Téma panningu čili sledování pohybujícího se objektu vás zjevně zaujalo, dostal jsme mnoho mailů a děkuji za ně. Jednotný závěr: JE TO TĚŽKÝ… Čistě teoreticky je to v podstatě matematická úloha. Objektivem sledujeme pohybující se objekt, takže my a objekt tvoříme jeden systém. Vůči našemu aparátu se objekt pohybuje jen minimálně, takže je ostrý i s delším časem. Zato pozadí je rozmazané a tím vznikne efekt velké dynamiky.
Téma panningu čili sledování pohybujícího se objektu vás zjevně zaujalo, dostal jsme mnoho mailů a děkuji za ně. Jednotný závěr: JE TO TĚŽKÝ… Čistě teoreticky je to v podstatě matematická úloha. Objektivem sledujeme pohybující se objekt, takže my a objekt tvoříme jeden systém. Vůči našemu aparátu se objekt pohybuje jen minimálně, takže je ostrý i s delším časem. Zato pozadí je rozmazané a tím vznikne efekt velké dynamiky.
V praxi je to horší, na tom jsme se shodli všichni. Záleží na několika faktorech, samozřejmě na rychlosti objektu, jeho vzdálenosti od nás a na použité ohniskové vzdálenosti. A ještě na něčem…
Podívejme se na pěkný obrázek Karla Procházky. Pořízen třicetinou při ohnisku 55 mm. Pozadí je skvěle máznuté, takže máme pocit, že veterán jede třístovkou.
Podobně se to podařilo témuž autorovi při závodech:
Záleží samozřejmě na úhlu pohybu. Pan Jakub Vávra poslal několik zdařilých fotek svého ovčouna. Tady se pes pohybuje v podstatě souběžně k optické ose, je to velmi působivý obrázek, ostrý, ovšem efekt panningu tu patrný není:
K pohybové neostrosti došlo na téhle fotce, pořízené 1/80 sec při 200 mm ohnisku:
Ale problém je zřejmě mimo techniku. Auto a motorka se pohybuje jen v jednom směru, všemi svými částmi, abych tak řekl, kdežto zvíře běží kupředu a zároveň se pohybuje napříč pohybu. A to je problém, který není řešitelný nějakým výpočtem. Nelze psu nařídit, aby v běhu nekýval hlavou. No a když se fotka zadaří, místo psa je tu vodvaz na superkole, vypadá to takto:
Autor k tomu napsal:
Je-li jsme na výlet do Barcelony a už jsem se za těch pár let naučil mít foťák připraven, krytku z objektivu sundanou.
Pravda, když jsem zahlídl toho chlapíka, tak nešlo nic nastavovat, natož měnit objektiv. V té chvíli jsem tam měl širokáč Canon EF-S 10-22. Jen co
jsem si říkal, hezky plynule a přitom zmačknout spoušť. A asi se povedlo. A byl jen jeden pokus. Občas jsou okamžiky, které nejdou zopakovat, ale to vy
dobře víte.
Dodnes mi stejně vrtá hlavou, jak se na to leze, a co když je potřeba zastavit… Možná tam stále jezdí..
Libor Hašpl