Jak na pohyb 2

Před týdnem jsme si tady ukazovali „zkoušku Sedmi statečných“ jako tréningovou metodu pro výcvik fotografování živých objektů. Věřím, že jste si metodu vyzkoušeli a že vám „zkouška“ jde dobře. Je na čase zkusit něco dalšího.

Zde se to povedlo velmi dobře – i s tím, že ve směru pohybu je kompozičně na obrázku více místa.

Opět je třeba požádat nějakou trpělivou osobu, aby s vámi spolupracovala. Na našich ukázkách jsem onou trpělivou osobou já a fotografovali mě účastníci kurzu IDIFu „Začínáme s Ondřejem Neffem“. Pro začátek je dobré nastavit takové podmínky, kdy přesně víme, odkud kam se objekt pohybuje, jak rychle, a v jakém okamžiku ho máme fotit. Fotografování pohybu chce cvik a nemá smysl jít hned na boxerský match .

U nás máme kousek od Institutu digitální fotografie ideální trénovací prostor – je to parčík u kaple svatého Longina. Úkol je jednoduchý: jdu napříč osy objektivu (tedy, lidově řečeno, „jdu kolem“) a úkol zní: zmáčknout spoušť v okamžiku, kdy osoba překračuje obrubník trávníku – pokud možno, aby měla jednu nohu ještě na cestě a druhou už na trávníku.

Posledně jsem tu doporučoval metodu namáčknutí spouště: připomenu, že spoušť má dvě polohy, při namáčknutí aparát ostří a nastavuje expozici, to mu trvá tak asi 0,3 sec, a po domáčknutí exponuje a to zpoždění je typicky 0,1 sec. Takže namáčknutím značně zkrátíme zpoždění. Děláme to i v tomto případě, ale přidáme ještě jeden prvek.

Tak tohle se hodně nepovedlo, autor stiskl spoušť příliš brzy.

Anglicky se mu říká panning, český výraz neznám – jde o to, že sledujeme pohybující se objekt s namáčknutou spouští a domáčkneme ve správný okamžik – ale za chodu, nezastavujeme aparát, pořád objekt sledujeme, po celou dobu pohybu. I po expozici.
Je to něco podobného střelbě na asfaltové holuby. Střelec sleduje cíl a za chodu stiskne spoušť.
Zkoušejte si to. Vypadá to jako snadná věc, pak zjistíte, že vám to nejde úplně ideálně, aspoň ze začátku to nepůjde. Proto je třeba trpělivě cvičit. Spolupracující osoba může pak zrychlovat chůzi, může se pohybovat nepravidelně – podle toho, jak se budou zlepšovat vaše reakční schopnosti.

Skoro perfektní – pata levé nohy mohla víc došlápnut. Všimněte si rozmáznutého pozadí – to je důsledek panningu, pohybu fotoaparátu. Mázlá je i pravá noha, trup a levá noha jsou mnohem ostřejší. Právě tyto neostrosti vyvolávají pocit pohybu a jsou tedy vítaný prvek v obrázku.

Panning lze zkoušet i jinak – postavíte se na chodník nebo je kraji silnice a fotíte kolemjedoucí auta – najdete si nějaký výrazný bod, třeba dveře protilehlého domu nebo strom na druhé straně silnice – a pokusíte se vystihnout okamžik, kdy chladič jedoucího auta bude s tím bodem v zákrytu.
Tohle už je těžší úkol, auta jezdí rychle a je to situace velmi podobná focení na př. při automobilových závodech.
O to je to zábavnější…

Před týdnem jsme si tady ukazovali „zkoušku Sedmi statečných“ jako tréningovou metodu pro výcvik fotografování živých objektů. Věřím, že jste si metodu vyzkoušeli a že vám „zkouška“ jde dobře. Je na čase zkusit něco dalšího.

Zde se to povedlo velmi dobře – i s tím, že ve směru pohybu je kompozičně na obrázku více místa.

Opět je třeba požádat nějakou trpělivou osobu, aby s vámi spolupracovala. Na našich ukázkách jsem onou trpělivou osobou já a fotografovali mě účastníci kurzu IDIFu „Začínáme s Ondřejem Neffem“. Pro začátek je dobré nastavit takové podmínky, kdy přesně víme, odkud kam se objekt pohybuje, jak rychle, a v jakém okamžiku ho máme fotit. Fotografování pohybu chce cvik a nemá smysl jít hned na boxerský match .

U nás máme kousek od Institutu digitální fotografie ideální trénovací prostor – je to parčík u kaple svatého Longina. Úkol je jednoduchý: jdu napříč osy objektivu (tedy, lidově řečeno, „jdu kolem“) a úkol zní: zmáčknout spoušť v okamžiku, kdy osoba překračuje obrubník trávníku – pokud možno, aby měla jednu nohu ještě na cestě a druhou už na trávníku.

Posledně jsem tu doporučoval metodu namáčknutí spouště: připomenu, že spoušť má dvě polohy, při namáčknutí aparát ostří a nastavuje expozici, to mu trvá tak asi 0,3 sec, a po domáčknutí exponuje a to zpoždění je typicky 0,1 sec. Takže namáčknutím značně zkrátíme zpoždění. Děláme to i v tomto případě, ale přidáme ještě jeden prvek.

Tak tohle se hodně nepovedlo, autor stiskl spoušť příliš brzy.

Anglicky se mu říká panning, český výraz neznám – jde o to, že sledujeme pohybující se objekt s namáčknutou spouští a domáčkneme ve správný okamžik – ale za chodu, nezastavujeme aparát, pořád objekt sledujeme, po celou dobu pohybu. I po expozici.
Je to něco podobného střelbě na asfaltové holuby. Střelec sleduje cíl a za chodu stiskne spoušť.
Zkoušejte si to. Vypadá to jako snadná věc, pak zjistíte, že vám to nejde úplně ideálně, aspoň ze začátku to nepůjde. Proto je třeba trpělivě cvičit. Spolupracující osoba může pak zrychlovat chůzi, může se pohybovat nepravidelně – podle toho, jak se budou zlepšovat vaše reakční schopnosti.

Skoro perfektní – pata levé nohy mohla víc došlápnut. Všimněte si rozmáznutého pozadí – to je důsledek panningu, pohybu fotoaparátu. Mázlá je i pravá noha, trup a levá noha jsou mnohem ostřejší. Právě tyto neostrosti vyvolávají pocit pohybu a jsou tedy vítaný prvek v obrázku.

Panning lze zkoušet i jinak – postavíte se na chodník nebo je kraji silnice a fotíte kolemjedoucí auta – najdete si nějaký výrazný bod, třeba dveře protilehlého domu nebo strom na druhé straně silnice – a pokusíte se vystihnout okamžik, kdy chladič jedoucího auta bude s tím bodem v zákrytu.
Tohle už je těžší úkol, auta jezdí rychle a je to situace velmi podobná focení na př. při automobilových závodech.
O to je to zábavnější…