Absolutně nej a nej a zase nej fotoaparát naší doby, profi bezzrcadlovka s čipem 33 x 44 mm osazeným sto miliony pixely. Vzpomínám, jak jsem před dvaceti lety koukal se zatajeným dechem na sedmnáctimegovou digitální stěnu nasazenou na Hasselbladu, v té době byly třímegové foťáky špička. Dosti rozplývání se, pojďme k faktům.
Snímač má dokonce 102 mega, je typu BSI (přední osvit, tedy fotodiody vpředu, servisní obvody pod nimi) a na 100% své plochy má rozhozených 3,76 milionů fotodiod na fázovou detekci. Ty se uplatňují při sledování objektu, přístroj sleduje subjekt i když se otočí zády nebo zajde za překážku. Padesátimegovým GFX se vyčítá ne zrovna velká svižnost, toto by mělo napravit reputaci, přičemž výrobce slibuje ostření nejen na oko modelu, ale na zřítelnici v oku! Snímač spolupracuje s procesorem X-Procesor 4´´, rychlost snímání dosahuje 5 oken za vteřinu, jde tedy o velmi rychlé načítání dat. Snímač je pohyblivý, je zde pětiosá stabilizace a ve spolupráci se základním 63 mm objektivem se uvádí úžasná hodnota 5,5 EV stabilizace.
Také závěrka je odpružená, je tedy tichá a její pohyb se minimálně přenáší do těla přístroje. Navíc je odpružený celý blok bajonetu plus závěrky plus snímače, to je naprosto originální řešení. Na 95 místech je tělo utěsněné. Zdánlivá maličkost – používají se tu běžné SD karty, sloty jsou dva.
Přístroj působí mamutím dojmem, avšak v reálu je dokonce o malinko menší než fullframe profi zrcadlovka Canon 1DX Mk II, měří 156 x 134 x 103 mm a váží v provozuschopném stavu tělo 1400 g. Má integrální vertikální grip.
Na horní stěně je 1,8palcový displej a další dvoupalcový informační je na zadní stěně, přičemž oba mohou zobrazovat něco jiného. Ke kontrole obrazu slouží třetí, teď už třípalcový výklopný displej. Přístroj nemá obvyklé retro ovládací prvky, jako je kolečko pro nastavení času a korekce expozice, nicméně lze je virtuálně zobrazit na horním panelu. Fujifilm zvolil minimalizaci počtu tlačítek a joysticků.
Elektronický hledáček je naklápěcí a odnímatelný a má 5,76 mega, to je další nej tohoto klenotu. Hledáček má 0,86 zvětšení, je opticky precizně korigován a počítá se s vysokými nároky na ruční ostření.
Počítá se i s videem – i v tomto ohledu bývají předchozí modely kritizovány. V režimu 4K30 p přístroj snímá záběry ve formátu 17:9 z plochy 43,8 x 23,19, to je další senzační údaj tohoto klenotu. Podporuje kodek H.265/HEVC a F-Log s gamma křivkou s širokým dynamickým rozsahem a Hybrid Log Gamma (HLG) pro snadné zaznamenávání HDR videí. GFX100 je prvním modelem v řadě fotoaparátů GFX, který disponuje simulací režimu Eterna.
Fujifilm GFX100 napájí dva aku NP-T125, při použití zadního LCD lze pořídit přibližně 800 snímků na jedno nabití. Přes USB-C lze přístroj dobíjet anebo napájet z externího zdroje a souběžně dobíjet akumulátory. Přes wi-fi standardu IEEE802.11ac 5GHz lze pořízené snímky hned uploadovat do počítače. Přístroj lze ovládat z počítače přes Tether Shooting Plug-in PRO.
Na vyzkoušení si budu muset počkat, nahlédl jsem přes rameno Ken Rockwellovi, který už měl to potěšení. Výčet kladů sepsal dlouhý, vytýká ale to, čeho jsme si všimli též, že zde není kotouč pro nastavení času a korekce expozice, respektive ISO a není tu čtyřcestný volič. To první bych pochopil, na horní stěně není místo, ale na zadní stěně ale je úplně prázdná plocha a tam by čtyřcestný volič jistě pásnul. Ale já nebudu radit panu Fujifilmovi, jak se mají správně dělat foťáky.
Na závěr ještě jedna podstatná drobnost, tělo má stát 280 tisíc. Ken Rockwell k tomu vtipně Každopádně jde o poznamenává, že když spočteme poměr peněz na megapixel, není to zase tam vražedné… Barney Britton z Dpreview s tím byl ve Florencii, podle zveřejněných fotek to není přeborník pro nízké světelné hladiny. Spíš to bude nástroj pro módní fotografii, pro reklamu, pro architekturu. Na focení Pepíčka na písku je toho škoda :-),
