Nezařazené

Fotili jsme v ZOO

Celý tento týden se koná první letošní běh Letní školy IDIFu. V úterý jsme měli praktické cvičení v zoologické zahradě v pražské Tróji. Opět se mi osvědčila tato metoda: vyzkoušejte si to na lidech! Ukážu na pár fotkách, co tím myslím.

Jedno z hlavních témat mých seminářů je umístění motivu do formátu. Motivu, tedy hlavně člověka. Snažím se – sám to aplikovat na vlastních fotkách a vysvětlit jiným, že je to tak dobře, že je třeba umístit figuru tak, aby měla málo nad hlavou. Je to jednoduchá, snadno zapamatovatelná zásada. Takže asi takto:

Možná, že by opice mohla mít nad sebou ještě o něco míň místa, to by se muselo vyzkoušet (jenže potvora neposedí, nepostojí). Takže s umístěním jsem vcelku spokojený. Podstatné je, aby figura, tedy obličej, nebyla uprostřed obrazu. To se velmi často stává,.Důvod je psychologický. Díváme se skrz fotoaparát (jeho objektivem v zrcadlovce nebo EVF přístroji, nebo přes displej kompaktu) na figuru, na obličej, a bezděky namíříme aparát tak, abychom obličej viděli nejlíp. Takže vyjde v prostředku. Jenže z fotografického hlediska to není nejšťastnější řešení!

Druhý příklad je trochu extrémní, gorila je ořezaná nahoře i dole. Důraz je veden na její oko. Mám ještě jednu variantu, kdy ostré je to vzdálenější oko, myslím ale, že by opravdu ostré mělo být to bližší, jako je to zde. Posuďte sami:

Třetí příklad ilustruje zásadu prostor ve směru pohledu. Zdá se, že zde porušuju to, co pořád hlásám, že nad hlavou má být málo místa. Zde je ho hodně! Ano, ale ten lemur se dívá nahoru a myslím tedy, že zásada o prostoru ve směru pohledu by přece jen měla mít přednost.

Čtvrtý příklad ilustruje starou pravdu, že šedá je teorie a věčně zelený je strom života… Na tomto snímku má černý lemur oči takřka přesně v geometrickém středu. Mohl bych se vymlouvat na to, že má dost místa ve směru pohledu, a do značné míry by to byla pravda. Přesto musím připustit, že to porušení zásad je. Co s tím naděláme? Mě se ta fotka líbí…

Tak někdy na shledanou v ZOO, jděte tam i bez IDIFu, stojí to za to, pořád je tam něco nového!

Celý tento týden se koná první letošní běh Letní školy IDIFu. V úterý jsme měli praktické cvičení v zoologické zahradě v pražské Tróji. Opět se mi osvědčila tato metoda: vyzkoušejte si to na lidech! Ukážu na pár fotkách, co tím myslím.

Jedno z hlavních témat mých seminářů je umístění motivu do formátu. Motivu, tedy hlavně člověka. Snažím se – sám to aplikovat na vlastních fotkách a vysvětlit jiným, že je to tak dobře, že je třeba umístit figuru tak, aby měla málo nad hlavou. Je to jednoduchá, snadno zapamatovatelná zásada. Takže asi takto:

Možná, že by opice mohla mít nad sebou ještě o něco míň místa, to by se muselo vyzkoušet (jenže potvora neposedí, nepostojí). Takže s umístěním jsem vcelku spokojený. Podstatné je, aby figura, tedy obličej, nebyla uprostřed obrazu. To se velmi často stává,.Důvod je psychologický. Díváme se skrz fotoaparát (jeho objektivem v zrcadlovce nebo EVF přístroji, nebo přes displej kompaktu) na figuru, na obličej, a bezděky namíříme aparát tak, abychom obličej viděli nejlíp. Takže vyjde v prostředku. Jenže z fotografického hlediska to není nejšťastnější řešení!

Druhý příklad je trochu extrémní, gorila je ořezaná nahoře i dole. Důraz je veden na její oko. Mám ještě jednu variantu, kdy ostré je to vzdálenější oko, myslím ale, že by opravdu ostré mělo být to bližší, jako je to zde. Posuďte sami:

Třetí příklad ilustruje zásadu prostor ve směru pohledu. Zdá se, že zde porušuju to, co pořád hlásám, že nad hlavou má být málo místa. Zde je ho hodně! Ano, ale ten lemur se dívá nahoru a myslím tedy, že zásada o prostoru ve směru pohledu by přece jen měla mít přednost.

Čtvrtý příklad ilustruje starou pravdu, že šedá je teorie a věčně zelený je strom života… Na tomto snímku má černý lemur oči takřka přesně v geometrickém středu. Mohl bych se vymlouvat na to, že má dost místa ve směru pohledu, a do značné míry by to byla pravda. Přesto musím připustit, že to porušení zásad je. Co s tím naděláme? Mě se ta fotka líbí…

Tak někdy na shledanou v ZOO, jděte tam i bez IDIFu, stojí to za to, pořád je tam něco nového!