Fotili jsme letovku

V rámci Dílny jsme si udělali v neděli zajímavé cvičení. Vypravili jsme se k Vltavě fotit racky. Jak se takoví opeřenci v letu fotí? Odpověď je jednoduchá: špatně!

Nicméně lze udělat leccos proto, aby se to povedlo. Přirozeně že to vyžaduje delší ohnisko, nicméně 200 mm je vcelku dostatečné ohnisko, není třeba toužit po nějakém „pětikile“ – ono přece jen, čím delší je ohnisko, tím hůř prožluklého opeřence udržíte v záběru.

Autofokus je nastaven na průběžný, kontinuální. Já osobně dávám přednost jednobodovému ostření. Tady je třeba zvážit, zdali nastavit ostřicí bod na střed anebo do kraje, tedy do směru, odkud ptáci přilétají, aby měli na snímku prostor ve směru letu. Tohle je na zvážení. V praxi ale ty potvory létají z různých směrů, takže nám práci neusnadňují.

Všelijaký ty „tracking“ systémy sledující pohyb někdy fungují , někdy nefungují jak by měly. Já se raději spoléhám na sebe.
Clona je nejmenší (největší otvor, nejmenší číslo).
Expoziční režim manuální, přičemž doba osvitu by měla být aspoň 1/500 sec . Manuální proto, že ptáci letí jednou proti temnému, podruhé proti světlému pozadí, a právě pozadí zásadně ovlivňuje automatiku. Proto je lépe nastavit přístroj na stálou hodnotu.
Citlivost přizpůsobíme výše uvedeným požadavkům. Samozřejmě záleží na světelných podmínkách, když je hezky, není třeba se nutit do vysokých ISO.

No a pak je třeba to zkoušet znovu a znovu… Pokud jde o racky, tak samozřejmě pomůže asistent vybavený rohlíky… Je dobře se postavit tak, aby létali od krmiče směrem k vám a fotit je spíš zpředu – lépe se chytí.

Trik s krmičem se může vyplatit i v případě, že chceme, aby nám rackové létali před specifickým pozadím. Takhle nějak jsem to zařídil v tomto případě:

Počasí bylo pošmourné, nicméně myslím, že to není zas tak moc na závadu. Aspoň nebyly takové problémy s přepaly na bílém, peří, jaké by dozajista byly, kdyby slunce pálilo. Takže, hodně štěstí přeji a ptákům letu zdar!

V rámci Dílny jsme si udělali v neděli zajímavé cvičení. Vypravili jsme se k Vltavě fotit racky. Jak se takoví opeřenci v letu fotí? Odpověď je jednoduchá: špatně!

Nicméně lze udělat leccos proto, aby se to povedlo. Přirozeně že to vyžaduje delší ohnisko, nicméně 200 mm je vcelku dostatečné ohnisko, není třeba toužit po nějakém „pětikile“ – ono přece jen, čím delší je ohnisko, tím hůř prožluklého opeřence udržíte v záběru.

Autofokus je nastaven na průběžný, kontinuální. Já osobně dávám přednost jednobodovému ostření. Tady je třeba zvážit, zdali nastavit ostřicí bod na střed anebo do kraje, tedy do směru, odkud ptáci přilétají, aby měli na snímku prostor ve směru letu. Tohle je na zvážení. V praxi ale ty potvory létají z různých směrů, takže nám práci neusnadňují.

Všelijaký ty „tracking“ systémy sledující pohyb někdy fungují , někdy nefungují jak by měly. Já se raději spoléhám na sebe.
Clona je nejmenší (největší otvor, nejmenší číslo).
Expoziční režim manuální, přičemž doba osvitu by měla být aspoň 1/500 sec . Manuální proto, že ptáci letí jednou proti temnému, podruhé proti světlému pozadí, a právě pozadí zásadně ovlivňuje automatiku. Proto je lépe nastavit přístroj na stálou hodnotu.
Citlivost přizpůsobíme výše uvedeným požadavkům. Samozřejmě záleží na světelných podmínkách, když je hezky, není třeba se nutit do vysokých ISO.

No a pak je třeba to zkoušet znovu a znovu… Pokud jde o racky, tak samozřejmě pomůže asistent vybavený rohlíky… Je dobře se postavit tak, aby létali od krmiče směrem k vám a fotit je spíš zpředu – lépe se chytí.

Trik s krmičem se může vyplatit i v případě, že chceme, aby nám rackové létali před specifickým pozadím. Takhle nějak jsem to zařídil v tomto případě:

Počasí bylo pošmourné, nicméně myslím, že to není zas tak moc na závadu. Aspoň nebyly takové problémy s přepaly na bílém, peří, jaké by dozajista byly, kdyby slunce pálilo. Takže, hodně štěstí přeji a ptákům letu zdar!