Srpnové kolo průběžné fotografické soutěže Digineffu bylo věnováno cestovní fotografii. Mělo vysokou účast, účastníci ji obeslali 262 fotografiemi. Jako obvykle představíme pět prací, které získaly nejvyšší ohodnocení.
Jak už jsme zvyklí, prvních minimálně padesát prací má vysokou úroveň a o některé vedli porotci urputné spory. Já kupříkladu dával na první místo tento snímek Zdeňka Čecha Uprostřed duhy (pořízeno na Islandu), ale nakonec se ocitl na 27 místě.
Srpnové kolo průběžné fotografické soutěže Digineffu bylo věnováno cestovní fotografii. Mělo vysokou účast, účastníci ji obeslali 262 fotografiemi. Jako obvykle představíme pět prací, které získaly nejvyšší ohodnocení.
Jak už jsme zvyklí, prvních minimálně padesát prací má vysokou úroveň a o některé vedli porotci urputné spory. Já kupříkladu dával na první místo tento snímek Zdeňka Čecha Uprostřed duhy (pořízeno na Islandu), ale nakonec se ocitl na 27 místě.
Zvítězil Vlastimil Raška svým působivým obrazem Na cestě. Obraz je to doslova magický, rozhodně to není žádná popisná fotografie. Připomíná mi Spielbergovo filmové veledílo Blízká setkání třetího druhu. Vyzvím od autora pozadí snímku a jistě se k němu vrátím.
Na druhém místě je Divák od Renaty Rybenské. Obrázek byl pořízen v Besseggenu v Norsku. Lze na něm dovodit, že ke krásné fotce nepotřebujeme krásné slunečné počasí, to za prvé. A za druhé, že červené akcent fotku rozzáří. Když vedu fotoexpedice, žertem zakazuju účastníkům červené bundy. Ale červené triko na správném místě udělá zázraky. Ano, toto je perfektní cestovní fotografie.
Létající lišky, tak svůj snímek nazval Jan Wünsch a doplnil komentářem: Námořník sleduje v Indonésii při západu slunce kaloně malajské, kteří odlétají na své pravidelné noční ovocné hody na jiné ostrovy. Kaloň malajský, anglicky též flying fox, je největší létající druh savce na světě. Je to fotografie s příběhem, s úžasnou světelnou atmosférou. To je ukázka případu, kdy nebe je dominantní obrazový prvek a proto je dobře horizont posadit hodně nízko.
Vlastimil Raška se umístil i na čtvrtém místě. Fotka se jmenuje Na cestách fotografických a je to připomenutí zlatého pravidla: je třeba vstávat ne se sluncem, ale před východem slunce, abychom byli na místě, když slunce vystrčí hlavu.
Helena Horáčková pojmenovala svoji práci Pomíjivost okamžiků. I zde je hlavní atrakcí nebe. Obrázek se umístil na pátém místě.
Závěrem uvedu aspoň dva kandidáty, které bych raději viděl stát na bedně než předchozí snímek. Je to jemňoučký záběr z Abu Dhabi od Jana Lence, byl vysoce hodnocen všemi porotci, ale zprůměrování vyšlo na šesté místo. Fotka je to ale náramná.
I tato fotka porotce zaujala, ale zůstala na sedmém místě. Roman Mikeš ji nazval A nezaprší a zdá se, že ji pořídil ve Francii. Je to roztomilá vtipná fotka.
Zářijové kolo bude ze zcela jiného soudku, tématem je makro, svět přírody viděný hodně zblízka. S hodnocením se potkáme zase za měsíc.