| Volky nevolky si musíme zvyknout, že desetimegové přístroje zaujmou svůj segment v nabídce nejen zrcadlovek, ale i kompaktů. Podívejme dnes na představitele dobře řešeného kompaktu výrobce, který tradičně věnuje velkou péči dílenskému zpracování.
Jaký je a komu je určen Vzhled jsem charakterizoval jako „střízlivý“, dodejme spíš, že je elegantní: zkoušený přístroj byl černý (existuje i stříbrná verze), přičemž v černé dobře vynikne lesklé okruží kolem objektivu (je kryt roletou) a stříbrný pás na horní stěně. Design je vyveden nadčasově, s maximálním vkusem. Přístroj je určen k běžnému fotografování – a je určen lidem, kteří si přejí maximální kvalitu a minimální starosti. Nemá mnoho nastavitelných funkcí, ale lidi, pro něž je určen, je ani nehledají. Chtějí fotit jen stiskem spouště a přístroj se sám postará o optimální výsledek. Ovládání a menu
Především je to „layout“ displeje: když nastavíme „panel“, na displeji se objeví vpravo lišta s funkcemi, kdežto volba „normal“ nastaví běžné zobrazení LCD s informacemi o nastavených funkcích. Doporučuji Panel, protože ta lišta nesežere žádné místo, v režimu „normal“ je tam černý pruh. Na zadní stěně už není mnoho ovládacích prvků. Je tu samozřejmě čtyřcestný volič. Je běžné, že na něj bývá navěšeno ovládání důležitých funkcí, pokud nespolupracuje s menu. U tohoto přístroje je to trochu jinak. Obsazena je jen pozice „dolů“, ovládá blesk – bez ohledu na to, zdali máme layout jako „normal“ nebo „panel“. Směry „vlevo/vpravo“ lze obsadit v menu (kupodivu ne v setupu), na druhé obrazovce pod položkou L/R key, je rozumné si tam dát exposure shift čili expoziční kompenzaci. Pak má smysl, že jde o „levý/pravý“,, protože jedním směrem přidáváme, druhým ubíráme kompenzaci. Horní směr obsadit nelze, takže i makro musíme lovit v menu, což mi připadá velmi nešťastné. Jenže jako každý nesmysl má i tento minimálně jeden rozumný důvod: směr „nahoru“ koresponduje s funkční „instant zoom“. Když totiž zvolíme „instant zoom“ v menu, tímto stisknutím se dostaneme do trojnásobného přiblížení, ale digitálně, jde o digitální zoom. Když funkci aplikujeme v kombinaci s optickým zoomem, dosáhneme až 9x přiblížení – v režimu digitálního zoomu. Je to na hlavu? Souhlasím. Dalším ovládacím prvkem je tlačítko pro menu a dole tlačítko pro BS neboli „best shot“ neboli scénický režim. Začnu zde: Menu má oddíly REC, Quality a Set Up. Volba quality se týká kvality obrazu. Zde se nastavuje velikost a komprese, komprese zvukových poznámek, také kompenzace, nastavení bílé a ISO (tedy to, co je ovladatelné rovnou, když si zamneme panel, na další obrazovce je měření, barevné filtry a hlavně doostření, sytost barev, kontrast a intenzita blesku. V setupu se nastavují běžné věci, jako jazyk, čas, způsob komunikace USB a pod., žádná překvapení tu nenalezneme. Úhrnem řečeno, jak vidno, není to zcela jednoduché a pokud by někdo chtěl opravdu tento přístroj zvládnout, prostudování 260stránkvého manuálu vřele doporučuji. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita se dá od desetimegového přístroje čekat – vynikající kresba. Ani na hranách proti prudce ozářeným plochám nebyla vidět aberace (viz ukázka zde vlevo), také po nějakém tmavnutí rohů nebo závažnějším kreslení není stopy: tedy, samozřejmě, když na krátké ohnisko fotím v koupelně dlaždičky ze vzdálenosti 2 m, „soudek“ vidím, ale v terénu s s ním starosti dělat nemusím. Šum je oblíbené debatní téma. Zde jsou ukázky:
Pokud někdo bude tohoto přístroje používat běžných podmínkách běžným způsobem, tedy se zapnutým displejem v režimu panel a nastaví si expoziční kompenzaci na čtyřcestný volič vlevo/vpravo, bude dělat pěkné obrázky, bez prolbémů. Kdo by ale chtěl využít „vše“, musí se pohroužit do hodně studené vody labyrintu nastavení a přenastavení. Tento labyrint vzniká tím, že přístroj chce být „uživatelsky přítulný“ a všechno před uživatelem skrývá a kdo to chce najít, ať si hledá. Ale i když najde, narazí na nástrahy, za velmi nepříjemnou pokládám fakt, že si přístroj nepamatuje nastavení bílé ani v rámci jedné seance, když přepínáme mezi režimy, což je silně nepříjemné v „best shot“ režimech vysoké citlivosti: ty používáme nejvíc při umělém osvětlení, přístroj shodí WB na automat a ten je špatný, jak je zvykem v kompaktech, takže musíme pořád lézt do panelu s nastavením WB a honit tam žárovku. Takže když jsem to při zkouškách dělal po páté, zuřil jsem a musel mě uklidňovat náš psík Iris. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
| Volky nevolky si musíme zvyknout, že desetimegové přístroje zaujmou svůj segment v nabídce nejen zrcadlovek, ale i kompaktů. Podívejme dnes na představitele dobře řešeného kompaktu výrobce, který tradičně věnuje velkou péči dílenskému zpracování.
Jaký je a komu je určen Vzhled jsem charakterizoval jako „střízlivý“, dodejme spíš, že je elegantní: zkoušený přístroj byl černý (existuje i stříbrná verze), přičemž v černé dobře vynikne lesklé okruží kolem objektivu (je kryt roletou) a stříbrný pás na horní stěně. Design je vyveden nadčasově, s maximálním vkusem. Přístroj je určen k běžnému fotografování – a je určen lidem, kteří si přejí maximální kvalitu a minimální starosti. Nemá mnoho nastavitelných funkcí, ale lidi, pro něž je určen, je ani nehledají. Chtějí fotit jen stiskem spouště a přístroj se sám postará o optimální výsledek. Ovládání a menu
Především je to „layout“ displeje: když nastavíme „panel“, na displeji se objeví vpravo lišta s funkcemi, kdežto volba „normal“ nastaví běžné zobrazení LCD s informacemi o nastavených funkcích. Doporučuji Panel, protože ta lišta nesežere žádné místo, v režimu „normal“ je tam černý pruh. Na zadní stěně už není mnoho ovládacích prvků. Je tu samozřejmě čtyřcestný volič. Je běžné, že na něj bývá navěšeno ovládání důležitých funkcí, pokud nespolupracuje s menu. U tohoto přístroje je to trochu jinak. Obsazena je jen pozice „dolů“, ovládá blesk – bez ohledu na to, zdali máme layout jako „normal“ nebo „panel“. Směry „vlevo/vpravo“ lze obsadit v menu (kupodivu ne v setupu), na druhé obrazovce pod položkou L/R key, je rozumné si tam dát exposure shift čili expoziční kompenzaci. Pak má smysl, že jde o „levý/pravý“,, protože jedním směrem přidáváme, druhým ubíráme kompenzaci. Horní směr obsadit nelze, takže i makro musíme lovit v menu, což mi připadá velmi nešťastné. Jenže jako každý nesmysl má i tento minimálně jeden rozumný důvod: směr „nahoru“ koresponduje s funkční „instant zoom“. Když totiž zvolíme „instant zoom“ v menu, tímto stisknutím se dostaneme do trojnásobného přiblížení, ale digitálně, jde o digitální zoom. Když funkci aplikujeme v kombinaci s optickým zoomem, dosáhneme až 9x přiblížení – v režimu digitálního zoomu. Je to na hlavu? Souhlasím. Dalším ovládacím prvkem je tlačítko pro menu a dole tlačítko pro BS neboli „best shot“ neboli scénický režim. Začnu zde: Menu má oddíly REC, Quality a Set Up. Volba quality se týká kvality obrazu. Zde se nastavuje velikost a komprese, komprese zvukových poznámek, také kompenzace, nastavení bílé a ISO (tedy to, co je ovladatelné rovnou, když si zamneme panel, na další obrazovce je měření, barevné filtry a hlavně doostření, sytost barev, kontrast a intenzita blesku. V setupu se nastavují běžné věci, jako jazyk, čas, způsob komunikace USB a pod., žádná překvapení tu nenalezneme. Úhrnem řečeno, jak vidno, není to zcela jednoduché a pokud by někdo chtěl opravdu tento přístroj zvládnout, prostudování 260stránkvého manuálu vřele doporučuji. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita se dá od desetimegového přístroje čekat – vynikající kresba. Ani na hranách proti prudce ozářeným plochám nebyla vidět aberace (viz ukázka zde vlevo), také po nějakém tmavnutí rohů nebo závažnějším kreslení není stopy: tedy, samozřejmě, když na krátké ohnisko fotím v koupelně dlaždičky ze vzdálenosti 2 m, „soudek“ vidím, ale v terénu s s ním starosti dělat nemusím. Šum je oblíbené debatní téma. Zde jsou ukázky:
Pokud někdo bude tohoto přístroje používat běžných podmínkách běžným způsobem, tedy se zapnutým displejem v režimu panel a nastaví si expoziční kompenzaci na čtyřcestný volič vlevo/vpravo, bude dělat pěkné obrázky, bez prolbémů. Kdo by ale chtěl využít „vše“, musí se pohroužit do hodně studené vody labyrintu nastavení a přenastavení. Tento labyrint vzniká tím, že přístroj chce být „uživatelsky přítulný“ a všechno před uživatelem skrývá a kdo to chce najít, ať si hledá. Ale i když najde, narazí na nástrahy, za velmi nepříjemnou pokládám fakt, že si přístroj nepamatuje nastavení bílé ani v rámci jedné seance, když přepínáme mezi režimy, což je silně nepříjemné v „best shot“ režimech vysoké citlivosti: ty používáme nejvíc při umělém osvětlení, přístroj shodí WB na automat a ten je špatný, jak je zvykem v kompaktech, takže musíme pořád lézt do panelu s nastavením WB a honit tam žárovku. Takže když jsem to při zkouškách dělal po páté, zuřil jsem a musel mě uklidňovat náš psík Iris. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|