Full size versus APS-C

Na webové stránce Photo.net je zajímavý článek Boba Atkinse o srovnání snímačů ve velikosti 24×36 mm (full size) a dnes běžných APS-C s více méně poloviční plochou. Přetlumočím nejzajímavější myšlenky a dodám i svoje postřehy.

Je zřejmé, že“full size“ je něco, po čem snad i podvědomě mnozí uživatelé jednookých zrcadlovek touží. Z full size plyne jedna nesporná výhoda: použité objektivy nemají žádný přepočítávací faktor, takže ohnisko 28 mm je 28 mm a nemusíme nic násobit (zpravidla je to 1,5x nebo 1,6x). Další výhoda je velikost buněk. Při stejném počtu buněk (pixelů) jsou logicky buňky na full size senzoru větší, tudíž mají větší energetický zisk a to se příznivě projeví na menší míře šumu při vysokých hodnotách ISO. Také dynamický rozsah je větší, přístroj lépe zvládá rozsahy stínů a vysoce osvětlených míst v obraze. Zdálo by se, že se bude opakovat situace známá z analogu: tam samozřejmě měl střední formát (6×6, nebo 6×7 cm) navrch nad kinofilmem 24×36 mm.
Jsou ale i jiné faktory ve hře.
Pro kvalitu obrazu má rozhodující roli počet pixelů. Z tohoto hlediska je v běžných situacích jedno,z jak velkého čipu daný počet pixelů získáme. Problémy nastávají v krajních situacích, kdy je buď velký dynamický rozsah, nebo nízká světelná hladina a musíme zvyšovat ISO.
A teď k tomu srovnání a k Atkinsově článku.
Atkins především poukazuje na problémy metodiky srovnání a naznačuje, že jsou čtyři možné přístupy.
1. Vzhledem k prodlužovacímu faktoru je třeba použít objektivy dvou různých ohniskových vzdáleností, abychom měli u dvou přístrojů stejné úhel záběru – na př. ohnisko 35/2.0 pro EOS 20D a 50/1,8 pro EOS 5D. Jenže pak posuzujeme nejen dva snímače, ale i dva různé objektivy.
2. Je možno použít zoomu a nastavit je tak, aby zabíraly stejný záběr- Takže na 5D nastavíte 70 mm a na 20D 112 mm. Jenže zase – testujete objektiv při různých hodnotách ohniska.
3. Je možno užít stejný objektiv, ale snímek z 5D ořezat. Jenže pak porovnáváte ořezané obrázky s neořezanými.
4. Je možno použít stejný objektiv, ale snímat z různé vzdálenosti. Atkins usuzuje, že právě tato metoda je nejspravedlivější a nejblíže situaci, jaká se vyskytuje v praxi.

Teď k výsledkům Atkinsova testu. Na jeho stránce jsou obrazové ukázky. Vyplývá z nich, že full size především vykazuje vyšší stupeň vinětace – což se shoduje i s mou zkušeností – viz mé obrázky v závěru článku.
Rozlišení ve středu (metoda 4.) vykazuje lehce větší kresbu EOS 5D než 20D, jenže: 20D má 8,2 miliónů pixelů a 5D 12,7 ! A jsme v bezvýchodné situaci: má 5D lepší kresbu ve středu díky tomu, že je full size, nebo že je to dvanáctimego? Ovšem na druhé straně: mohlo by to být dobře fungující dvanáctimego, kdyby mělo APC-C rozměr snímače? To nejsou akademické otázky. Kresba každého objektivu se zhoršuje směrem od středu. Bylo by zajímavé porovnat dva DSLR, jeden full size, druhý APS-C (nebo DX), ale aby byly oba desetimegové. Pak by se teprve ukázal relevantní výsledek.
Další zkouška porovnává rozlišení v krajích. 5D má lepší rozlišení (viz předešlá poznámka), ovšem projevuje se tmavnutí, tedy vinětace.
Další měření Atkins provedl na levném objektivu, s krátkým ohniskem 22 mm. Zde dopadl full size bídně.

Testovací metoda 3 preferuje 20 D, ale myslím, že tato metoda (výřez středu)) nemá smysl – protože pak full size absolutně nemá význam.

Testovací metoda 2 (posun ohniska) ukazuje převahu 5D, ale do třetice: je to díky full size nebo díky většímu počtu pixelů?

Atkins v závěru uzavírá, že vede full size, ale že to není zásadní, drtivé vítězství a navíc předpokládá použití vysoce kvalitních objektivů pro full size.

Závěr Digineffu
Posun ke stále vyšším rozlišovacím schopnostem je jedna z hlavních vývojových os fotografické techniky. Táhne se hluboko do minulosti. Je třeba si uvědomit, že i kinofilm byl u nás ještě na začátku 90. let odmítán v obrázkových časopisech jako podřadný, nekvalitní formát! Touhu po full size můžeme brát jako pošetilost, dnes. Je to ale výzva pro producenty a třebaže Nikon se té vize nedávno oficiálně zřekl, přinejmenším Canon bude full size jistě dál rozvíjet a v profi obci bude mít zákazníky. Nutně ale bude muset stavět speciální objektivy pro full size DSLR, zvláště pak v oblasti krátkých ohnisek. My, co fotíme na APS-C či DX si můžeme říkat, že full size je pošetilost a nepotřebujeme to, přesně podle rady lištičky z vinice, která shledala, že hrozny jsou vysoko a stejně jsou kyselé. Nicméně, lištička nelištička, bdu zvědav na další test (a udeělám ho sám), až bude nějaká příští generace EOSů APS-C s 10 Mpx. Hin se hukáže, hdo z nich!

Srovnání:
Srovnával jsem loni Canon EOS 5D a Canon EOS 1D Mark II. Zde jsou srovnávací fotky – úsudek si může udělat každý sám. Pozor, jsou to mackové po 7 MB! Vlevo je 5D full size, vpravo 20D APS-C.

Na webové stránce Photo.net je zajímavý článek Boba Atkinse o srovnání snímačů ve velikosti 24×36 mm (full size) a dnes běžných APS-C s více méně poloviční plochou. Přetlumočím nejzajímavější myšlenky a dodám i svoje postřehy.

Je zřejmé, že“full size“ je něco, po čem snad i podvědomě mnozí uživatelé jednookých zrcadlovek touží. Z full size plyne jedna nesporná výhoda: použité objektivy nemají žádný přepočítávací faktor, takže ohnisko 28 mm je 28 mm a nemusíme nic násobit (zpravidla je to 1,5x nebo 1,6x). Další výhoda je velikost buněk. Při stejném počtu buněk (pixelů) jsou logicky buňky na full size senzoru větší, tudíž mají větší energetický zisk a to se příznivě projeví na menší míře šumu při vysokých hodnotách ISO. Také dynamický rozsah je větší, přístroj lépe zvládá rozsahy stínů a vysoce osvětlených míst v obraze. Zdálo by se, že se bude opakovat situace známá z analogu: tam samozřejmě měl střední formát (6×6, nebo 6×7 cm) navrch nad kinofilmem 24×36 mm.
Jsou ale i jiné faktory ve hře.
Pro kvalitu obrazu má rozhodující roli počet pixelů. Z tohoto hlediska je v běžných situacích jedno,z jak velkého čipu daný počet pixelů získáme. Problémy nastávají v krajních situacích, kdy je buď velký dynamický rozsah, nebo nízká světelná hladina a musíme zvyšovat ISO.
A teď k tomu srovnání a k Atkinsově článku.
Atkins především poukazuje na problémy metodiky srovnání a naznačuje, že jsou čtyři možné přístupy.
1. Vzhledem k prodlužovacímu faktoru je třeba použít objektivy dvou různých ohniskových vzdáleností, abychom měli u dvou přístrojů stejné úhel záběru – na př. ohnisko 35/2.0 pro EOS 20D a 50/1,8 pro EOS 5D. Jenže pak posuzujeme nejen dva snímače, ale i dva různé objektivy.
2. Je možno použít zoomu a nastavit je tak, aby zabíraly stejný záběr- Takže na 5D nastavíte 70 mm a na 20D 112 mm. Jenže zase – testujete objektiv při různých hodnotách ohniska.
3. Je možno užít stejný objektiv, ale snímek z 5D ořezat. Jenže pak porovnáváte ořezané obrázky s neořezanými.
4. Je možno použít stejný objektiv, ale snímat z různé vzdálenosti. Atkins usuzuje, že právě tato metoda je nejspravedlivější a nejblíže situaci, jaká se vyskytuje v praxi.

Teď k výsledkům Atkinsova testu. Na jeho stránce jsou obrazové ukázky. Vyplývá z nich, že full size především vykazuje vyšší stupeň vinětace – což se shoduje i s mou zkušeností – viz mé obrázky v závěru článku.
Rozlišení ve středu (metoda 4.) vykazuje lehce větší kresbu EOS 5D než 20D, jenže: 20D má 8,2 miliónů pixelů a 5D 12,7 ! A jsme v bezvýchodné situaci: má 5D lepší kresbu ve středu díky tomu, že je full size, nebo že je to dvanáctimego? Ovšem na druhé straně: mohlo by to být dobře fungující dvanáctimego, kdyby mělo APC-C rozměr snímače? To nejsou akademické otázky. Kresba každého objektivu se zhoršuje směrem od středu. Bylo by zajímavé porovnat dva DSLR, jeden full size, druhý APS-C (nebo DX), ale aby byly oba desetimegové. Pak by se teprve ukázal relevantní výsledek.
Další zkouška porovnává rozlišení v krajích. 5D má lepší rozlišení (viz předešlá poznámka), ovšem projevuje se tmavnutí, tedy vinětace.
Další měření Atkins provedl na levném objektivu, s krátkým ohniskem 22 mm. Zde dopadl full size bídně.

Testovací metoda 3 preferuje 20 D, ale myslím, že tato metoda (výřez středu)) nemá smysl – protože pak full size absolutně nemá význam.

Testovací metoda 2 (posun ohniska) ukazuje převahu 5D, ale do třetice: je to díky full size nebo díky většímu počtu pixelů?

Atkins v závěru uzavírá, že vede full size, ale že to není zásadní, drtivé vítězství a navíc předpokládá použití vysoce kvalitních objektivů pro full size.

Závěr Digineffu
Posun ke stále vyšším rozlišovacím schopnostem je jedna z hlavních vývojových os fotografické techniky. Táhne se hluboko do minulosti. Je třeba si uvědomit, že i kinofilm byl u nás ještě na začátku 90. let odmítán v obrázkových časopisech jako podřadný, nekvalitní formát! Touhu po full size můžeme brát jako pošetilost, dnes. Je to ale výzva pro producenty a třebaže Nikon se té vize nedávno oficiálně zřekl, přinejmenším Canon bude full size jistě dál rozvíjet a v profi obci bude mít zákazníky. Nutně ale bude muset stavět speciální objektivy pro full size DSLR, zvláště pak v oblasti krátkých ohnisek. My, co fotíme na APS-C či DX si můžeme říkat, že full size je pošetilost a nepotřebujeme to, přesně podle rady lištičky z vinice, která shledala, že hrozny jsou vysoko a stejně jsou kyselé. Nicméně, lištička nelištička, bdu zvědav na další test (a udeělám ho sám), až bude nějaká příští generace EOSů APS-C s 10 Mpx. Hin se hukáže, hdo z nich!

Srovnání:
Srovnával jsem loni Canon EOS 5D a Canon EOS 1D Mark II. Zde jsou srovnávací fotky – úsudek si může udělat každý sám. Pozor, jsou to mackové po 7 MB! Vlevo je 5D full size, vpravo 20D APS-C.