou čtyřmegové EVF i v bezzrcadlovkách startovací třídy a pak bude zrcadlovka v bazaru za pět tisíc kus.
Otázka ale zní, jaké to budou značky, ty bezzrcadlovky blízké budoucnosti, se čtyřmegovými hledáčky.
Weby zaměřené na pátrání po tom, co se šustne v zákulisí, už po celou druhou půlku roku 2017 šeptaly, že jak Canon, tak Nikon chystají plnoformátový mirrorless. Canon se prý obrátil na vybrané profesionály s dotazem, co od eventuálního plnoformátového mirrorlessu čekají. Odpovědi bych podepsal všema deseti: standardní EF bajonet bez nutnosti adaptéru, robustní stavbu, vysoké rozlišení, elektronický hledáček (zde bych dodal, že nutně čtyřmegový), fokus peaking (zvýraznění obrysů při ostření), bezdrátové ovládání blesku a joystick pro volbu zaostřovacího bodu. O Nikonu nic podobného nevíme, ale dovedu si představit, že na jeho shortlistu jsou podobné údaje. Na obrázku je představa, jak by nový Canon mohl vypadat:
Z toho co uniklo (snad) z výzkumu Canonu pokládám za podstatný údaj o bajonetu. Když jsem s kolegy novináři měl na tiskovce poprvé příležitost zkoumat původní M model, všichni jsme protáhli obličeje nad sdělením, že bajonet není kompatibilní se zrcadlovkami. Pak přišel adaptér. Ten fungoval jak adaptéry obvykle fungují, tak nějak napůl. Adaptér mezi optikou stejného výrobce? No, fuj, pravím. Ti markeťáci výrobců fototechniky jsou posedlí obavou z kanibalizace. Když dáme publiku mirrorless s kompatibilním bajonetem, lidi přestanou kupovat DSLR.
Ale oni nepřestanou. Někdo by těm pánům měl prozradit zájem o druhé tělo v brašně. Až tohle pochopí, dočkáme se plnohodnotného mirrorlessu jak Canon, tak Nikon. Nejlépe fullframe.