| Slunce, to je zapeklitý motiv. Zpravidla fotografujeme odražené světlo a je výjimečně, typicky při nočních městských záběrech, dostáváme do snímku i světelné zdroje. Slunce, to je světelný zdroj par excelence a jeho jas je absolutní a přebíjející. S jakous takous nadějí na úspěch ho lze chytat ráno nebo večer, těsně po východu nebo před západem, anebo o něco později, kdy jeho záře je filtrována mlhou. Což byl případ dnešního rána, zítra se pokusím si přivstat.
Pokud slunce fotografujeme tak, že namíříme aparát přímo na jeho kotouč a stiskneme spoušť, dostaneme asi takový obrázek:
Slunce je samozřejmě přepálené a zbytek obrázku je tmavý, silně podexponovaný. Ono není divu, když je expozice 1/1000 sec při F7.1. Je tedy třeba hledat příznivější expozici. Expozici zvýšil jas slunce – expoziční automatika je nastavena, jak si vzpomínáme, na „střední šedou“ a slunečné kotouč je opravdu hodně od této hodnoty vzdálený.
Jaké tedy jsou ty dvě metody? Buď držíme prst na namáčknuté spoušti a přeneseme optickou osu tak, abychom získali zamýšlený záběr, tomu soukromě říkám nabírání expozice, Komplikovanější je to v případě jednookých zrcadlovek, pokud nemají live view, tedy přímé pozorování obrazu na LCD displeji. Zatím,m je „live view“ vcelku novinka, většina zrcadlovek ho nemá a musíme tedy pořizovat zkušební záběry. Proto je pak lepší, když už se pracně dopídíme výsledku, expozici nastavovat ručně. Poněkud komplikovanější situaci vytvoříme, když má v záběru být i část krajiny. Je velký rozdíl mezi jasem oblohy (a Slunce) a krajinou pod tím. Je třeba hledat kompromis, například takový:
Je třeba najít takovou expozici, která by vypracovala kresbu jak v oblastech vysokých jasů, tak v oblastech stínů. Pokud je obrázek takto krytý, lze ho pak editačně zpracovat tím, že rozdělíme jasné části – a ztmavíme je, a zpracujeme stíny, abychom kupříkladu „vytáhli“ jinovatkou pokrytou louku. Samozřejmě by bylo ideální postupovat metodou HRD, tedy tří postupných obrázků, které získáme buď z RAW dat (což je ideální, ale náš přístroj ukládání v RAW nepodporuje), nebo ztmavováním světlého snímku a „sendvičováním“ – viz na př. článek o HDR v Zoner Photo Studiu 10 zde)
 Na snímku vlevo je obrázek vzniklý „přirozenou“ cestou, vpravo metodou HDR. Vůbec nejlepší ovšem je postupná expozice ze stativu – to snad někdy příště. |
| Slunce, to je zapeklitý motiv. Zpravidla fotografujeme odražené světlo a je výjimečně, typicky při nočních městských záběrech, dostáváme do snímku i světelné zdroje. Slunce, to je světelný zdroj par excelence a jeho jas je absolutní a přebíjející. S jakous takous nadějí na úspěch ho lze chytat ráno nebo večer, těsně po východu nebo před západem, anebo o něco později, kdy jeho záře je filtrována mlhou. Což byl případ dnešního rána, zítra se pokusím si přivstat.
Pokud slunce fotografujeme tak, že namíříme aparát přímo na jeho kotouč a stiskneme spoušť, dostaneme asi takový obrázek:
Slunce je samozřejmě přepálené a zbytek obrázku je tmavý, silně podexponovaný. Ono není divu, když je expozice 1/1000 sec při F7.1. Je tedy třeba hledat příznivější expozici. Expozici zvýšil jas slunce – expoziční automatika je nastavena, jak si vzpomínáme, na „střední šedou“ a slunečné kotouč je opravdu hodně od této hodnoty vzdálený.
Jaké tedy jsou ty dvě metody? Buď držíme prst na namáčknuté spoušti a přeneseme optickou osu tak, abychom získali zamýšlený záběr, tomu soukromě říkám nabírání expozice, Komplikovanější je to v případě jednookých zrcadlovek, pokud nemají live view, tedy přímé pozorování obrazu na LCD displeji. Zatím,m je „live view“ vcelku novinka, většina zrcadlovek ho nemá a musíme tedy pořizovat zkušební záběry. Proto je pak lepší, když už se pracně dopídíme výsledku, expozici nastavovat ručně. Poněkud komplikovanější situaci vytvoříme, když má v záběru být i část krajiny. Je velký rozdíl mezi jasem oblohy (a Slunce) a krajinou pod tím. Je třeba hledat kompromis, například takový:
Je třeba najít takovou expozici, která by vypracovala kresbu jak v oblastech vysokých jasů, tak v oblastech stínů. Pokud je obrázek takto krytý, lze ho pak editačně zpracovat tím, že rozdělíme jasné části – a ztmavíme je, a zpracujeme stíny, abychom kupříkladu „vytáhli“ jinovatkou pokrytou louku. Samozřejmě by bylo ideální postupovat metodou HRD, tedy tří postupných obrázků, které získáme buď z RAW dat (což je ideální, ale náš přístroj ukládání v RAW nepodporuje), nebo ztmavováním světlého snímku a „sendvičováním“ – viz na př. článek o HDR v Zoner Photo Studiu 10 zde)
Na snímku vlevo je obrázek vzniklý „přirozenou“ cestou, vpravo metodou HDR. Vůbec nejlepší ovšem je postupná expozice ze stativu – to snad někdy příště. |