Site icon Digineff

Dvacet let Photoshopu

Ondřej Neff
Ve čtvrtek se v klubu Radost v Praze oslavovaly dvacetiny Photoshopu a připomínaly se historické verze od jedničky až po současnou CS4, přičemž za obzorem už vykukuje přísvit CS5. To to uteklo!

Já osobně jsem viděl Photoshop poprvé někdy v roce 1992. Bylo to v DTP pracovišti firmy Hersant v Paříži, grafik se jmenoval Christien a byl nadšený hlavně křivkami, na které jsem koukal jak tele na nová vrata.

Prapůvod Photoshopu jde do Michiganu do Ann Arbor ke Glennovi Knollovi, který se svými dvěma syny Thomasem a Johnem miloval fotografii a počítače. Thomase fascinovala temná komora, John experimentoval s počítačem Apple II s 64k RAM. Zájem o počítačové zpracování obrazu zavedl Johna Knolla do firmy Industrial Light and Magic (ILM) v Marin, California. Zde se vytvářejí filmové triky. Experimenty obou bratrů vedly k vytvoření aplikace, kterou nazvali Display. Na obrazovce dokázala vytvářet bitmapy. John se pokusil přenést obrazové soubory z počítače Pixar používaného v ILM do tohoto programu, jenže byly příliš tmavé. Vymysleli tedy rutinu na zesvětlování obrazu a tak se zrodila gamma korekce. V roce 1988 už byla aplikace pomalu zralá na zveřejnění. Thomas se pustil do dokončení programu zvaného ImagePro a John obcházel firmy v Silicon Valley, aby jim výsledek nabídl. Uspěl u firmy BarneyScan, která souhlasila, že aplikace zvaná Photoshop se bude dodávat jako bundle j jejich skenerům. Zde jsou ikony původního obrázku, převzaté ze serveru Storyphoto, odkud čerpám i tyto informace.

V září roku 1988 bratři Knollové předvedli jejich Photoshop lidem z Adobe, těm se líbil a v únoru 1990 se po desetiměsíčním dopilování zrodil Photoshop 1.0.

Původní verze byly pro Macintosh, až verze 2.5 z listopadu 1992 byla k mání i ve verzi Windows. Verze 3.0 zavedla vrstvy (září 1994) a 4.0 (listopad 1996) vrstvy úprav a akce, tedy makroinstrukce. No a pak to šlo jak na drátkách, 5.0 přinesla správu barev, historii a magnetické laso, 5.5 filtr „oddělit“, 6.0 styly vrstev a dialog pro prolínání vrstev, 7.0 text ve vektorech a retušovací štětec a od 7.0.1 máme i Camera Raw. Od osmičky se Photoshop označuje jako CS (Creative Suite), přičemž CS2 začala podporovat 32bitové zpracování a aktuální CS4 s kódovým názvem Stonehenge podporují 64bitové zpracování.

 

Původní Photoshop se vešel na disketu (viz vpravo), dnes je to trochu jinak. Thomas Knoll vedl vývoj až do CS4 a nyní se soustředil na jeho součást, na Camera Raw. Jeho bratr John nadále pracuje v Industrial Light and Magic a fungoval jako Visual Effects Supervisor v nových Hvězdných válkách, dvou filmech Star Trek a Pirátech v Karibiku. Jejich otec nadále je profesorem na University of Michigan.

Vyznání na konec
Prohlášení „umím Photoshop“ je asi tak skromné, jako říct „vyznám se v ženách (mužích)“. Zde se dílo člověkem stvořené blíží svou různorodostí přírodě. Ke každému cíli vedou desítky stezek: takzvaně „naučit se Photoshop“ je jako „naučit se hrát šachy“. Je to tvůrčí nastroj, něco jako housle. Lze na něm hrát jako Paganini i vrzat jako Hurvínek.

Fotografii jako výtvarný obor posunul do nové dimenze. Takzvaná čistá fotografie je podle mého názoru mýtus. Nikdy neexistovala, snad v době daguerrotypie. Už volba gradace papírů a volba vývojky – nebyla nic jiného, než metoda jak ovlivnit křivku gamma. Nadržování a zadržování při zvětšování, co jiného to je, než lokální úprava tonality? Naproti tomu, žádný Photoshop, žádná CS10 která nás v budoucnu snad čeká, nenahradí lidský faktor. Na vrcholné úrovni se fotografie musí žít; fotograf musí splynout s tématem, ztotožnit se s ním. Je to osobní volba, a na ni nikdy žádný filtr nebude.

Ve čtvrtek se v klubu Radost v Praze oslavovaly dvacetiny Photoshopu a připomínaly se historické verze od jedničky až po současnou CS4, přičemž za obzorem už vykukuje přísvit CS5. To to uteklo!

Já osobně jsem viděl Photoshop poprvé někdy v roce 1992. Bylo to v DTP pracovišti firmy Hersant v Paříži, grafik se jmenoval Christien a byl nadšený hlavně křivkami, na které jsem koukal jak tele na nová vrata.

Prapůvod Photoshopu jde do Michiganu do Ann Arbor ke Glennovi Knollovi, který se svými dvěma syny Thomasem a Johnem miloval fotografii a počítače. Thomase fascinovala temná komora, John experimentoval s počítačem Apple II s 64k RAM. Zájem o počítačové zpracování obrazu zavedl Johna Knolla do firmy Industrial Light and Magic (ILM) v Marin, California. Zde se vytvářejí filmové triky. Experimenty obou bratrů vedly k vytvoření aplikace, kterou nazvali Display. Na obrazovce dokázala vytvářet bitmapy. John se pokusil přenést obrazové soubory z počítače Pixar používaného v ILM do tohoto programu, jenže byly příliš tmavé. Vymysleli tedy rutinu na zesvětlování obrazu a tak se zrodila gamma korekce. V roce 1988 už byla aplikace pomalu zralá na zveřejnění. Thomas se pustil do dokončení programu zvaného ImagePro a John obcházel firmy v Silicon Valley, aby jim výsledek nabídl. Uspěl u firmy BarneyScan, která souhlasila, že aplikace zvaná Photoshop se bude dodávat jako bundle j jejich skenerům. Zde jsou ikony původního obrázku, převzaté ze serveru Storyphoto, odkud čerpám i tyto informace.

V září roku 1988 bratři Knollové předvedli jejich Photoshop lidem z Adobe, těm se líbil a v únoru 1990 se po desetiměsíčním dopilování zrodil Photoshop 1.0.

Původní verze byly pro Macintosh, až verze 2.5 z listopadu 1992 byla k mání i ve verzi Windows. Verze 3.0 zavedla vrstvy (září 1994) a 4.0 (listopad 1996) vrstvy úprav a akce, tedy makroinstrukce. No a pak to šlo jak na drátkách, 5.0 přinesla správu barev, historii a magnetické laso, 5.5 filtr „oddělit“, 6.0 styly vrstev a dialog pro prolínání vrstev, 7.0 text ve vektorech a retušovací štětec a od 7.0.1 máme i Camera Raw. Od osmičky se Photoshop označuje jako CS (Creative Suite), přičemž CS2 začala podporovat 32bitové zpracování a aktuální CS4 s kódovým názvem Stonehenge podporují 64bitové zpracování.

 

Původní Photoshop se vešel na disketu (viz vpravo), dnes je to trochu jinak. Thomas Knoll vedl vývoj až do CS4 a nyní se soustředil na jeho součást, na Camera Raw. Jeho bratr John nadále pracuje v Industrial Light and Magic a fungoval jako Visual Effects Supervisor v nových Hvězdných válkách, dvou filmech Star Trek a Pirátech v Karibiku. Jejich otec nadále je profesorem na University of Michigan.

Vyznání na konec
Prohlášení „umím Photoshop“ je asi tak skromné, jako říct „vyznám se v ženách (mužích)“. Zde se dílo člověkem stvořené blíží svou různorodostí přírodě. Ke každému cíli vedou desítky stezek: takzvaně „naučit se Photoshop“ je jako „naučit se hrát šachy“. Je to tvůrčí nastroj, něco jako housle. Lze na něm hrát jako Paganini i vrzat jako Hurvínek.

Fotografii jako výtvarný obor posunul do nové dimenze. Takzvaná čistá fotografie je podle mého názoru mýtus. Nikdy neexistovala, snad v době daguerrotypie. Už volba gradace papírů a volba vývojky – nebyla nic jiného, než metoda jak ovlivnit křivku gamma. Nadržování a zadržování při zvětšování, co jiného to je, než lokální úprava tonality? Naproti tomu, žádný Photoshop, žádná CS10 která nás v budoucnu snad čeká, nenahradí lidský faktor. Na vrcholné úrovni se fotografie musí žít; fotograf musí splynout s tématem, ztotožnit se s ním. Je to osobní volba, a na ni nikdy žádný filtr nebude.