Fotografické návyky 2

Jsem rád, že na článek o fotografických návycích přišlo tolik ohlasů – dnes přináším výběr z nich. Samozřejmě postřehy tohoto druhu jsou roztroušeny v diskusích na webu, ale zde se sešlo hned několik užitečných rad najednou. Pravda, většina se trochu vymyká z toho, co si představuji pod pojmem návyk: v podstatě je to jakási kontrola toho, co se má dělat před tím, než začneme něco fotit.

Čistota

Ke kontrole fotoaparátu bych rozhodně doplnil kontrolu čistoty skla objektivu. Trvá to vteřinu a může to zabránit „katastrofě“, speciálně třeba při nočním focení, píše pan A.G.. Podobně píše pan R.S.:
Kontrolovat čistotu. Všude. Objektivy, aby nebyly ušmudlané, filtry, prach na čipu, prach v brašně (občas vysát vysavačem). Bez čistoty a starosti o techniku není kvalitních fotek…

Z praxe
Zde se sešlo mnoho užitečných triků. Vyjímám:

Používám prsty jako průhledový rámeček k eliminaci periferního vidění a pro představu, jak zhruba bude záběr vypadat. Odkoukal jsem to od mého dědy a otce z dob, kdy na focení bylo ještě více času. S tím souvisí i návyk nespěchat a nestřílet snímky od boku, věnovat jim víc pozornosti, přemýšlet co a jak fotit.
M.S.

Na to navazuje pan P.J. z Brna:
Mezi začátečníky je až překvapivě hodně lidí, kteří jen vytáhnou foťák, namíří jím přímo na cíl a cvaknou. Jedni s pocitem dobře vykonané práce, druzí si zase oddychnou, že to mají za sebou. Dovoluji si proto jeden tip, který se střídavým úspěchem předkládám svým přátelům:
Fotografovat je třeba ZADKEM. Nesmíme být lenošní jej před focením přemístit v prostoru z bodu A do bodu B (udělat pár kroků, dřepnout si, stoupnout si na brdek, …) a sledovat při tom, jak se tím mění pohled na fotografovanou scénu. Zbavíme se tak zbytečností (prvky, které do záběru nepatří) a můžeme i podstatně ovlivnit celkový vzhled snímku.I toto považuji za jeden z důležitých fotografických návyků, který je třeba trénovat.

Dobrý návyk je také, že po skončení focení série snímků, když je předpoklad, že delší dobu nebudu fotit, tak zakrýt objektiv krytkou, kterou odkládám pouze do kapsy. Když toto dostane fotograf tzv. do krve, odpadá mu spoustu starostí s ochranou objektivu, zejména při focení v terénu. Mám toto už tak zafixované, že pokud náhodou není krytka na objektivu, klidně sáhnu do kapsy, kde ji jistě najdu – prostě si to ani neuvědomím, že ji tam dávám. Nějaké pohupování krytky na šňůrce pod DF nemám rád, je to rušivé. UV, nebo jiný filtr, jako ochranu nepoužívám, píše pan L.N..

Shrnutí
Samozřejmě že každý z nás si vybuduje soustavu návyků a triků, které mu usnadňují práci. Ovšem asi ten nejužitečnější návyk… je zcela prostě časté fotografování. Ve všech oborech lidské činnosti platí zásada, že nemůžeme dobře umět to, co neděláme pořád. S tím ovšem souvisí otázka, CO fotit. Pořád „něco“ fotit asi nemá smysl… Ale to je námět na jiné zamyšlení.

Jsem rád, že na článek o fotografických návycích přišlo tolik ohlasů – dnes přináším výběr z nich. Samozřejmě postřehy tohoto druhu jsou roztroušeny v diskusích na webu, ale zde se sešlo hned několik užitečných rad najednou. Pravda, většina se trochu vymyká z toho, co si představuji pod pojmem návyk: v podstatě je to jakási kontrola toho, co se má dělat před tím, než začneme něco fotit.

Čistota

Ke kontrole fotoaparátu bych rozhodně doplnil kontrolu čistoty skla objektivu. Trvá to vteřinu a může to zabránit „katastrofě“, speciálně třeba při nočním focení, píše pan A.G.. Podobně píše pan R.S.:
Kontrolovat čistotu. Všude. Objektivy, aby nebyly ušmudlané, filtry, prach na čipu, prach v brašně (občas vysát vysavačem). Bez čistoty a starosti o techniku není kvalitních fotek…

Z praxe
Zde se sešlo mnoho užitečných triků. Vyjímám:

Používám prsty jako průhledový rámeček k eliminaci periferního vidění a pro představu, jak zhruba bude záběr vypadat. Odkoukal jsem to od mého dědy a otce z dob, kdy na focení bylo ještě více času. S tím souvisí i návyk nespěchat a nestřílet snímky od boku, věnovat jim víc pozornosti, přemýšlet co a jak fotit.
M.S.

Na to navazuje pan P.J. z Brna:
Mezi začátečníky je až překvapivě hodně lidí, kteří jen vytáhnou foťák, namíří jím přímo na cíl a cvaknou. Jedni s pocitem dobře vykonané práce, druzí si zase oddychnou, že to mají za sebou. Dovoluji si proto jeden tip, který se střídavým úspěchem předkládám svým přátelům:
Fotografovat je třeba ZADKEM. Nesmíme být lenošní jej před focením přemístit v prostoru z bodu A do bodu B (udělat pár kroků, dřepnout si, stoupnout si na brdek, …) a sledovat při tom, jak se tím mění pohled na fotografovanou scénu. Zbavíme se tak zbytečností (prvky, které do záběru nepatří) a můžeme i podstatně ovlivnit celkový vzhled snímku.I toto považuji za jeden z důležitých fotografických návyků, který je třeba trénovat.

Dobrý návyk je také, že po skončení focení série snímků, když je předpoklad, že delší dobu nebudu fotit, tak zakrýt objektiv krytkou, kterou odkládám pouze do kapsy. Když toto dostane fotograf tzv. do krve, odpadá mu spoustu starostí s ochranou objektivu, zejména při focení v terénu. Mám toto už tak zafixované, že pokud náhodou není krytka na objektivu, klidně sáhnu do kapsy, kde ji jistě najdu – prostě si to ani neuvědomím, že ji tam dávám. Nějaké pohupování krytky na šňůrce pod DF nemám rád, je to rušivé. UV, nebo jiný filtr, jako ochranu nepoužívám, píše pan L.N..

Shrnutí
Samozřejmě že každý z nás si vybuduje soustavu návyků a triků, které mu usnadňují práci. Ovšem asi ten nejužitečnější návyk… je zcela prostě časté fotografování. Ve všech oborech lidské činnosti platí zásada, že nemůžeme dobře umět to, co neděláme pořád. S tím ovšem souvisí otázka, CO fotit. Pořád „něco“ fotit asi nemá smysl… Ale to je námět na jiné zamyšlení.