S Huawei P10 máme za sebou už dva výlety do světa fotomobilování. Tentokrát si ukážeme něco jako vyšší dívčí, co všechno takový mobil umí. Začnu ale výhradou.
S Huawei P10 máme za sebou už dva výlety do světa fotomobilování. Tentokrát si ukážeme něco jako vyšší dívčí, co všechno takový mobil umí. Začnu ale výhradou.
Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí a také zkušenosti – fotím mobilem denně – hlavní síla mobilu je v naprosté jednoduchosti a bezproblémovosti. Díky kratičkému ohnisku objektivu a vysoké světelnosti – a absenci clony, takže mobil fotí pořád jak se říká na plnou díru – vycházejí fotky ostré, odpadá hlavní technický problém soudobé fotografie. Má pevné ohnisko a brzy si zvykneme dívat se tak, jak to umí on – a zjistíme, že vlastně nic jiného moc nepotřebujeme. Problémy s expozicí? Prostě klepneme na displej tam, kde potřebujeme, aby to bylo prokreslené – nejčastěji jsou problémy s mraky, ty se nechávají rády přepálit. Tak na ně klepněte a foťte a je po přepalech.
Tím bych mohl skončit, protože jsem vyčerpal 99% toho důležitého… Ale jinak nedáte, tak pojďme dále.
Vycházím z nabídky Huawei P10, a je možné, že váš mobil tuhle funkci nebude mít v první nabídce anebo ji nemá vůbec, ale bývá to běžné: lze ovlivnit sytost barev. To je docela užitečná věcička, vyplácí se zejména na podzim, když je listí pěkně barevné. Na Huawei je to hned nahoře na liště, vypadá to jako kinofilmové okénko s perforací a v nabídce jsou tři varianty. Standard, tedy výchozí barevnost: 
Zvýšená sytost, to je když chceme, aby barvy křičely:
Naopak tlumené barvy, ty asi přijdou méně často na přetřes:
Další možnost nabízejí filtry. Ukázka je z iPhonu, Huawei to má podobné, jen se ty filtry jinak jmenují:
Jak to funguje ukáže ukázka. Jsou zde různé barevnosti, dva druhy černobílé (obyč a drsná) a uprostřed je normální barevnost.
Jsem k užití filtrů skeptický, někdo to má rád, zde je pole k experimentům do široka otevřené. Co ale je výborné, to je focení v černobílém režimu. Je to dokonce specialita Huawei, jak P9, tak aktuální P10: jeho duální fotoaparát Leica má totiž jeden modul černobílý (je to ten blíže středu přístroje) a je na černobílou fotku jaksi specializovaný. Zde je výsledek – nejdřív barevná varianta:
Potom černobílá.
Další funkce, kterou je dobře občas použít, je HDR. To je několikanásobná a posléze složená expozice, která do značné míry vyrovná rozdílné jasy – stíny a světlé partie. Zde ale podotknu, že je dobře si stáhnout specializovanou aplikaci, jako je True HDR (existuje jich víc) a je dobře, když si sami můžete volit oblast nejvyšších jasů a hlubokých stínů – a tím líp, když přístroj dokáže uložit dílčí expozice jako samostatné obrázky k pozdějšímu zpracování.
Režim PRO
Většina prémiových fotomobilů, a Huawei P10 mezi ně bezpochyby patří, má dva režimy, plně automatický a pak PRO režim. Na našem Huawei (i na starších modelech) ho zapneme tak, že suneme prstem na dotykové obrazovce lištu zdola nahoru. Když to uděláme, podíváme se do konfiguračního menu vpravo – suneme prstem zprava doleva. Tam se nastavuje leccos i v režimu AUTO, v režimu PRO přibylo to důležité, focení do RAW.
Ze všech těch opiček a vychytávek co fotomobily dovedou je focení do RAW nejdůležitější. Důvod je především v těch přepalech. Pokud fotíme jen v obrazovém formátu JPEG, automatika převede data do obrazového formátu automaticky – a leccos ořeže. Ve formátu RAW si všechna data zachováme a pak při konverzi v editoru (ano, musíme to zpracovat na počítači, si je vytáhneme. Fotka v JPEG, pořízena v mimořádně nízké světelné hladině při vysokém ISO 1600:
+ Táž fotka vyvolaná z RAW – v jasech má mnohem víc informací, bylo možno projasnit stíny, potlačit šum… Proto je tak důležité, aby i mobil uměl fotit v RAW.
Co jiného režim PRO nabízí? To je v podstatě společné všem aplikacím tohoto druhu, netýká se to jenom Huaweie: zde můžete nastavovat ISO, rychlost závěrky, vyvážení bílé a korekci expozice. To je velká výhoda pro toho, kdo to umí. Ony totiž ty mobily někdy dělají psí kusy a mají nepříjemný zvyk prodlužovat dobu osvitu, aby nemusely navyšovat ISO. Ten Huawei to dělá celkem rozumně, ale zažil jsem případy, kdy mobil fotil patnáctinou na ISO 25, úplně zbytečně – s výsledkem očekávatelným – figury byly pohybově rozmazané. Tady můžete nastavit rychlost závěrky jakou potřebujete a k ní přiřadíte automatické ISO a můžete vesele vyrazit do ulic fotit streetovky.
Má to háček, po vypnutí se sice nastavení uchová, ale po čase jaksi vyprchá a musíte to nastavovat znovu. Zatím jsem nepotkal mobil, který by dokázal uložit uživatelské nastavení – přitom je to banální úkon, příkaz do firmware. No, nemáme to k disposici, tak aspoň toto.
Zde bych tedy radil rozumně pracovat s časem – zejména v místnosti nebo při nižší světelné hladině. Pracujte bez rozpaků s 1/125 vteřiny, to je dobrý čas při vysoké světelnosti bez nároků na vysoké ISO i ve slabším světle. Taky je dobré si všímat korekce expozice – když ji trochu stáhneme do mínusu, -0,3 nebo -0,7, barvy budou jaksi sytější. Ale jako všechno, ani toto se nesmí přehánět.
Mnohé mobily vyšší třídy nabízejí své speciality. Huawei P10 jich má několik, ale závěrem se zmíním aspoň o jedné. Jmenuje se Noční záběr a je v nabídce, k níž se dostaneme přejetím prstu zleva do středu. Tento režim pořídí expozici při nízké světelné hladině dlouhým časem – a zároveň vyrovná jasové rozdíly. Expozici lze přerušit: na displeji vidíme, jak se obraz pěkně vykresluje. Toto je funkce, kterou nabízejí MFT Olympusy, nicméně jak to má tento model, to je řekl bych bezpříkladné. Na obrázku vidíme obrazovku, kde probíhá snímání – kolem ikony spouště běží ukazatel času – expozice je dlouhá podle toho, jak přístroj vyhodnotí nejtmavší místo. 
Shrnutí
Nadále trvám na tom, že hlavní síla fotomobilu je v jednoduchosti a pohotovosti: je pořád po ruce a velmi dobře poslouží i v plně automatickém režimu. Mobily vyšší třídy ale nabízejí mnohdy až pozoruhodné vymoženosti. Konkrétně tento Huawei dovede fotit do RAW, má ISO až 3200 a z nabídky jeho zvláštních funkcí doporučuji Noční portrét, který ovšem vyžaduje fixaci přístroje, nejlépe na stativu. 10