Nezařazené

Canon SX100 IS (recenze)

Nejen nový model, ale začátek nové modelové řady! Osmimegový ultrazoom za cenu příjemně hluboko posazenou pod hranici deset tisíc, se stabilizátorem. A už víte všechno podstatné! Pokud chcete vědět víc, čtěte naši recenzi.

Jaký je a komu je určen

Koncept není úplně nový – na trhu jsou už dlouho skutečné kompakty s širokorozsahovým zoomem. Nicméně Canon si umanul, že vytvoří opravdový kompakt, tedy přístroj do kapsy, který bude mít jenom LCD displej (nikoli elektronický hledáček) a nabídne maximum pokročilých funkcí za minimální dnes dosažitelnou cenu. A protože je
Tvarově trochu připomíná řadu A. Tento osmimegový přístroj je poněkud rozměrnější (108,7 x 71,4 x 46,7 mm) a těžší (266g). Nápadná je jeho vypouklá hodní stěna, která jako by naznačovala, že se v ní nějaký elektronický hledáček přece jen skrývá. Je v ní ale jenom vyskakovací elektronický blesk.
Objektiv je desetinásobný zoom s rozsahem klasickým, 36-360 mm ekv., příjemně světelný v rozsahu F2.8 až F4.3, tedy rozsahu jedné clony “a něco”. Objektiv má 10 členů v 9 skupinách, jeden člen je asférický. Už z tohoto výčtu vidíte, že je poměrně jednoduchý. Je ovšem stabilizovaný, tedy má stabilizátor v objektivu, nikoli na čipu. Jeho makro jde až od 1 cm, i to je zajímavá vlastnost.
Procesor je Digic III, tedy současný špičkový procesor z dílny Canonu, který je osazován i do zrcadlovek. Díky jemu má přístroj m.j. i malou spotřebu energie a utáhnou ho jenom dva články AA. Čili napájení je z tužkovek, stále je to pro mnoho lidí argument “pro”!
Zápis na kartu je tradiční canonský, tedy na celou současnou plejádu karet formátu SD, konkrétně SDHC, SD, MMC, MMC Plus a HC MMC Plus.
Video je až 640×480 / 30 fps se zvukem.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná hluboko zapuštěným (a tudíž omylem nezmačknutelným) tlačítkem umístěný vedle spouště a prstence pro ovládání zoomu. Kromě toho je na horní stěně už jen kruhový volič, kde nalezneme obvyklou nabídku pro amatéry, tedy automat a scény, jako je portrét, krajina, noční portrét (= blesk do pomalého času), děti a zvířata (=priorita rychlých časů) . Dále tu jsou pod položkou SCN scénické režimy: opět noční scéna, interiér s korekcí pro umělé světlo, listí (živé barvy), sníh (kompenzace expozice do plusu), pláž (totéž), ohňostroj a akvárium. Už při těchto volbách přijde ke slovu volič na zadní stěně. To je běžný čtyřcestný volič, ale zároveň jeho okruží je otočné, takže je to něco jako roller, tedy další kruhový volič, kterým se nastavují na př. scénické režimy.

 
  Nahoře kruhový volič, dole kombinovaný volič s ovládacím kolečkem.
 

Další položkou na voliči je stitch assist, tedy pomůcka pro pořizování panoramatických záběrů – pomáhá najít překryvné oblasti, když postupně fotíme sérii snímků, které později v počítači slepíme. Ale pozor, nejen to! Přístroj pak drží expozici toho prvního pořízeného obrázku. S tím je nutno počítat a výchozí expozici bedlivě volit. Sekvence může mít až 25 snímků, což upřímně nechápu, k čemu by mohlo sloužit. V SW dodávce je i Stitch Assist pro lepení těchto snímků. Na kruhovém voliči pak máme i “kameru”, tedy režim “video”.

Kreativní režimy jsou umístěna na druhé straně od automatu. Je to program, tedy plný automat s možností korekcí, dále Tv (priorita času)), Av (priorita clony) a M, plný manuál. Clony a časy se ovládají oním kombinovaným voličem. Při režimu M je nutno přepínat mezi ovládáním času a clony tlačítkem kompenzace expozice na zadní stěně. Je to v logice Canonu, zrcadlovka EOS 400D má něco podobného také.

Čímž jsme se zvolna přesunuli na zadní stěnu. Tam je nahoře tlačítko pro přehrávání a pod ním onen kombinovaný kruhový plus čtyřcestný volič. Tento čtyřcestný volič má funkci volby ISO (od 80 do 1600), dále ostření autofokus / ruční / makro, blesk (automatický / vynucený, tedy “blýskat pořád”, i na slunci) a směrem dolů je sériové focení a samospoušť. Rychlost série je 1,3 sec, lze ale volit, zdali při sérii bude objektiv napevno nastaven na určitou vzdálenost, anebo zda bude průběžně ostřit, pak je frekvence asi 0,8 fps. Dole je na zadní stěně pod voličem ještě tlačítko pro kompenzaci expozice.

Další ovládací prvky jsou pod LCD displejem. Je tam jednak tlačítko pro přímý tisk, to lze v menu přeprogramovat a přiřadit mu – například – volbu nastavení bílé (což jsem učinil já). Vedle je tlačítko pro detekci tváře, dále pak pro režim displeje. Ten je jednoduchý – s údaji a bez údajů, bohužel tu není. Vodicí mřížku, eventuálně vodítka pro formát 3:2 se musí nastavit v menu.

 
 
Hlavní menu přístroje.


Menu je jako obvykle u Canonu dvojí, funkční menu, v němž nastavujeme ISO, vyvážení bílé, barevnost, sílu blesku, režim měření expozice (poměrové, se zdůrazněním středu a bodové), kvalitu snímku a velikost snímku:je tu jedna drobnost, která není příliš šikovná. Jako “pohlednice”je tu deklarován formát 1600×1200 pixelů, to jsou dvě mega. Nic proti tomu, horší je, že jde o poměr stran 4:3, kdežto pohlednice má formát 3:2. Nastanou tedy nepříjemnosti při tisku na pohlednicový formát, je nutno buď řezat, nebo se smířit s bílými okraji na kratších stranách anebo mít kratší nestandardní pohlednice. V menu sice lze nastavit v položce překrytí zobr. položku vodítko 3:2, kdy se hořejšek i dolejšek vymaskuje, nicméně snímek zůstane 4:3. Pravda, máme aspoň jistotu, že nám v laboratoři okudlají to, co bylo vymaskováno. Je to ale, jak říkají politici, nesystémové opatření, na Žižkově jsme tomu říkali prostě bordel.

Menu – menu zapínáme tlačítkem pod displejem a zde se nastavují už jemnosti, jako je druh rámečku pro autofokus (detekce tváře nebo střed), digitální zoom (s možností výřezu 1,6 nebo 2x, to je při osmimegovém rozlišení docela užitečná věc), dále nastavení blesku. Velmi inteligentně je řešena samospoušť. Nejenže lze nastavit prodlevu, ale i počet snímků, kolik jich chceme “samospustit”.
Bezpečný posun je položka, jejíž smysl jsem nepochopil. V návodu je vysvětlena, že:
Je-li v režimu a položka [Bezpečný posun] nastavena na hodnotu [Zap] v nabídce , rychlost závěrky nebo clonové číslo je automaticky upraveno pro správnou expozici, pokud není nastaveno jinak.
Zapnutím či vypnutím bezpečného posunu jsem se nedostal k žádnému rozdílu. Automatické ISO je jasné, píšu o něm o něco níže. Zajímavý je “bezpečný MF, kdy zaostříme ručně, ale AF doostří. Hm… Dále se nastavuje “single” ostření nebo průběžné, zapíná/vypíná pomocné světlo pro ostření a úplně dole se zapíná/vypíná stabilizátor obrazu. Nejlépe je ho mít v poloze při fotografování.

Jak se s ním fotí
Rychlost zapnutí je 1,5 sec, zpoždění spouště s namáčknutím je minimální. Bez namáčknutí cca 0,4 sec, při přepnutí na ruční ostření nenastala žádná viditelná změna k lepšímu, to je trochu zklamání.
Obrazová kvalita odpovídá očekávání od osmimegového obrázku. Asi by bylo banální konstatovat, že kresba je velmi dobrá, barevnost neutrální. Při velkých světelných rozdílech se přichyluje vysokým jasům, aby se předešlo jejich vypálení – tím spíš, že chybí živý histogram (je možno ho zapnout při přehrávání). Dynamický rozsah je vcelku běžný, přístroj prostě odepíše hluboké stíny a udělá z nich siluety (připusťme ovšem, že světelné poměry v dnešních slunečných, leč studených dnech jsou extrémně kontrastní, viz dole ukázka).

 
 
Fialová kontura, výřez 1:1


Fialové kontury jsou též v mezích normy snesitelnosti, ukázka je výřez 1:1 z rohu obrazu. Není to nic, co by se na běžně velké fotce projevilo a velkou fotku pozorujeme z takové vzdálenosti, že zase žádné fialky neuvidíme…
Citlivost má v sobě jednu vykutálenou vyfikundaci. V nízkých světelných hladinách totiž má přednost funkce automatické nastavení ISO. To se zapíná/vypíná v menu a pokud ho máte nastavené, fotoaparát poctivě hlásí, že nastavil dejme tomu 200 ISO, i tu osmdesátku vám dovolí, ale tajně tam nechá – například – 800 ISO. Na to je třeba dát pozor a je na každém, jakou cestou půjde, zda cestou automatiky anebo osobní volby. Já bych šel tou druhou cestou. S ní souvisí
šum, oblíbená to položka recenzentů, jelikož dává příležitost k vztyčení varovného prstu. Každý kompakt šumá od 200 ISO nahoru a od 800 ISO nahoru je obrázek problematicky použitelný a nejinak je tomu zde. To je prostě vlastnost, kterou někdo snižuje softwarovým “odstraňováním” šumu, což je v praxi rozmydlení a jakási následná rekonstrukce obrazu. Za svou osobu prohlašuji, že obrázky při 800 ISO pokládám za použitelné pro snímky rodinného reportážního typu.

Vlevo nahoře 200 ISO, vpravo 400 ISO; dole vlevo 800 ISO, vpravo 1600 ISO, výřez 1:1

Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je dokonce pod běžnou normou, zato předvolba “žárovka” vše napraví.

Vlevo automatika, vpravo předvolba “žárovka”, výřez 1:1


 
  Největší přiblížení – zmenšené plné okno, bez výřezu.


Makro je vynikající -lze se přiblížit až na 1 cm bez nutnosti přepínání na nějaké supermakro – je pouze jeden režim makrozáběru. Podle specifikací je nejmenší zobrazená plocha 29×21 mm (kdybychom tedy brali jako normu pro “makro” kinofilmovou normu, byli bychom bohatě v jejím rozmezí).

 
 
Sám sobě detektorem tváře.


Detekování tváří funguje spolehlivě, nicméně důsledné používání této funkce by vyžadovalo opakovanou vyšší dívčí a implantaci pomocného mozku. Je možno volit několik tváří a z nich vybírat tu pravou a pak kontrolovat zvětšením výřezu tváře, jestli se tvář nešklebí, zkrátka, je to ukázka důmyslné složitosti, na kterou v praxi obvykle není čas. Nicméně sám o sobě detektor tváře funguje velmi dobře, nepodceňuji – jelikož mám bohaté zkušenosti s proostřením! Je to ale dobrý sluha a zlý pán: pletl se do fotografování makra (plechové hračky robotů), rozpoznal “tvář” robota, ale pak tvrdošíjně odmítal zaostřit i po vypnutí a pomohl jen celkový reset, tedy návrat do výchozího stavu.
Fotografování s bleskem je velmi důmyslně jednoduché. Je ale třeba nastavit v menu bezpečné FE a dále je třeba v menu nastavit režim blesku “auto”, pokud pracujeme s prioritou času. Pak blesk funguje “do pomala”, tedy respektuje naměřenou expozici a nenutí nám synchronizační čas a pod. V režimu P a Avje třeba v menu nastavit pomalá synchronizace -> zap.

 
 
Na proklik celý obrázek.


Stabilizátor je vynikající, víc než sloova vypovídá ukázka, pořízena 1/5 sec při ohnisku odpovídajícím cca 240 mm kinofilmového přístroje. Z pěti snímků pořizovaných takto dlouhým časem jsou tři velmi dobře a dva jakž takž použitelné.

Shrnutí
Canon SX100 IS je osmimegový kompakt s opticky stabilizovaným zoomem, bez elektronického hledáčku. Je vybaven kreativními režimy umožňujícími poučenému fotografovi rozsáhlou kontrolu nad tvorbou snímku, avšak jeho automatika je tu připravená pomoci i naprostému laikovi k dosažení velmi dobrých výsledků. Má velmi příznivý poměr cena/výkon s ohledem na vysoké rozlišení. V podstatě jediná skutečná slabina je návod, který je pouze na CD a je uživatelsky velmi nepřívětivý, někdy dokonce nepochopitelný. V říjnu 2007 stojí cca 8 tisíc korun.

Pro a proti:

Pro:
Velmi příznivý poměr cena/výkon
Stabilizace objektivu
inteligentně řešený blesk
Proti:
nemá živý histogram při snímání
neumí poměr stran 3:2
absence srozumitelného manuálu

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 – 7 běžné světlo, 8 protisvětlo, 9 velké světelné kontrasty, 10 a 11 světelné efekty, 12 přisvětleno bleskem (ISO 250)

1 rozsah zoomu 2 rozsah zoomu
3 běžné světlo 4 běžné světlo
5 běžné světlo 6 běžné světlo
7 běžné světlo 8 protisvětlo
9 velké světelné kontrasty 10 světelné efekty
11 světelné efekty 12 přisvětleno bleskem (ISO 250)


Nejen nový model, ale začátek nové modelové řady! Osmimegový ultrazoom za cenu příjemně hluboko posazenou pod hranici deset tisíc, se stabilizátorem. A už víte všechno podstatné! Pokud chcete vědět víc, čtěte naši recenzi.

Jaký je a komu je určen

Koncept není úplně nový – na trhu jsou už dlouho skutečné kompakty s širokorozsahovým zoomem. Nicméně Canon si umanul, že vytvoří opravdový kompakt, tedy přístroj do kapsy, který bude mít jenom LCD displej (nikoli elektronický hledáček) a nabídne maximum pokročilých funkcí za minimální dnes dosažitelnou cenu. A protože je
Tvarově trochu připomíná řadu A. Tento osmimegový přístroj je poněkud rozměrnější (108,7 x 71,4 x 46,7 mm) a těžší (266g). Nápadná je jeho vypouklá hodní stěna, která jako by naznačovala, že se v ní nějaký elektronický hledáček přece jen skrývá. Je v ní ale jenom vyskakovací elektronický blesk.
Objektiv je desetinásobný zoom s rozsahem klasickým, 36-360 mm ekv., příjemně světelný v rozsahu F2.8 až F4.3, tedy rozsahu jedné clony “a něco”. Objektiv má 10 členů v 9 skupinách, jeden člen je asférický. Už z tohoto výčtu vidíte, že je poměrně jednoduchý. Je ovšem stabilizovaný, tedy má stabilizátor v objektivu, nikoli na čipu. Jeho makro jde až od 1 cm, i to je zajímavá vlastnost.
Procesor je Digic III, tedy současný špičkový procesor z dílny Canonu, který je osazován i do zrcadlovek. Díky jemu má přístroj m.j. i malou spotřebu energie a utáhnou ho jenom dva články AA. Čili napájení je z tužkovek, stále je to pro mnoho lidí argument “pro”!
Zápis na kartu je tradiční canonský, tedy na celou současnou plejádu karet formátu SD, konkrétně SDHC, SD, MMC, MMC Plus a HC MMC Plus.
Video je až 640×480 / 30 fps se zvukem.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná hluboko zapuštěným (a tudíž omylem nezmačknutelným) tlačítkem umístěný vedle spouště a prstence pro ovládání zoomu. Kromě toho je na horní stěně už jen kruhový volič, kde nalezneme obvyklou nabídku pro amatéry, tedy automat a scény, jako je portrét, krajina, noční portrét (= blesk do pomalého času), děti a zvířata (=priorita rychlých časů) . Dále tu jsou pod položkou SCN scénické režimy: opět noční scéna, interiér s korekcí pro umělé světlo, listí (živé barvy), sníh (kompenzace expozice do plusu), pláž (totéž), ohňostroj a akvárium. Už při těchto volbách přijde ke slovu volič na zadní stěně. To je běžný čtyřcestný volič, ale zároveň jeho okruží je otočné, takže je to něco jako roller, tedy další kruhový volič, kterým se nastavují na př. scénické režimy.

 
  Nahoře kruhový volič, dole kombinovaný volič s ovládacím kolečkem.
 

Další položkou na voliči je stitch assist, tedy pomůcka pro pořizování panoramatických záběrů – pomáhá najít překryvné oblasti, když postupně fotíme sérii snímků, které později v počítači slepíme. Ale pozor, nejen to! Přístroj pak drží expozici toho prvního pořízeného obrázku. S tím je nutno počítat a výchozí expozici bedlivě volit. Sekvence může mít až 25 snímků, což upřímně nechápu, k čemu by mohlo sloužit. V SW dodávce je i Stitch Assist pro lepení těchto snímků. Na kruhovém voliči pak máme i “kameru”, tedy režim “video”.

Kreativní režimy jsou umístěna na druhé straně od automatu. Je to program, tedy plný automat s možností korekcí, dále Tv (priorita času)), Av (priorita clony) a M, plný manuál. Clony a časy se ovládají oním kombinovaným voličem. Při režimu M je nutno přepínat mezi ovládáním času a clony tlačítkem kompenzace expozice na zadní stěně. Je to v logice Canonu, zrcadlovka EOS 400D má něco podobného také.

Čímž jsme se zvolna přesunuli na zadní stěnu. Tam je nahoře tlačítko pro přehrávání a pod ním onen kombinovaný kruhový plus čtyřcestný volič. Tento čtyřcestný volič má funkci volby ISO (od 80 do 1600), dále ostření autofokus / ruční / makro, blesk (automatický / vynucený, tedy “blýskat pořád”, i na slunci) a směrem dolů je sériové focení a samospoušť. Rychlost série je 1,3 sec, lze ale volit, zdali při sérii bude objektiv napevno nastaven na určitou vzdálenost, anebo zda bude průběžně ostřit, pak je frekvence asi 0,8 fps. Dole je na zadní stěně pod voličem ještě tlačítko pro kompenzaci expozice.

Další ovládací prvky jsou pod LCD displejem. Je tam jednak tlačítko pro přímý tisk, to lze v menu přeprogramovat a přiřadit mu – například – volbu nastavení bílé (což jsem učinil já). Vedle je tlačítko pro detekci tváře, dále pak pro režim displeje. Ten je jednoduchý – s údaji a bez údajů, bohužel tu není. Vodicí mřížku, eventuálně vodítka pro formát 3:2 se musí nastavit v menu.

 
 
Hlavní menu přístroje.


Menu je jako obvykle u Canonu dvojí, funkční menu, v němž nastavujeme ISO, vyvážení bílé, barevnost, sílu blesku, režim měření expozice (poměrové, se zdůrazněním středu a bodové), kvalitu snímku a velikost snímku:je tu jedna drobnost, která není příliš šikovná. Jako “pohlednice”je tu deklarován formát 1600×1200 pixelů, to jsou dvě mega. Nic proti tomu, horší je, že jde o poměr stran 4:3, kdežto pohlednice má formát 3:2. Nastanou tedy nepříjemnosti při tisku na pohlednicový formát, je nutno buď řezat, nebo se smířit s bílými okraji na kratších stranách anebo mít kratší nestandardní pohlednice. V menu sice lze nastavit v položce překrytí zobr. položku vodítko 3:2, kdy se hořejšek i dolejšek vymaskuje, nicméně snímek zůstane 4:3. Pravda, máme aspoň jistotu, že nám v laboratoři okudlají to, co bylo vymaskováno. Je to ale, jak říkají politici, nesystémové opatření, na Žižkově jsme tomu říkali prostě bordel.

Menu – menu zapínáme tlačítkem pod displejem a zde se nastavují už jemnosti, jako je druh rámečku pro autofokus (detekce tváře nebo střed), digitální zoom (s možností výřezu 1,6 nebo 2x, to je při osmimegovém rozlišení docela užitečná věc), dále nastavení blesku. Velmi inteligentně je řešena samospoušť. Nejenže lze nastavit prodlevu, ale i počet snímků, kolik jich chceme “samospustit”.
Bezpečný posun je položka, jejíž smysl jsem nepochopil. V návodu je vysvětlena, že:
Je-li v režimu a položka [Bezpečný posun] nastavena na hodnotu [Zap] v nabídce , rychlost závěrky nebo clonové číslo je automaticky upraveno pro správnou expozici, pokud není nastaveno jinak.
Zapnutím či vypnutím bezpečného posunu jsem se nedostal k žádnému rozdílu. Automatické ISO je jasné, píšu o něm o něco níže. Zajímavý je “bezpečný MF, kdy zaostříme ručně, ale AF doostří. Hm… Dále se nastavuje “single” ostření nebo průběžné, zapíná/vypíná pomocné světlo pro ostření a úplně dole se zapíná/vypíná stabilizátor obrazu. Nejlépe je ho mít v poloze při fotografování.

Jak se s ním fotí
Rychlost zapnutí je 1,5 sec, zpoždění spouště s namáčknutím je minimální. Bez namáčknutí cca 0,4 sec, při přepnutí na ruční ostření nenastala žádná viditelná změna k lepšímu, to je trochu zklamání.
Obrazová kvalita odpovídá očekávání od osmimegového obrázku. Asi by bylo banální konstatovat, že kresba je velmi dobrá, barevnost neutrální. Při velkých světelných rozdílech se přichyluje vysokým jasům, aby se předešlo jejich vypálení – tím spíš, že chybí živý histogram (je možno ho zapnout při přehrávání). Dynamický rozsah je vcelku běžný, přístroj prostě odepíše hluboké stíny a udělá z nich siluety (připusťme ovšem, že světelné poměry v dnešních slunečných, leč studených dnech jsou extrémně kontrastní, viz dole ukázka).

 
 
Fialová kontura, výřez 1:1


Fialové kontury jsou též v mezích normy snesitelnosti, ukázka je výřez 1:1 z rohu obrazu. Není to nic, co by se na běžně velké fotce projevilo a velkou fotku pozorujeme z takové vzdálenosti, že zase žádné fialky neuvidíme…
Citlivost má v sobě jednu vykutálenou vyfikundaci. V nízkých světelných hladinách totiž má přednost funkce automatické nastavení ISO. To se zapíná/vypíná v menu a pokud ho máte nastavené, fotoaparát poctivě hlásí, že nastavil dejme tomu 200 ISO, i tu osmdesátku vám dovolí, ale tajně tam nechá – například – 800 ISO. Na to je třeba dát pozor a je na každém, jakou cestou půjde, zda cestou automatiky anebo osobní volby. Já bych šel tou druhou cestou. S ní souvisí
šum, oblíbená to položka recenzentů, jelikož dává příležitost k vztyčení varovného prstu. Každý kompakt šumá od 200 ISO nahoru a od 800 ISO nahoru je obrázek problematicky použitelný a nejinak je tomu zde. To je prostě vlastnost, kterou někdo snižuje softwarovým “odstraňováním” šumu, což je v praxi rozmydlení a jakási následná rekonstrukce obrazu. Za svou osobu prohlašuji, že obrázky při 800 ISO pokládám za použitelné pro snímky rodinného reportážního typu.

Vlevo nahoře 200 ISO, vpravo 400 ISO; dole vlevo 800 ISO, vpravo 1600 ISO, výřez 1:1

Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je dokonce pod běžnou normou, zato předvolba “žárovka” vše napraví.

Vlevo automatika, vpravo předvolba “žárovka”, výřez 1:1


 
  Největší přiblížení – zmenšené plné okno, bez výřezu.


Makro je vynikající -lze se přiblížit až na 1 cm bez nutnosti přepínání na nějaké supermakro – je pouze jeden režim makrozáběru. Podle specifikací je nejmenší zobrazená plocha 29×21 mm (kdybychom tedy brali jako normu pro “makro” kinofilmovou normu, byli bychom bohatě v jejím rozmezí).

 
 
Sám sobě detektorem tváře.


Detekování tváří funguje spolehlivě, nicméně důsledné používání této funkce by vyžadovalo opakovanou vyšší dívčí a implantaci pomocného mozku. Je možno volit několik tváří a z nich vybírat tu pravou a pak kontrolovat zvětšením výřezu tváře, jestli se tvář nešklebí, zkrátka, je to ukázka důmyslné složitosti, na kterou v praxi obvykle není čas. Nicméně sám o sobě detektor tváře funguje velmi dobře, nepodceňuji – jelikož mám bohaté zkušenosti s proostřením! Je to ale dobrý sluha a zlý pán: pletl se do fotografování makra (plechové hračky robotů), rozpoznal “tvář” robota, ale pak tvrdošíjně odmítal zaostřit i po vypnutí a pomohl jen celkový reset, tedy návrat do výchozího stavu.
Fotografování s bleskem je velmi důmyslně jednoduché. Je ale třeba nastavit v menu bezpečné FE a dále je třeba v menu nastavit režim blesku “auto”, pokud pracujeme s prioritou času. Pak blesk funguje “do pomala”, tedy respektuje naměřenou expozici a nenutí nám synchronizační čas a pod. V režimu P a Avje třeba v menu nastavit pomalá synchronizace -> zap.

 
 
Na proklik celý obrázek.


Stabilizátor je vynikající, víc než sloova vypovídá ukázka, pořízena 1/5 sec při ohnisku odpovídajícím cca 240 mm kinofilmového přístroje. Z pěti snímků pořizovaných takto dlouhým časem jsou tři velmi dobře a dva jakž takž použitelné.

Shrnutí
Canon SX100 IS je osmimegový kompakt s opticky stabilizovaným zoomem, bez elektronického hledáčku. Je vybaven kreativními režimy umožňujícími poučenému fotografovi rozsáhlou kontrolu nad tvorbou snímku, avšak jeho automatika je tu připravená pomoci i naprostému laikovi k dosažení velmi dobrých výsledků. Má velmi příznivý poměr cena/výkon s ohledem na vysoké rozlišení. V podstatě jediná skutečná slabina je návod, který je pouze na CD a je uživatelsky velmi nepřívětivý, někdy dokonce nepochopitelný. V říjnu 2007 stojí cca 8 tisíc korun.

Pro a proti:

Pro:
Velmi příznivý poměr cena/výkon
Stabilizace objektivu
inteligentně řešený blesk
Proti:
nemá živý histogram při snímání
neumí poměr stran 3:2
absence srozumitelného manuálu

Ukázky:
1-2 rozsah zoomu, 3 – 7 běžné světlo, 8 protisvětlo, 9 velké světelné kontrasty, 10 a 11 světelné efekty, 12 přisvětleno bleskem (ISO 250)

1 rozsah zoomu 2 rozsah zoomu
3 běžné světlo 4 běžné světlo
5 běžné světlo 6 běžné světlo
7 běžné světlo 8 protisvětlo
9 velké světelné kontrasty 10 světelné efekty
11 světelné efekty 12 přisvětleno bleskem (ISO 250)