| Nejen nový model, ale začátek nové modelové řady! Osmimegový ultrazoom za cenu příjemně hluboko posazenou pod hranici deset tisíc, se stabilizátorem. A už víte všechno podstatné! Pokud chcete vědět víc, čtěte naši recenzi.
Jaký je a komu je určen
Koncept není úplně nový – na trhu jsou už dlouho skutečné kompakty s širokorozsahovým zoomem. Nicméně Canon si umanul, že vytvoří opravdový kompakt, tedy přístroj do kapsy, který bude mít jenom LCD displej (nikoli elektronický hledáček) a nabídne maximum pokročilých funkcí za minimální dnes dosažitelnou cenu. A protože je Ovládání a menu
Další položkou na voliči je stitch assist, tedy pomůcka pro pořizování panoramatických záběrů – pomáhá najít překryvné oblasti, když postupně fotíme sérii snímků, které později v počítači slepíme. Ale pozor, nejen to! Přístroj pak drží expozici toho prvního pořízeného obrázku. S tím je nutno počítat a výchozí expozici bedlivě volit. Sekvence může mít až 25 snímků, což upřímně nechápu, k čemu by mohlo sloužit. V SW dodávce je i Stitch Assist pro lepení těchto snímků. Na kruhovém voliči pak máme i „kameru“, tedy režim „video“. Kreativní režimy jsou umístěna na druhé straně od automatu. Je to program, tedy plný automat s možností korekcí, dále Tv (priorita času)), Av (priorita clony) a M, plný manuál. Clony a časy se ovládají oním kombinovaným voličem. Při režimu M je nutno přepínat mezi ovládáním času a clony tlačítkem kompenzace expozice na zadní stěně. Je to v logice Canonu, zrcadlovka EOS 400D má něco podobného také. Čímž jsme se zvolna přesunuli na zadní stěnu. Tam je nahoře tlačítko pro přehrávání a pod ním onen kombinovaný kruhový plus čtyřcestný volič. Tento čtyřcestný volič má funkci volby ISO (od 80 do 1600), dále ostření autofokus / ruční / makro, blesk (automatický / vynucený, tedy „blýskat pořád“, i na slunci) a směrem dolů je sériové focení a samospoušť. Rychlost série je 1,3 sec, lze ale volit, zdali při sérii bude objektiv napevno nastaven na určitou vzdálenost, anebo zda bude průběžně ostřit, pak je frekvence asi 0,8 fps. Dole je na zadní stěně pod voličem ještě tlačítko pro kompenzaci expozice. Další ovládací prvky jsou pod LCD displejem. Je tam jednak tlačítko pro přímý tisk, to lze v menu přeprogramovat a přiřadit mu – například – volbu nastavení bílé (což jsem učinil já). Vedle je tlačítko pro detekci tváře, dále pak pro režim displeje. Ten je jednoduchý – s údaji a bez údajů, bohužel tu není. Vodicí mřížku, eventuálně vodítka pro formát 3:2 se musí nastavit v menu.
Menu je jako obvykle u Canonu dvojí, funkční menu, v němž nastavujeme ISO, vyvážení bílé, barevnost, sílu blesku, režim měření expozice (poměrové, se zdůrazněním středu a bodové), kvalitu snímku a velikost snímku:je tu jedna drobnost, která není příliš šikovná. Jako „pohlednice“je tu deklarován formát 1600×1200 pixelů, to jsou dvě mega. Nic proti tomu, horší je, že jde o poměr stran 4:3, kdežto pohlednice má formát 3:2. Nastanou tedy nepříjemnosti při tisku na pohlednicový formát, je nutno buď řezat, nebo se smířit s bílými okraji na kratších stranách anebo mít kratší nestandardní pohlednice. V menu sice lze nastavit v položce překrytí zobr. položku vodítko 3:2, kdy se hořejšek i dolejšek vymaskuje, nicméně snímek zůstane 4:3. Pravda, máme aspoň jistotu, že nám v laboratoři okudlají to, co bylo vymaskováno. Je to ale, jak říkají politici, nesystémové opatření, na Žižkově jsme tomu říkali prostě bordel. Menu – menu zapínáme tlačítkem pod displejem a zde se nastavují už jemnosti, jako je druh rámečku pro autofokus (detekce tváře nebo střed), digitální zoom (s možností výřezu 1,6 nebo 2x, to je při osmimegovém rozlišení docela užitečná věc), dále nastavení blesku. Velmi inteligentně je řešena samospoušť. Nejenže lze nastavit prodlevu, ale i počet snímků, kolik jich chceme „samospustit“. Jak se s ním fotí
Fialové kontury jsou též v mezích normy snesitelnosti, ukázka je výřez 1:1 z rohu obrazu. Není to nic, co by se na běžně velké fotce projevilo a velkou fotku pozorujeme z takové vzdálenosti, že zase žádné fialky neuvidíme…
Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je dokonce pod běžnou normou, zato předvolba „žárovka“ vše napraví.
Makro je vynikající -lze se přiblížit až na 1 cm bez nutnosti přepínání na nějaké supermakro – je pouze jeden režim makrozáběru. Podle specifikací je nejmenší zobrazená plocha 29×21 mm (kdybychom tedy brali jako normu pro „makro“ kinofilmovou normu, byli bychom bohatě v jejím rozmezí).
Detekování tváří funguje spolehlivě, nicméně důsledné používání této funkce by vyžadovalo opakovanou vyšší dívčí a implantaci pomocného mozku. Je možno volit několik tváří a z nich vybírat tu pravou a pak kontrolovat zvětšením výřezu tváře, jestli se tvář nešklebí, zkrátka, je to ukázka důmyslné složitosti, na kterou v praxi obvykle není čas. Nicméně sám o sobě detektor tváře funguje velmi dobře, nepodceňuji – jelikož mám bohaté zkušenosti s proostřením! Je to ale dobrý sluha a zlý pán: pletl se do fotografování makra (plechové hračky robotů), rozpoznal „tvář“ robota, ale pak tvrdošíjně odmítal zaostřit i po vypnutí a pomohl jen celkový reset, tedy návrat do výchozího stavu.
Stabilizátor je vynikající, víc než sloova vypovídá ukázka, pořízena 1/5 sec při ohnisku odpovídajícím cca 240 mm kinofilmového přístroje. Z pěti snímků pořizovaných takto dlouhým časem jsou tři velmi dobře a dva jakž takž použitelné. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nejen nový model, ale začátek nové modelové řady! Osmimegový ultrazoom za cenu příjemně hluboko posazenou pod hranici deset tisíc, se stabilizátorem. A už víte všechno podstatné! Pokud chcete vědět víc, čtěte naši recenzi.
Jaký je a komu je určen
Koncept není úplně nový – na trhu jsou už dlouho skutečné kompakty s širokorozsahovým zoomem. Nicméně Canon si umanul, že vytvoří opravdový kompakt, tedy přístroj do kapsy, který bude mít jenom LCD displej (nikoli elektronický hledáček) a nabídne maximum pokročilých funkcí za minimální dnes dosažitelnou cenu. A protože je Ovládání a menu
Další položkou na voliči je stitch assist, tedy pomůcka pro pořizování panoramatických záběrů – pomáhá najít překryvné oblasti, když postupně fotíme sérii snímků, které později v počítači slepíme. Ale pozor, nejen to! Přístroj pak drží expozici toho prvního pořízeného obrázku. S tím je nutno počítat a výchozí expozici bedlivě volit. Sekvence může mít až 25 snímků, což upřímně nechápu, k čemu by mohlo sloužit. V SW dodávce je i Stitch Assist pro lepení těchto snímků. Na kruhovém voliči pak máme i „kameru“, tedy režim „video“. Kreativní režimy jsou umístěna na druhé straně od automatu. Je to program, tedy plný automat s možností korekcí, dále Tv (priorita času)), Av (priorita clony) a M, plný manuál. Clony a časy se ovládají oním kombinovaným voličem. Při režimu M je nutno přepínat mezi ovládáním času a clony tlačítkem kompenzace expozice na zadní stěně. Je to v logice Canonu, zrcadlovka EOS 400D má něco podobného také. Čímž jsme se zvolna přesunuli na zadní stěnu. Tam je nahoře tlačítko pro přehrávání a pod ním onen kombinovaný kruhový plus čtyřcestný volič. Tento čtyřcestný volič má funkci volby ISO (od 80 do 1600), dále ostření autofokus / ruční / makro, blesk (automatický / vynucený, tedy „blýskat pořád“, i na slunci) a směrem dolů je sériové focení a samospoušť. Rychlost série je 1,3 sec, lze ale volit, zdali při sérii bude objektiv napevno nastaven na určitou vzdálenost, anebo zda bude průběžně ostřit, pak je frekvence asi 0,8 fps. Dole je na zadní stěně pod voličem ještě tlačítko pro kompenzaci expozice. Další ovládací prvky jsou pod LCD displejem. Je tam jednak tlačítko pro přímý tisk, to lze v menu přeprogramovat a přiřadit mu – například – volbu nastavení bílé (což jsem učinil já). Vedle je tlačítko pro detekci tváře, dále pak pro režim displeje. Ten je jednoduchý – s údaji a bez údajů, bohužel tu není. Vodicí mřížku, eventuálně vodítka pro formát 3:2 se musí nastavit v menu.
Menu je jako obvykle u Canonu dvojí, funkční menu, v němž nastavujeme ISO, vyvážení bílé, barevnost, sílu blesku, režim měření expozice (poměrové, se zdůrazněním středu a bodové), kvalitu snímku a velikost snímku:je tu jedna drobnost, která není příliš šikovná. Jako „pohlednice“je tu deklarován formát 1600×1200 pixelů, to jsou dvě mega. Nic proti tomu, horší je, že jde o poměr stran 4:3, kdežto pohlednice má formát 3:2. Nastanou tedy nepříjemnosti při tisku na pohlednicový formát, je nutno buď řezat, nebo se smířit s bílými okraji na kratších stranách anebo mít kratší nestandardní pohlednice. V menu sice lze nastavit v položce překrytí zobr. položku vodítko 3:2, kdy se hořejšek i dolejšek vymaskuje, nicméně snímek zůstane 4:3. Pravda, máme aspoň jistotu, že nám v laboratoři okudlají to, co bylo vymaskováno. Je to ale, jak říkají politici, nesystémové opatření, na Žižkově jsme tomu říkali prostě bordel. Menu – menu zapínáme tlačítkem pod displejem a zde se nastavují už jemnosti, jako je druh rámečku pro autofokus (detekce tváře nebo střed), digitální zoom (s možností výřezu 1,6 nebo 2x, to je při osmimegovém rozlišení docela užitečná věc), dále nastavení blesku. Velmi inteligentně je řešena samospoušť. Nejenže lze nastavit prodlevu, ale i počet snímků, kolik jich chceme „samospustit“. Jak se s ním fotí
Fialové kontury jsou též v mezích normy snesitelnosti, ukázka je výřez 1:1 z rohu obrazu. Není to nic, co by se na běžně velké fotce projevilo a velkou fotku pozorujeme z takové vzdálenosti, že zase žádné fialky neuvidíme…
Nastavení bílé v automatickém režimu při žárovkovém osvětlení je dokonce pod běžnou normou, zato předvolba „žárovka“ vše napraví.
Makro je vynikající -lze se přiblížit až na 1 cm bez nutnosti přepínání na nějaké supermakro – je pouze jeden režim makrozáběru. Podle specifikací je nejmenší zobrazená plocha 29×21 mm (kdybychom tedy brali jako normu pro „makro“ kinofilmovou normu, byli bychom bohatě v jejím rozmezí).
Detekování tváří funguje spolehlivě, nicméně důsledné používání této funkce by vyžadovalo opakovanou vyšší dívčí a implantaci pomocného mozku. Je možno volit několik tváří a z nich vybírat tu pravou a pak kontrolovat zvětšením výřezu tváře, jestli se tvář nešklebí, zkrátka, je to ukázka důmyslné složitosti, na kterou v praxi obvykle není čas. Nicméně sám o sobě detektor tváře funguje velmi dobře, nepodceňuji – jelikož mám bohaté zkušenosti s proostřením! Je to ale dobrý sluha a zlý pán: pletl se do fotografování makra (plechové hračky robotů), rozpoznal „tvář“ robota, ale pak tvrdošíjně odmítal zaostřit i po vypnutí a pomohl jen celkový reset, tedy návrat do výchozího stavu.
Stabilizátor je vynikající, víc než sloova vypovídá ukázka, pořízena 1/5 sec při ohnisku odpovídajícím cca 240 mm kinofilmového přístroje. Z pěti snímků pořizovaných takto dlouhým časem jsou tři velmi dobře a dva jakž takž použitelné. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
