Co je to d-lighting

Lighting, to je anglický výraz pro svícení, tedy jde o jakési digitální přisvěcování. Termín se ujal pro specifický prostředek, jímž se projasňují stinné partie ve snímku a tím je fakticky rozšiřuje dynamický rozsah fotoaparátu. Ukažme si, jak tahle funkce pracuje na názorném příkladu.

Na naší ukázce máme pohled prosklenými dveřmi. Uvnitř místnosti je samozřejmě méně světla než venku (a to nesvítilo sluníčko!). Obrázek vlevo byl pořízen 1/10 sec při cloně F5.6, rostlina a zeď za ní jsou zde podány správně. Zato pohled ze dveří je zcela zničen, zahrada je světelně vypálená, po kresbě nezbyla ani stopa. Na snímku vpravo je opačný případ: expozice byla 1/160 sec při F5.6, zahrada je dobře exponovaná, kdežto vnitřek místnosti je utopený v hlubokém stínu.

Teď pojďme počítat, kolik je to expozičních stupňů: každý dvojnásobek je 1 EV:

1/10 -> 1/20 -> 1/40 -> 1/80 -> 1/160 sec.
Je to pět expozičních stupňů. Snímky byly pořízeny Nikonem D60 (viz naši recenzi), tedy zrcadlovkou. Ta by měla mít bohatě schopnost zobrazovat detaily v rozmezí pěti expozičních stupňů! Jenže to samozřejmě nebude ani na jednom, ani na druhém extrému. Bude to někde uprostřed? Střední hodnota je zde 1/40 sec při F5.6. Snímek vypadá takto:

Zahrada vypadá poněkud podezřele – a zobrazení přepalů nám naše podezření potvrdí, ano, i při početně střední hodnotě dochází k přepalům!

Zde máme názorný příklad, že jsou kritičtější jasy než stíny. Na následující ukázce vidíme zobrazení přepalů při expozici 1/80 sec. V kresbě zahrady (podotýkám, že bylo pod mrakem!) je přepaly ještě vyskytují, avšak v kresbě rostliny v místnosti se už projevují tyrkysové plochy – slité stíny.

Z toho plyne důležitý závěr: neexistuje „ideální expozice“, která by zajistila dokonalé prokreslení jasných i stinných partií, v tomto případě ani při poměrně malém rozpětí pouhých 5 EV!
Zdůraznil jsem v tomto případě, protože to není obecné pravidlo, záleží na typu přístroje, na druhu zpracování a pod. Plynou z toho dva důležité závěry:

• Jelikož přepaly jsou nebezpečnější než slité stíny, je třeba se expozičně blížit vysokým jasům
• stíny lze zeslabit, kdežto přepálené jasy nelze standardními metodami napravit, je nutná retuš, tedy umělé nahrazení kresby

Proto výrobci digitálních fotoaparátů začali někdy před čtyřmi lety zavádět metodu, která zeslabuje stíny. Expozice musí v tomto případě být blízká expozici na vysoké jasy a tato softwarová metoda stíny zeslabí. Velmi úspěšný je v tomto směru Sony, který aplikuje d-lighting na př. ve svých zrcadlovkách řady Alfa. Zde je ukázka, na proklik uvidíte plné rozlišení, vlevo s aplikací, vpravo bez aplikace.

D-lighting bývá dvojí, buď je aplikován při snímání, anebo na hotový obrázek a výsledek se pak obvykle ukládá pod změněným názvem – takto to má řešeno na př. Nikon, který v modelu D60 používá obě metody.

Metoda je to efektivní, nicméně nutno dodat, že má také svoje meze. Nelze nic přehánět, ani zeslabování stínů. Od určité meze v zeslabených partiích vyvstane šum a také barvy ztrácejí přirozenost. V každém případě je to ale funkce užitečná a při zachování rozumných parametrů ji lze doporučit.

Lighting, to je anglický výraz pro svícení, tedy jde o jakési digitální přisvěcování. Termín se ujal pro specifický prostředek, jímž se projasňují stinné partie ve snímku a tím je fakticky rozšiřuje dynamický rozsah fotoaparátu. Ukažme si, jak tahle funkce pracuje na názorném příkladu.

Na naší ukázce máme pohled prosklenými dveřmi. Uvnitř místnosti je samozřejmě méně světla než venku (a to nesvítilo sluníčko!). Obrázek vlevo byl pořízen 1/10 sec při cloně F5.6, rostlina a zeď za ní jsou zde podány správně. Zato pohled ze dveří je zcela zničen, zahrada je světelně vypálená, po kresbě nezbyla ani stopa. Na snímku vpravo je opačný případ: expozice byla 1/160 sec při F5.6, zahrada je dobře exponovaná, kdežto vnitřek místnosti je utopený v hlubokém stínu.

Teď pojďme počítat, kolik je to expozičních stupňů: každý dvojnásobek je 1 EV:

1/10 -> 1/20 -> 1/40 -> 1/80 -> 1/160 sec.
Je to pět expozičních stupňů. Snímky byly pořízeny Nikonem D60 (viz naši recenzi), tedy zrcadlovkou. Ta by měla mít bohatě schopnost zobrazovat detaily v rozmezí pěti expozičních stupňů! Jenže to samozřejmě nebude ani na jednom, ani na druhém extrému. Bude to někde uprostřed? Střední hodnota je zde 1/40 sec při F5.6. Snímek vypadá takto:

Zahrada vypadá poněkud podezřele – a zobrazení přepalů nám naše podezření potvrdí, ano, i při početně střední hodnotě dochází k přepalům!

Zde máme názorný příklad, že jsou kritičtější jasy než stíny. Na následující ukázce vidíme zobrazení přepalů při expozici 1/80 sec. V kresbě zahrady (podotýkám, že bylo pod mrakem!) je přepaly ještě vyskytují, avšak v kresbě rostliny v místnosti se už projevují tyrkysové plochy – slité stíny.

Z toho plyne důležitý závěr: neexistuje „ideální expozice“, která by zajistila dokonalé prokreslení jasných i stinných partií, v tomto případě ani při poměrně malém rozpětí pouhých 5 EV!
Zdůraznil jsem v tomto případě, protože to není obecné pravidlo, záleží na typu přístroje, na druhu zpracování a pod. Plynou z toho dva důležité závěry:

• Jelikož přepaly jsou nebezpečnější než slité stíny, je třeba se expozičně blížit vysokým jasům
• stíny lze zeslabit, kdežto přepálené jasy nelze standardními metodami napravit, je nutná retuš, tedy umělé nahrazení kresby

Proto výrobci digitálních fotoaparátů začali někdy před čtyřmi lety zavádět metodu, která zeslabuje stíny. Expozice musí v tomto případě být blízká expozici na vysoké jasy a tato softwarová metoda stíny zeslabí. Velmi úspěšný je v tomto směru Sony, který aplikuje d-lighting na př. ve svých zrcadlovkách řady Alfa. Zde je ukázka, na proklik uvidíte plné rozlišení, vlevo s aplikací, vpravo bez aplikace.

D-lighting bývá dvojí, buď je aplikován při snímání, anebo na hotový obrázek a výsledek se pak obvykle ukládá pod změněným názvem – takto to má řešeno na př. Nikon, který v modelu D60 používá obě metody.

Metoda je to efektivní, nicméně nutno dodat, že má také svoje meze. Nelze nic přehánět, ani zeslabování stínů. Od určité meze v zeslabených partiích vyvstane šum a také barvy ztrácejí přirozenost. V každém případě je to ale funkce užitečná a při zachování rozumných parametrů ji lze doporučit.