Nezařazené

Co s přepálenou oblohou


Univerzální recepty neexistují a co funguje jednou a někde nemusí fungovat vždycky a všude. Pojďte se ale se mnou podívat na jedno maličké bastlení s přepálenou oblohou, jak mi vyšla na obrázku při zkoušení Panasonicu G2. Zkoušel jsem, jak se chová objektiv Panasonic 7-14 (recenzoval jsem ho nedávno) na G2, na GF1 a taky na Olympusu L2. Nastaveno všechno v automatu – žádné kompenzace, také nastavení bílé v automatu – šlo o technickou zkoušku. Bral jsem to souběžně v JPG a RAW. Výsledek jednoho takového focení je toto:

Vždy je dobré se podívat na histogram. Nic povzbudivého nám neřekne – ten komín vpravo je znamení přepalu, tedy slité bílé plochy, zde v obloze:

Ve formátu JPEG bych s obrázkem nedokázal nic. Kde jsou slité bílé plochy, nezbývá než malovat, tak zní poučka č. jedna na straně jedna každé příručky. Naštěstí tu máme RAW. V čem je rozdíl? V mnoha ohledech, ale ten zásadní je tento: JPEG obsahuje 256 odstínů jasu, od černé do bílé, kdežto typický RAW jich má 4096. Při vytváření obrazu v JPEG nastane chvíle rozhodnutí – odsud je to bílé, řekne procesor a strčí jasnější partie do pytle s označením bílá. Jenže v syrových datech (a to je podklad pro soubor typu RAW) je spousta odstínů z těch jasných tónů. No a v nich se dá šikovně lovit. Pozor: není to bez limitu, i RAW má svůj pytel s označením bílá, i v RAW jsou přepaly, nezachranitelně slité plochy. Jenže cesta k přepalu v RAW je dlouhatánská ve srovnání s cestou v JPEG. Jestliže se v digitální fotografii tvrdí, že je málo pružná ve srovnání s filmovou analogovou technikou a že potřebujeme precizní nastavení expozice, kdežto v analogu jsme byli zvyklí na zásadu jedna clona žádná míra, pak ano, platí to při focení v JPEG. Zato focení v RAW nám uvolňuje ruce a poskytuje nám to přinejmenším stejnou expoziční pružnost, jako analogová fotografie. Odvážné tvrzení? Možná, ale pokusím se to doložit.

Fotku nahoře uvedenou mám i ve verzi RAW, tedy ve formátu s koncovkou RW2. Jelikož jde o G2, konvertor Camera Raw v Phpotoshopu musí být ve verzi 6.1, starší verze model G2 neznají. Obdobně čerstvý musí být i DNG Converter, pokud chceme pracovat v Zoneru. No a na RW2 Panasonicu je jako převaděč Silkypix Developer Studio, k přístroji byl přibalen ve verzi 3.1 SE. Pojďme se tedy podívat, jak se budou jednotlivé převaděče chovat. Začnu Camera Raw Photoshopu, ze zvyku a ze zdvořilosti:

Na ukázce máme obrázek poté, co jsem parametr obnovení nastavil na hodnotu 100: tento parametr se snaží vytáhnout kresbu z nejsvětlejších oblastí. Poté jsem parametr expozice nastavoval do záporných hodnot. Chová se do jisté míry jako expoziční kompenzace. Obraz tmavne a zároveň vystupuje kresba z nejjasnějších partií. Průběh můžeme sledovat na histogramu – pozorujeme, jak se zmenšuje komín přepalu v pravé části grafu. Maximální posuv do mínusu je na hodnotě -4. Jenže od hodnoty -3 pak už tmavnou střední a temné tóny a na jasy to zde nemá valný vliv. To je ta hranice, o níž jsem se zmiňoval v souvislosti s oním pomyslným pytlem s nápisem bílá.

Takže to zkusme jinak. Na následující ukázce je srovnání, jak se chovají dva konvertory: měl jsem je na dvou monitorech simultánně vedle sebe. Rozdíl je do jisté míry až šokující. Oba konvertory jsem nastavil podotně jako Camera Raw, totiž expozici na -3. Vlevo je Silkypix, vpravo DNG Converter. Zatímco v Silkypix byl výsledek už po prvním posunu táhla velmi uspokojivý, v druhém konvertoru nastalo to, čemu říká básník rozpoutané peklo. Posun do mínusu neměl na jas oblohy prakticky žádný vliv, střední tóny ztmavil a přivedl do nepříjemného kontrastu.

Už z tohoto prvního srovnání vyšel Silkypix bez zaváhání řeknu – vítězně. Chápu, že většina čtenářů může pokrčit rameny – nemá Panasonic G2, nepoužívá Silkypix… Nicméně zvolna se dostávám k závěru, že rawové konvertory dodávané s fotoaparátem jsou hodné přinejmenším vyzkoušení. Jsme totiž zvyklí, že “bundled software” je něco podřadného. V případě rawových konvertorů to rozhodně neplatí. O možnostech Silkypix hovoří i následující ukázka, zachycující druhý krok při konverzi, totiž úpravu v křivkách. Nejdříve jsem fixoval jasy tím, že jsem na úhlopříčku přidal další bod, a zesvětlil jsem tmavou oblast pomocí dvou bodů a jejich posunem vzhůru; v další fázi jsem ztmavil jasnější oblast posunem dolů, takže vznikla vcelku složitá křivka:

Teď máme vyřešen nejhorší problém – zbavili jsme se přepálené oblohy, máme ji plnou šedivých mraků, a to je ta přirozená atmosféra, která v okamžiku fotografování byla. No a zbytek? To je vcelku banální úprava kontrastu a barevnosti.

Bundlovaný software tedy vyhrál na plné čáře. Podobné zkušenosti mám se softy dodávanými k Nikonu, Canonu a Samsungu. Zkrátka – dřív než zavrhnete, přinejmenším vyzkoušejte!

Univerzální recepty neexistují a co funguje jednou a někde nemusí fungovat vždycky a všude. Pojďte se ale se mnou podívat na jedno maličké bastlení s přepálenou oblohou, jak mi vyšla na obrázku při zkoušení Panasonicu G2. Zkoušel jsem, jak se chová objektiv Panasonic 7-14 (recenzoval jsem ho nedávno) na G2, na GF1 a taky na Olympusu L2. Nastaveno všechno v automatu – žádné kompenzace, také nastavení bílé v automatu – šlo o technickou zkoušku. Bral jsem to souběžně v JPG a RAW. Výsledek jednoho takového focení je toto:

Vždy je dobré se podívat na histogram. Nic povzbudivého nám neřekne – ten komín vpravo je znamení přepalu, tedy slité bílé plochy, zde v obloze:

Ve formátu JPEG bych s obrázkem nedokázal nic. Kde jsou slité bílé plochy, nezbývá než malovat, tak zní poučka č. jedna na straně jedna každé příručky. Naštěstí tu máme RAW. V čem je rozdíl? V mnoha ohledech, ale ten zásadní je tento: JPEG obsahuje 256 odstínů jasu, od černé do bílé, kdežto typický RAW jich má 4096. Při vytváření obrazu v JPEG nastane chvíle rozhodnutí – odsud je to bílé, řekne procesor a strčí jasnější partie do pytle s označením bílá. Jenže v syrových datech (a to je podklad pro soubor typu RAW) je spousta odstínů z těch jasných tónů. No a v nich se dá šikovně lovit. Pozor: není to bez limitu, i RAW má svůj pytel s označením bílá, i v RAW jsou přepaly, nezachranitelně slité plochy. Jenže cesta k přepalu v RAW je dlouhatánská ve srovnání s cestou v JPEG. Jestliže se v digitální fotografii tvrdí, že je málo pružná ve srovnání s filmovou analogovou technikou a že potřebujeme precizní nastavení expozice, kdežto v analogu jsme byli zvyklí na zásadu jedna clona žádná míra, pak ano, platí to při focení v JPEG. Zato focení v RAW nám uvolňuje ruce a poskytuje nám to přinejmenším stejnou expoziční pružnost, jako analogová fotografie. Odvážné tvrzení? Možná, ale pokusím se to doložit.

Fotku nahoře uvedenou mám i ve verzi RAW, tedy ve formátu s koncovkou RW2. Jelikož jde o G2, konvertor Camera Raw v Phpotoshopu musí být ve verzi 6.1, starší verze model G2 neznají. Obdobně čerstvý musí být i DNG Converter, pokud chceme pracovat v Zoneru. No a na RW2 Panasonicu je jako převaděč Silkypix Developer Studio, k přístroji byl přibalen ve verzi 3.1 SE. Pojďme se tedy podívat, jak se budou jednotlivé převaděče chovat. Začnu Camera Raw Photoshopu, ze zvyku a ze zdvořilosti:

Na ukázce máme obrázek poté, co jsem parametr obnovení nastavil na hodnotu 100: tento parametr se snaží vytáhnout kresbu z nejsvětlejších oblastí. Poté jsem parametr expozice nastavoval do záporných hodnot. Chová se do jisté míry jako expoziční kompenzace. Obraz tmavne a zároveň vystupuje kresba z nejjasnějších partií. Průběh můžeme sledovat na histogramu – pozorujeme, jak se zmenšuje komín přepalu v pravé části grafu. Maximální posuv do mínusu je na hodnotě -4. Jenže od hodnoty -3 pak už tmavnou střední a temné tóny a na jasy to zde nemá valný vliv. To je ta hranice, o níž jsem se zmiňoval v souvislosti s oním pomyslným pytlem s nápisem bílá.

Takže to zkusme jinak. Na následující ukázce je srovnání, jak se chovají dva konvertory: měl jsem je na dvou monitorech simultánně vedle sebe. Rozdíl je do jisté míry až šokující. Oba konvertory jsem nastavil podotně jako Camera Raw, totiž expozici na -3. Vlevo je Silkypix, vpravo DNG Converter. Zatímco v Silkypix byl výsledek už po prvním posunu táhla velmi uspokojivý, v druhém konvertoru nastalo to, čemu říká básník rozpoutané peklo. Posun do mínusu neměl na jas oblohy prakticky žádný vliv, střední tóny ztmavil a přivedl do nepříjemného kontrastu.

Už z tohoto prvního srovnání vyšel Silkypix bez zaváhání řeknu – vítězně. Chápu, že většina čtenářů může pokrčit rameny – nemá Panasonic G2, nepoužívá Silkypix… Nicméně zvolna se dostávám k závěru, že rawové konvertory dodávané s fotoaparátem jsou hodné přinejmenším vyzkoušení. Jsme totiž zvyklí, že “bundled software” je něco podřadného. V případě rawových konvertorů to rozhodně neplatí. O možnostech Silkypix hovoří i následující ukázka, zachycující druhý krok při konverzi, totiž úpravu v křivkách. Nejdříve jsem fixoval jasy tím, že jsem na úhlopříčku přidal další bod, a zesvětlil jsem tmavou oblast pomocí dvou bodů a jejich posunem vzhůru; v další fázi jsem ztmavil jasnější oblast posunem dolů, takže vznikla vcelku složitá křivka:

Teď máme vyřešen nejhorší problém – zbavili jsme se přepálené oblohy, máme ji plnou šedivých mraků, a to je ta přirozená atmosféra, která v okamžiku fotografování byla. No a zbytek? To je vcelku banální úprava kontrastu a barevnosti.

Bundlovaný software tedy vyhrál na plné čáře. Podobné zkušenosti mám se softy dodávanými k Nikonu, Canonu a Samsungu. Zkrátka – dřív než zavrhnete, přinejmenším vyzkoušejte!

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: