Site icon Digineff

Joe Klamar v Czech Photo Gallery

Vítěz předloňské Czech Press Photo Joe Klamar zahájil vernisáží své autorské výstavy činnost nové fotografické galerie. Najdete ji na Újezdě č. 19 a díky Nikonu, který projekt nové galerie podpořil, vyrostla v Praze velká konkurence prestižní Leica Galerii ve Školské ulici.
Duší podniku je Daniela Mrázková, která pod hlavičkou Czech Photo od roku 1995 pořádá soutěž a následnou výstavu Czech Press Photo. V roce 2009 soutěž vyhrál fotograf slovenského původu (ne nadarmo šla na vernisáži řeč o tom, že fotografie neuznává hranice) Joe Klamar – když se v Jasné v Nízkých Tatrách roku 1965 narodil, jmenoval se pochopitelně Jozef. V roce 1987 emigroval a po nepříliš jednoduché dráze se stal fotografem. Nyní je šéfreportérem Agence France Presse pro oblast střední Evropy.
Na výstavě pochopitelně spatříme onu vítěznou fotku z roku 2009. „Nevznikla v Pohotoshopu,“ prohlašoval autor. „Škubnout foťákem nahoru pořád ještě umím!“ Ale říká se, že vznikla díky jeho nekázni, vběhl do místa, kam neměl. „Strčili mě do kouta někam dozadu, co jsem měl dělat?“ brání se Klamar.

Ta fotka se z výběru poněkud vymyká, i když v jednom se drží stálého principu. „Rád pracuju s kontrastem,“ říká Klamar. A zde je paradox – konfrontace živého státníka Baracka Obamy se sochou T.G.Masaryka, na pozadí chrámu sv. Mikuláše pod pustým, skoro bílým nebem. I ta skoro monochromatičnost je u Klamara výjimečná (třebaže vystavuje i působivé černobílé obrázky). Jinde barvami nešetří, už proto, že značnou část jeho práce vyplňuje sport. Velmi často pracuje silně širokoúhlými objektivy a neváhá aparát nastrčit přímo do jádra děje.

Předchozí ukázka na výstavě, myslím, není, ale ta druhá ano, nešlo si jí nevšimnout. Je z Olympiády z roku 2004 a zachycuje Trevora Stewardsona zpracovávaného Ahmedem Ismailem. „Měl jsem tam fotit vzpírání,“ vyprávěl Klamar. „Nastudoval jsem o vzpírání všechno možné. Na práci jdu vždycky dobře připravený. No a přijel jsem na olympiádu a řekli mi, že budu fotit box.“

I tuhle fotku na výstavě najdete. „Oni po mně chtějí, aby lidi byli na fotce k poznání. Jako na pasové fotce. Za takovou fotku dostanu vynadáno,“ vyprávěl na vernisáži. Ne snad, že by si stěžoval, ale z jeho povídání jasně trčely ostny života agenturního fotografa. „Nafasovali jsme kabel, ten jde z foťáku někam pryč a já fotím a nevím, co s těmi fotkami bude,“ vyjádřil podstatu toho pocitu Klamar.

Fotí digitálně, nejčastěji Nikonem D3. Nostalgicky ale vzpomíná na kinofilm a na doby, kdy „stačily dvě ef en dvojky a tři objektivy a dvě kazety ektachromu“ a vznikly skvělé obrázky. „Dneska filmuju,“ charakterizuje metodu sériového focení. Ale to jsou spíš řeči, usuzuju. K analogu má citový vztah, pro zábavu fotí na kinofilm i na velký formát. Ovšem živí ho digi.

No a za tuhle fotku dostal Klamar loni Cenu Nikonu. Jistě právem. Jděte se na ni a na ty ostatní do galerie na Újezde 19 podívat, stojí to za to.

Mimochodem, i tyhle ukázky potvrzují smysl mé teze, kterou opakuji členům naší Dílny: cenu má krátké ohnisko a dlouhé ohnisko… mnohem víc než to střední. S tím, že každé pravidlo má mnoho výjimek, i Klamar toho určitě hodně suprového nafotil středním ohniskem. .

Vítěz předloňské Czech Press Photo Joe Klamar zahájil vernisáží své autorské výstavy činnost nové fotografické galerie. Najdete ji na Újezdě č. 19 a díky Nikonu, který projekt nové galerie podpořil, vyrostla v Praze velká konkurence prestižní Leica Galerii ve Školské ulici.
Duší podniku je Daniela Mrázková, která pod hlavičkou Czech Photo od roku 1995 pořádá soutěž a následnou výstavu Czech Press Photo. V roce 2009 soutěž vyhrál fotograf slovenského původu (ne nadarmo šla na vernisáži řeč o tom, že fotografie neuznává hranice) Joe Klamar – když se v Jasné v Nízkých Tatrách roku 1965 narodil, jmenoval se pochopitelně Jozef. V roce 1987 emigroval a po nepříliš jednoduché dráze se stal fotografem. Nyní je šéfreportérem Agence France Presse pro oblast střední Evropy.
Na výstavě pochopitelně spatříme onu vítěznou fotku z roku 2009. „Nevznikla v Pohotoshopu,“ prohlašoval autor. „Škubnout foťákem nahoru pořád ještě umím!“ Ale říká se, že vznikla díky jeho nekázni, vběhl do místa, kam neměl. „Strčili mě do kouta někam dozadu, co jsem měl dělat?“ brání se Klamar.

Ta fotka se z výběru poněkud vymyká, i když v jednom se drží stálého principu. „Rád pracuju s kontrastem,“ říká Klamar. A zde je paradox – konfrontace živého státníka Baracka Obamy se sochou T.G.Masaryka, na pozadí chrámu sv. Mikuláše pod pustým, skoro bílým nebem. I ta skoro monochromatičnost je u Klamara výjimečná (třebaže vystavuje i působivé černobílé obrázky). Jinde barvami nešetří, už proto, že značnou část jeho práce vyplňuje sport. Velmi často pracuje silně širokoúhlými objektivy a neváhá aparát nastrčit přímo do jádra děje.

Předchozí ukázka na výstavě, myslím, není, ale ta druhá ano, nešlo si jí nevšimnout. Je z Olympiády z roku 2004 a zachycuje Trevora Stewardsona zpracovávaného Ahmedem Ismailem. „Měl jsem tam fotit vzpírání,“ vyprávěl Klamar. „Nastudoval jsem o vzpírání všechno možné. Na práci jdu vždycky dobře připravený. No a přijel jsem na olympiádu a řekli mi, že budu fotit box.“

I tuhle fotku na výstavě najdete. „Oni po mně chtějí, aby lidi byli na fotce k poznání. Jako na pasové fotce. Za takovou fotku dostanu vynadáno,“ vyprávěl na vernisáži. Ne snad, že by si stěžoval, ale z jeho povídání jasně trčely ostny života agenturního fotografa. „Nafasovali jsme kabel, ten jde z foťáku někam pryč a já fotím a nevím, co s těmi fotkami bude,“ vyjádřil podstatu toho pocitu Klamar.

Fotí digitálně, nejčastěji Nikonem D3. Nostalgicky ale vzpomíná na kinofilm a na doby, kdy „stačily dvě ef en dvojky a tři objektivy a dvě kazety ektachromu“ a vznikly skvělé obrázky. „Dneska filmuju,“ charakterizuje metodu sériového focení. Ale to jsou spíš řeči, usuzuju. K analogu má citový vztah, pro zábavu fotí na kinofilm i na velký formát. Ovšem živí ho digi.

No a za tuhle fotku dostal Klamar loni Cenu Nikonu. Jistě právem. Jděte se na ni a na ty ostatní do galerie na Újezde 19 podívat, stojí to za to.

Mimochodem, i tyhle ukázky potvrzují smysl mé teze, kterou opakuji členům naší Dílny: cenu má krátké ohnisko a dlouhé ohnisko… mnohem víc než to střední. S tím, že každé pravidlo má mnoho výjimek, i Klamar toho určitě hodně suprového nafotil středním ohniskem. .

Exit mobile version