Nezařazené

Hnědé fotografie

Včera jsme tu probírali jedno zlepšení metody jak získat černobílou fotografii mícháním kanálů. Dnes se podívejme na hnědé fotky – tzv. sépiové. I ty jsou oblíbené pro svůj nostalgický tón. Víme, že se dají vytvářet rovnou ve fotoaparátu – to je, myslím, metoda, kterou mohu nejméně doporučit, protože s výjimkou některých inteligentních fotoaparátů, jež vytvářejí barevný originál a černobílou či hnědou kopii většina přístrojů udělá „sépii“ a barvy jsou nenávratně ztraceny.

Je několik metod, jak vytvářet sépii na počítači. Podívejme se na příklad PhotoStudia od Zoneru, našeho oblíbeného nástroje, oblíbeného pro svoji pružnost a cenovou dostupnost. Tak nejdřív fotka v barvách:

V PhotoStudiu je nástroj na vytváření hnědých fotografií. Najdeme ho pod položkou upravit -> efekty -> stará fotografie. Zde je jediný ovládací prvek, označený jako „stáří“. Hodnoty jsou od 100 do 100, přičemž desítka je nejblíže černé, kdežto stovka jde hodně do červena. Myslím, že nejlepší je ta desítka. Vypadá to asi takto:

Nemyslím si, že je to špatná hnědá fotka. Můžete si toto nebo jiné – vám se líbící – nastavení uložit (ikonka „disketa“, pojmenujete a je to připraveno pro příští použití). Mně se jen nelíbí, když si počítače dělají co chtějí. Zoner PhotoStudio má ale ještě jednu možnost, jak „ohnědit“ barevnou fotku.

Jdeme zase do upravit -> efekty -> ale tentokrát volííme barevné tónování. To je funkce, která nám umožní zcela změnit tonalitu obrazu. Na škále máme vlevo m,ožnost volby nejtmavšího tónu (v podstatě je to černý bod), vpravo nejsvětlejšího tónu (v podstatě je to bílý bod). Obvykle nám tam visí nějaké nastavení od minula, takže výsledek vypadá třeba takto:

Děsuplného vzhledu se nelekneme. Nejdříve musíme nadefinovat to, co bude nejtmavší a pak to nejsvětlejší. Bude to vypadat nějak takto:

Tím jsme nadefinovali nejtmavší bod, analogicky zvolíme nejsvětlejší – nejspíš to bude bílá. Pak to bude vypadat asi takto:

Jenže teď stupnice šedí jde lineárně – od nejtmavší k nejsvětlejší. Kdo má zkušenosti z práce s úrovněmi, ví, co nám tu chybí: práce se středním bodem. Jenže ten si můžeme nadefinovat taky. Jak? Když se podíváme na tabulku míchání barev, najdeme tam hodnoty barevného prostoru HSL (odstín, sytost, světlost). My chceme dodržet odstín (je zde na hodnotě 28), i jeho sytost (57), musíme ale pohnout světlostí, chceme-li najít analogii „středního bodu. Nejvyšší hodnota pro světlost je tu 240. Od naší hodnoty 33 nás tedy dělí 240-33=207. Střed je tedy plus mínus 103. Nastavíme tedy 103 – a když budeme pohybovat nově vzniklým „středním bodem“ doleva, bude se obrázek jaksi rozjasňovat, když doprava, bude se ztmavovat. Asi takto:

Tvořivosti se meze nekladou, lze těchto „středních“ bodů volit víc (obvykle mají smysl dva, ale už ne tři) – a nezapomeneme uložit to, k čemu jsme došli.
Tato metoda má výhodu v kontrole nad tonalitou – můžeme doslova namíchat jakýkoli odstín hnědé, jaký si zamaneme – nebo dokonce lze získat záznamem hodnot RGB (nebo HSL, ono je to ve výsledku jedno) nějaký pěkný odstín „osvědčené hnědé“ a ten pak aplikovat na naše fotky. Hnědou budeme mít pod kontrolou a posunem středního jezdce (nebo obou) individuálně ladit fotky -ale vždy ve stejné hnědé tónině.

Přirozeně že následně lze pak hnědou fotku upravovat dalšími metodami, například v úrovních nebo v křivkách.

Včera jsme tu probírali jedno zlepšení metody jak získat černobílou fotografii mícháním kanálů. Dnes se podívejme na hnědé fotky – tzv. sépiové. I ty jsou oblíbené pro svůj nostalgický tón. Víme, že se dají vytvářet rovnou ve fotoaparátu – to je, myslím, metoda, kterou mohu nejméně doporučit, protože s výjimkou některých inteligentních fotoaparátů, jež vytvářejí barevný originál a černobílou či hnědou kopii většina přístrojů udělá „sépii“ a barvy jsou nenávratně ztraceny.

Je několik metod, jak vytvářet sépii na počítači. Podívejme se na příklad PhotoStudia od Zoneru, našeho oblíbeného nástroje, oblíbeného pro svoji pružnost a cenovou dostupnost. Tak nejdřív fotka v barvách:

V PhotoStudiu je nástroj na vytváření hnědých fotografií. Najdeme ho pod položkou upravit -> efekty -> stará fotografie. Zde je jediný ovládací prvek, označený jako „stáří“. Hodnoty jsou od 100 do 100, přičemž desítka je nejblíže černé, kdežto stovka jde hodně do červena. Myslím, že nejlepší je ta desítka. Vypadá to asi takto:

Nemyslím si, že je to špatná hnědá fotka. Můžete si toto nebo jiné – vám se líbící – nastavení uložit (ikonka „disketa“, pojmenujete a je to připraveno pro příští použití). Mně se jen nelíbí, když si počítače dělají co chtějí. Zoner PhotoStudio má ale ještě jednu možnost, jak „ohnědit“ barevnou fotku.

Jdeme zase do upravit -> efekty -> ale tentokrát volííme barevné tónování. To je funkce, která nám umožní zcela změnit tonalitu obrazu. Na škále máme vlevo m,ožnost volby nejtmavšího tónu (v podstatě je to černý bod), vpravo nejsvětlejšího tónu (v podstatě je to bílý bod). Obvykle nám tam visí nějaké nastavení od minula, takže výsledek vypadá třeba takto:

Děsuplného vzhledu se nelekneme. Nejdříve musíme nadefinovat to, co bude nejtmavší a pak to nejsvětlejší. Bude to vypadat nějak takto:

Tím jsme nadefinovali nejtmavší bod, analogicky zvolíme nejsvětlejší – nejspíš to bude bílá. Pak to bude vypadat asi takto:

Jenže teď stupnice šedí jde lineárně – od nejtmavší k nejsvětlejší. Kdo má zkušenosti z práce s úrovněmi, ví, co nám tu chybí: práce se středním bodem. Jenže ten si můžeme nadefinovat taky. Jak? Když se podíváme na tabulku míchání barev, najdeme tam hodnoty barevného prostoru HSL (odstín, sytost, světlost). My chceme dodržet odstín (je zde na hodnotě 28), i jeho sytost (57), musíme ale pohnout světlostí, chceme-li najít analogii „středního bodu. Nejvyšší hodnota pro světlost je tu 240. Od naší hodnoty 33 nás tedy dělí 240-33=207. Střed je tedy plus mínus 103. Nastavíme tedy 103 – a když budeme pohybovat nově vzniklým „středním bodem“ doleva, bude se obrázek jaksi rozjasňovat, když doprava, bude se ztmavovat. Asi takto:

Tvořivosti se meze nekladou, lze těchto „středních“ bodů volit víc (obvykle mají smysl dva, ale už ne tři) – a nezapomeneme uložit to, k čemu jsme došli.
Tato metoda má výhodu v kontrole nad tonalitou – můžeme doslova namíchat jakýkoli odstín hnědé, jaký si zamaneme – nebo dokonce lze získat záznamem hodnot RGB (nebo HSL, ono je to ve výsledku jedno) nějaký pěkný odstín „osvědčené hnědé“ a ten pak aplikovat na naše fotky. Hnědou budeme mít pod kontrolou a posunem středního jezdce (nebo obou) individuálně ladit fotky -ale vždy ve stejné hnědé tónině.

Přirozeně že následně lze pak hnědou fotku upravovat dalšími metodami, například v úrovních nebo v křivkách.