Včera dorazil, dnes ráno za úsvitu jsem s ním vyrazil ven. Ano, mluvím o přístroji, který jsem okukoval letos na Photokině a referoval jsem o něm začátkem září. Zde jsou první poznatky.
Včera dorazil, dnes ráno za úsvitu jsem s ním vyrazil ven. Ano, mluvím o přístroji, který jsem okukoval letos na Photokině a referoval jsem o něm začátkem září. Zde jsou první poznatky.
Jde o systémový kompakt, tedy přístroj s výměnnými objektivy. Má čip třídy APS-C (23,6×15,6 mm), tedy veký jako běžné zrcadlovky. V mnohých ohledech má stejné parametry jako špičkový X-Pro1, psal jsem o něm v červenci a před tím už v dubnu 2012. Především má stejný čip Trans CMOS se 16,3 Mpx. Čip má zcela nově řešenou masku: červené, zelené a modré filtry nejsou sestavené do čtverců po čtyřech (2 zelené a po jednom červený a modrý), jak to má klasická Bayerova maska, ale jsou řazeny do bloků 6 x 6, takže zelené v nich vytvářejí bloky 2×2 a červený a modrý jsou křížem se zeleným uprostřed. Toto uspořádání vedlo k odstranění filtru, který v tradičním řešení zabraňuje vzniku moaré – to jsou jakési mapy, které vznikají při fotografování pravidelných struktur, jako jsou typicky tkaniny. Výrobce upozorňuje, že inspirací bylo nahodilé rozmístění zrn sloučenin stříbra ve filmové emulzi. Onen filtr rozostřuje detaily, takže bez něho by snímky měly být ostřejší. Přirozeně, že demozaikování (= generování barevných kanálů, tedy fakticky vytváření barevného obrazu) je zde složitější a vyžadovalo konstrukci nového procesoru. Liší se především konstrukcí hledáčku. Zde je hledáček čistě elektronický s vysokým rozlišením, OLED s 2360 tisíci bodů. Pevný LCD displej je jen 2,8palcový s 460 tisíci body. Většinu parametrů má oba modely shodné, rozsah závěrky od 30 sec do 1/4000 sec, synchronizace s bleskem 1/180 sec, sériové snímání 3 nebo 6 fps. Přístroj váží 350 g a měří 129 x 75 x 38 mm.
No ale ten největší rozdíl je v ceně. Zatímco – prakticky totožný (vybavený hybridním hledáčkem, to je hlavní výhoda, a o dvě desetiny palce delší úhlopříčku displeje) model X-Pr1 stojí (tělo) 44 tisíc, ta tělo X-E1 dáte v prosinci 2012 24 tisíc. To je, pokud dobře počítám, o dvacet tisíc míň…Trans CMOS se 16,3 Mpx. Čip má zcela nově řešenou masku: červené, zelené a modré filtry nejsou sestavené do čtverců po čtyřech (2 zelené a po jednom červený a modrý), jak to má klasická Bayerova maska, ale jsou řazeny do bl ků 6 x 6, takže zelené v nich vytvářejí bloky 2×2 a červený a modrý jsou křížem se zeleným uprostřed. Toto uspořádání vedlo k odstranění filtru, který v tradičním řešení zabraňuje vzniku moaré – to jsou jakési mapy, které vznikají při fotografování pravidelných struktur, jako jsou typicky tkaniny. Výrobce upozorňuje, že inspirací bylo nahodilé rozmístění zrn sloučenin stříbra ve filmové emulzi. Onen filtr rozostřuje detaily, takže bez něho by snímky měly být ostřejší. Přirozeně, že demozaikování (= generování barevných kanálů, tedy fakticky vytváření barevného obrazu) je zde složitější a vyžadovalo konstrukci nového procesoru.
Ostrost, respektive doostření lze nastavit do plusu i do mínusu. Zde vlevo je nula, pak doostřeno a tvrdě doostřeno.
Jaký je v ruce
V ruce je imponující. Máte pocit solidního díla. Je to styl retro, tedy návrat, ale návrat k pohodlné funkčnosti. Nikde žádná stopa designéra nenávidějíciho funkčnost! Vše je tam, kde byste to hledali, a funguje to.
X-E1 není v ničem ošizený. Naopak, v mnohém předčí svého příbuzného o 20 tisíc dražšího. Především má výrazně rychlejší autofokus. Čtu, že X-Pro1 to bude řešit upgrade firmwaru, to by bylo dobré, ale zde to vyřešeno je. Pes skákající v lese skoro potmě – a autofokus to uostřil, to je pro mě zásadní argument.
Skvělé je ovládání – to je ovšem totožné s X-Pro 1 a objevilo se poprvé na převratném modelu X100, viz moji recenzi ze srpna 2011. Nastavení expozice je řešeno tak, že objektiv má clonový kroužek s hodnotami clon a volbou A (automat). Na horní stěně je pak volič s hodnotami časů a volbou A. Pokud na objektivu na na voliči nastavíme A, získáme plně automatický Program režim. Když nastavíme A na objektivu a volíme čas, máme prioritu času a naopak, s áčkem na voliči můžeme posouváním prstence volit clonu v režimu priorita clony. Kromě toho je na horní stěně mechanický volič korekce expozice. Podrobný popis ovládacích prvků si nechám na recenzi, kterou přinesu koncem ledna – beru přístroj na fotoexpedici do Barmy a určitě tam získám hodně poznatků. Ovládání – už po těch pár hodinách, jednak z ranního focení v lese, jednak s odpoledního focení s Dílnou v mém ateliéru, je naprosto dokonalé. Nicméně výhradu mám.
Je dobré, že je tu Q tlačítko pro „quick menu“, tedy pro rychlé menu. Je tu i volitelné Fn tlačítko, ve výchozím nastavení je navoleno ISO. Ale nepochopitelné je, že má volné tři ze čtyř pozic čtyřcestného voliče. Ve směru nahoru zapínáme makro, ale ostatní směry jsou bez alokované funkce. To je nepochopitelný nedostatek. Přístroje této třídy mívají typicky pět volitelných tlačítek. Pravda, přes Q menu se dostanu k WB snadno a chválím, že Drive (překládá se to jako „režim pohonu“) má vlastní tlačítko, ale co je to platné, volných pozic na čtyřcestném voliči je mi líto.
Používal jsem dva objektivy, oba s pevným ohniskem. Jednak (ranní focení) je to 18 mm na F2.0, jednak delší 35 ohnisko se světelností F1.4, použil jsem na portrét. Oba objektivy na mě udělaly dobrý dojem. Už po mechanické stránce, všechno na nich chodí doslova lahodně a je radost nasazovat sluneční clonu se solidním bajonetem! Kdybych mohl, napsal bych si o ten foťák Ježíškovi a dul bych mu do ucha, aby mi k němu přinadělil výklopný displej a aby přidělal speciální místo pro SD kartu z boku a ne zespodu, aby nebyly problémy s vyjímáním karty, když je foťák na stativu… Ale to by pak byl příliš dokonalý.
Ukázky:
Obrázky jsou pořízeny objektivy o ohnisku 18 a 35 mm. Série 5,6 a 7 odpovídá tomu srovnání nahoře v článku. 10 a 11 v mém studiu Dílny, 12 až 14 při 1250 ISO.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
