Už počtvrté se jela v Dolních Břežanech veteránská Jízda slunovratu. Její duší je Jan Zvelebil dovozce úchvatných retro sporťáků Morgan. Letos byla sešlost mimořádně silná a bylo co fotit. Vrátím se k té události pár fotkami a porozprávím, jak se co fotilo. Podotýkám, jsem to fotil Canonem 5D Mk III.
Už počtvrté se jela v Dolních Břežanech veteránská Jízda slunovratu. Její duší je Jan Zvelebil dovozce úchvatných retro sporťáků Morgan. Letos byla sešlost mimořádně silná a bylo co fotit. Vrátím se k té události pár fotkami a porozprávím, jak se co fotilo. Podotýkám, jsem to fotil Canonem 5D Mk III.
Letos byl velkou atrakcí parní automobil Mann z roku 1914. Dovezl ho do Břežan ing. Stárek, tvůrce Muzea užitkové techniky v Mníšku u Prahy. Zde vidíme vozidlo vyjíždět na krátkou, ale hodně napínavou jízdu do nejbližšího okolí – před vozem kráčí (mladý muž) s praporem, aby varoval ostatní účastníky dopravy – ejhle, v roce 2015 vidím poprvé aplikaci klasického praporkového zákona; ostatně vidím poprvé v životě jet parní automobil, pokud nebudu počítat parní válce z doby mého dětství. Všimněte si malé hloubky ostrosti: je to foceno objektivem Canon 50/1.8 STM, jeho recenzi chystám. Na plnoformátovém Canonu se tahle padesátka chová jako klasická základní objektiv s úhlem záběru cca 45 stupňů. Malá clona má úžasný separační efekt: v hustém dešti se obluda krásně vyloupla na rozmlženém pozadí.
Jsme pořád na plné světelnosti. Holčička pronásleduje na koloběžce parní automobil. Opět – separační efekt ji pomohl vyloupnout ze scény.
Prší a ejhle, zde je aerovka pod paraplíčkem. Opět použití plné světelnosti F1.8 ! Předek vozíku je žiletkově ostrý a pozadí se hezky rozplývá.
Velká světelnost do třetice – saxofonista a publikum v pozadí. Saxofonista ostrý, publikum v pozadí je čitelné. Skvrnky na fotce, to jsou kapky deště… málo platné, je to 1/1250 vteřiny. Miluji vysokou světelnost právě pro tuto její vlastnost.
Jsem ovšem přítel širokoúhlé fotografie. Zde je použito ohnisko 24 mm objektivu 24-70/4.0 který mi připadá jako ideální výkonem a hlavně poměrem cena / výkon; jistě bych chtěl variantu se světelností F2.8, ale nevěřím, že by zapěla o tolik krásnější píseň, aby to ospravedlnilo tak hluboký zásek do rozpočtu. Ovšem na tohle fotce se dá dokumentovat, že přece jen ta vysoká světelnost má co do sebe. Tohle je focené jaksi impulzivně, a má to clonu F8.0. Ano, je to clona, kdy objektivy obvykle kreslí nejlépe, ale tady je všechno ostré a následkem toho vše jaksi splývá dohromady. Tohle by bylo bývalo chtělo… třeba Sigmu 35/1,4. Mám ji, ale v brašně nebyla nic platná…
Ostrost ale taky má svoje výhody. Připusťme, že tady je to všechno ostré až bůh brání. Ušetřím vás badatelství, je to sendvič, spojené dvě fotky na dvě roviny ostrosti. Takže se rovina ostrosti dá měnit i při takovéto skoro živé fotografii.
Vraťme se k ing. Stárkovi a jeho loko-automobilu. Taková fotka ovšem vyžaduje lidský kontakt. Přijít, porozprávět, dát najevo zájem – a poslat fotky, což jsem posléze učinil…
Zde je pan Brábník, renovátor, a jeho stroj. Jde o Rolls Royce ve stavu individuální výroby karosérie, jak se to dělávalo dřív, když Sodomka oblékal bugattky manželům Junkovým. Došel benzín, protože ještě nedošlo na benzínovou nádrž a ukázalo se, že břežanský kopec vypil dva litry nalité do pidinádržky v motoru.
Tuhle fotku mám rád,je na ní tak trochu všechno, co k příběhu náleží.
Dva objektivy, dvě pojetí. Padesátka s vysokou světelností zaměřená na separační efekt a 24-70 jako skvěle univerzální objektiv pro plný formát. Pro APS-C by to mohla být 17-40/4.0. Už proto, že je to FF objektiv, vhodný jak pro APS-C, tak pro plný formát, pro případ, že by někdo chtěl jednou přece jen přejít…