Nezařazené

Canon IXUS 700

A pak přišel Ixus, bude se jednou psát v historii digitální fotografie. Zahájil modelovou řadu, která v současnosti končí na sedmimegovém modelu. Stručně se dá říci – příběh úspěchu zdaleka nekončí!

Jaký je a komu je určen
Obecně řečeno, všechny Ixusy jsou pečlivě vypracované kompakty v sličném kovovém těle. Sedmistovka udělala další krok od původně hranatých “techno” linií, její pravá strana (z pohledu fotografa) má přední část vytvarovanou do křivky, v jejím záhybu je očko pro poutko. Roztomilý detail – na dně a na levé ploché stěně jsou maličké nožičky, abyste přístroj zbytečně neodřeli,když ho budete při focení a samospoušť stavět na drsný povrch (maličkost, ale potěší)Objektiv (zoom 1:3 s ohniskem odpovídajícím 37 – 111 mm kinofilmového přístroje, světelný F2.8-4.9) je uprostřed nápadného okruží vyblejskaného do vysokého lesku. Zatím se Canon nevzdal průhledového hledáčku, ačkoli většina uživatelů bude spoléhat spíš na služby dvoupalcového TFT LCD displeje (118 tisíc pixelů). Na horní stěně přístroje je spoušť s ovladačem zoomu a vypínač. Na zadní stěně pod horní hranou je volič režimů (automat, manuál, scény, kamera a prohlížení). Je to klasické vítězství designu nad užitečnou hodnotou. Ovladač je sice pěkný, jenže přístroj je určen k dennímu nošení po kapsách a při manipulaci s aparátem snadno pohnete tímto kotoučkem. Proto doporučuji před každou akcí se podívat, co máme vlastně nastaveno.
Na zadní stěně vedle displeje je tlačítko pro přímý tisk a pak čtyřcestný volič pro listování v menu s tlačítkem FUNC/SET (vrátím se k němu). Pokud neaktivujeme ani jeden z programů menu, tento volič slouží k nastavení režimu měřeni, blesku, makra a sériového focení, event. samospouště, v režimu prohlížení pak slouží k mazání fotek.
Pod čtyřcestným voličem je tlačítko pro režim displeje (při focení jen vypnout, zapnout a údaje, při prohlížení bez údajů, základní údaje a rozšířené údaje s histogramem; živý histogram při focení zde není.

Menu jsou dvoje, jak je u kompaktních Canonů zvykem. Je dobře připomenout, že i tento přístroj má menu v češtině. Nejpoužívanější funkce se aktivují středovým tlačítkem čtyřcestného voliče – FUNC. Zde nastavujeme expoziční kompenzaci, nastavení bílé (5 předvoleb a manuální nastavení)ISO (50 až 400), efekty (tedy živé barvy, neutrální, rozostřené, hnědé fotky a černobílé, dále pak kompresi (superjmené, jemné a normální) a rozlišení (áíčíářáé3072 x 2304, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů, přičemž 1600×1200 je zde klasifikováno jako “pohlednice” – což je rozumný pokyn pro nezkušeného uživatele, aby v tomto rozlišení fotil, pokud nechce větší snímky, než 10×15 cm).
Přístroj snímá i video, 640×480 oři 30/15 fps se zvukem až po 160×120 při 15 fps. Je možno snímat i “zpomalený film” při 330×240 pixelech 60 fps. Video je ve formátu AVI, zvuk je mono.
Závěrka má rozsah od 15 sec do 1/2000 sec. Rychlosti od 1 sec nahoru je třeba specificky aktivovat, přičemž od 1,3 sec funguje “noise reduction”, tedy omezování šumu.

Menu
Autofokus je volitelný, buď devítibodový AiAF nebo jednobodový středový. Osobně volím druhou možnost, poněkud mě znejišťuje, když fotím ze stativu jeden a týž záběr a přístroj střídá různé zaostřovací body – která varianta je “správně”? Chválím zaostřovací lampu, Canony ji mají rozumně dimenzovanou a Makro je od 5 cm. spolehlivě účinnou.
Scénické režimy nabízejí: režim na výšku (v prohlížeči obrátí fotku). Program “listí” zvýší barevnost a je určen k fotografování přírody, kdy stojíme o vyšší sytost barevných odstínů. Při režimu ohňostroj zaclonil na 7 a exponoval 2 sec, vychází se z toho, že při ohňostrojích se má raketám udělat čas, aby namalovaly čáru – záleží na vkusu, ve skutečnosti je dobrých výsledků dosaženo při expozici cca 1/8 sec, nicméně pověra o nutnosti superdlouhého času se táhne od modelu k modelu “napříč spektrem výrobců”. V režimu sněhulák přístroj prodlouží expoziční čas asi o 1/3 EV. V EXIFu se pak dozvíte, že bylo exponováno “ruční expozicí”. Režim “zvířata a děti” (což je sám o sobě pěkný termín) se cloní na plnou světelnost a k tomu se přiřadí nejrychlejší možný čas. Noční momentka je ve skutečnosti “slow blesk”, tedy, přístroj exponuje do pomalého času, místo aby nastavil synchronizační čas 1/60 sec. Do scénických režimů zpravidla patří použití blesku – nicméně aparát není tak tvrdošíjný, aby nedovolil blesk vypnout. Při přepínání scénických režimů ale vždycky znovu a znovu blesk zapne, takže musíme operaci opakovat.

Jak se s ním fotí
Startovací čas je hluboce pod vteřinu (0,6 sec), takže je pod psychologickou hranicí”, kdy ho vnímáme jako zdržování. Právě tak rychlá je spoušť: s namáčknutím je její zpoždění neměřitelné, bez namáčknutí se pohybuje kolem 0,5 sec, to je velmi slušný výkon. Velmi kvalitní je i sériové focení – frekvence je 2 snímky/sec při plné velikosti s omezením daným kapacitou karty.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, obrázky byly ostré, dobře prokreslené, barevně neutrální, snad s mírným příklonem k modré. Vždy diskutovaná barevná aberace (fialové kontury v rozích, ukázka je 1:1 výřez) tu je patrná v okrajových oblastech – ovšem je vždy třeba brát v úvahu míru zvětšení těchto sedmimegových snímků na monitoru: na snímku 10×15 nebude nic vidět. Pokud jde o šum, čistě náhledem můžeme být výsledkem spokojeni, je ale zajímavé, že se snímky “Marie” pořízené při 100/400 ISO lišily datovým objemem 3,1/4,6 MB, což signalizuje poměrně velké šumové zatížení. Nebylo by divu při tak vysoké miniaturizaci a hustotě integrace – zesílení náboje na čipu musí být obrovské a při takové operaci se šum musí nutně projevit. Na snímku “Žofinky” jsou ale dobře rozeznatelné čáry označené 80 a to je vynikající výsledek.
Hledáček: přístroj sice má průhledový hledáček, ale ten je tak malý, že ho asi nebude nikdo moc často používat. Dvoupalcový displej je dobře čitelný i na sluníčku, takže ten asi bude naším primárním zdrojem informace. Jeho kvality oceníme i při prohlížení pořízených snímků (lze je zvětšit až 10x). To vše dělá z přístroje výborného společníka – s tou malou výhradou, už uvedenou, že je nepříjemně tvarováno kolečko pro volbu režimů. Sice se dobře ovládá (m.j. díky maličkému výstupku, vyčnívajícímu směrem vpravo), ovšem právě to způsobuje, že při přenášení se skoro vždycky pohne, takže je bezpodmínečně nutno před fotografováním kontrolovat, ve kterém režimu jsme , nelze se spolehnout na to, že jsme posledně fotili, dejme tomu, na plný automat.
Co se týče inteligentního autofokusu, ten se zapíná/vypíná tlačítkem MENU. Asi záleží na osobním vkusu, já ale nemám rád, když si přístroje dělají co chtějí a nerad sleduji, na co se milostpánovi uráčilo zaostřit, proto tyhle vymoženosti vypínám. Je pozoruhodné, že přístroj ostří na něco jiného, i když je aparát na stativu a nepohnete zoomem – i to viklá moji důvěru v inteligenci inteligentního autofokusu.
Kapacita akumulátoru je velmi dobrá – fotografoval jsem jen s použitím LCD a varování přišlo až po cca 220popřízených snímcích. Přirozeně, že nákup druhého akumulátoru na výměnu nebude na škodu.

Shrnutí
Obecně, se sedmimegovými přístroji jsou dobré zkušenosti a ani tento není výjimkou. Je to zřejmě jeden z nejmenších a nejlehčích sedmimegových aparátů na trhu. Je určen amatérům s vysokými nároky na kvalitu obrazu, avšak neochotné manuálně zasahovat do běhu přístroje: jeho “manuální režim” neumožňuje volbu priority času/clony nebo dokonce manuální nastavení expozice a jen zpřístupňuje funkce (na př. nastavení ISO nebo WB), jež jsou jinak svěřeny plné automatice. Aparát je výkonný, obratný a právě tak i hezký. Osobně bych měl jedinou výhradu, že nemá manuální ovládání expozice, ale lidé, jimž je určen, něco takového asi nepotřebují. Ukázky:
Marie jsou foceny při 100 a 400 ISO. Snímek borovice je při 50 ISO, jinak se pracovalo při automatice.




A pak přišel Ixus, bude se jednou psát v historii digitální fotografie. Zahájil modelovou řadu, která v současnosti končí na sedmimegovém modelu. Stručně se dá říci – příběh úspěchu zdaleka nekončí!

Jaký je a komu je určen
Obecně řečeno, všechny Ixusy jsou pečlivě vypracované kompakty v sličném kovovém těle. Sedmistovka udělala další krok od původně hranatých “techno” linií, její pravá strana (z pohledu fotografa) má přední část vytvarovanou do křivky, v jejím záhybu je očko pro poutko. Roztomilý detail – na dně a na levé ploché stěně jsou maličké nožičky, abyste přístroj zbytečně neodřeli,když ho budete při focení a samospoušť stavět na drsný povrch (maličkost, ale potěší)Objektiv (zoom 1:3 s ohniskem odpovídajícím 37 – 111 mm kinofilmového přístroje, světelný F2.8-4.9) je uprostřed nápadného okruží vyblejskaného do vysokého lesku. Zatím se Canon nevzdal průhledového hledáčku, ačkoli většina uživatelů bude spoléhat spíš na služby dvoupalcového TFT LCD displeje (118 tisíc pixelů). Na horní stěně přístroje je spoušť s ovladačem zoomu a vypínač. Na zadní stěně pod horní hranou je volič režimů (automat, manuál, scény, kamera a prohlížení). Je to klasické vítězství designu nad užitečnou hodnotou. Ovladač je sice pěkný, jenže přístroj je určen k dennímu nošení po kapsách a při manipulaci s aparátem snadno pohnete tímto kotoučkem. Proto doporučuji před každou akcí se podívat, co máme vlastně nastaveno.
Na zadní stěně vedle displeje je tlačítko pro přímý tisk a pak čtyřcestný volič pro listování v menu s tlačítkem FUNC/SET (vrátím se k němu). Pokud neaktivujeme ani jeden z programů menu, tento volič slouží k nastavení režimu měřeni, blesku, makra a sériového focení, event. samospouště, v režimu prohlížení pak slouží k mazání fotek.
Pod čtyřcestným voličem je tlačítko pro režim displeje (při focení jen vypnout, zapnout a údaje, při prohlížení bez údajů, základní údaje a rozšířené údaje s histogramem; živý histogram při focení zde není.

Menu jsou dvoje, jak je u kompaktních Canonů zvykem. Je dobře připomenout, že i tento přístroj má menu v češtině. Nejpoužívanější funkce se aktivují středovým tlačítkem čtyřcestného voliče – FUNC. Zde nastavujeme expoziční kompenzaci, nastavení bílé (5 předvoleb a manuální nastavení)ISO (50 až 400), efekty (tedy živé barvy, neutrální, rozostřené, hnědé fotky a černobílé, dále pak kompresi (superjmené, jemné a normální) a rozlišení (áíčíářáé3072 x 2304, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů, přičemž 1600×1200 je zde klasifikováno jako “pohlednice” – což je rozumný pokyn pro nezkušeného uživatele, aby v tomto rozlišení fotil, pokud nechce větší snímky, než 10×15 cm).
Přístroj snímá i video, 640×480 oři 30/15 fps se zvukem až po 160×120 při 15 fps. Je možno snímat i “zpomalený film” při 330×240 pixelech 60 fps. Video je ve formátu AVI, zvuk je mono.
Závěrka má rozsah od 15 sec do 1/2000 sec. Rychlosti od 1 sec nahoru je třeba specificky aktivovat, přičemž od 1,3 sec funguje “noise reduction”, tedy omezování šumu.

Menu
Autofokus je volitelný, buď devítibodový AiAF nebo jednobodový středový. Osobně volím druhou možnost, poněkud mě znejišťuje, když fotím ze stativu jeden a týž záběr a přístroj střídá různé zaostřovací body – která varianta je “správně”? Chválím zaostřovací lampu, Canony ji mají rozumně dimenzovanou a Makro je od 5 cm. spolehlivě účinnou.
Scénické režimy nabízejí: režim na výšku (v prohlížeči obrátí fotku). Program “listí” zvýší barevnost a je určen k fotografování přírody, kdy stojíme o vyšší sytost barevných odstínů. Při režimu ohňostroj zaclonil na 7 a exponoval 2 sec, vychází se z toho, že při ohňostrojích se má raketám udělat čas, aby namalovaly čáru – záleží na vkusu, ve skutečnosti je dobrých výsledků dosaženo při expozici cca 1/8 sec, nicméně pověra o nutnosti superdlouhého času se táhne od modelu k modelu “napříč spektrem výrobců”. V režimu sněhulák přístroj prodlouží expoziční čas asi o 1/3 EV. V EXIFu se pak dozvíte, že bylo exponováno “ruční expozicí”. Režim “zvířata a děti” (což je sám o sobě pěkný termín) se cloní na plnou světelnost a k tomu se přiřadí nejrychlejší možný čas. Noční momentka je ve skutečnosti “slow blesk”, tedy, přístroj exponuje do pomalého času, místo aby nastavil synchronizační čas 1/60 sec. Do scénických režimů zpravidla patří použití blesku – nicméně aparát není tak tvrdošíjný, aby nedovolil blesk vypnout. Při přepínání scénických režimů ale vždycky znovu a znovu blesk zapne, takže musíme operaci opakovat.

Jak se s ním fotí
Startovací čas je hluboce pod vteřinu (0,6 sec), takže je pod psychologickou hranicí”, kdy ho vnímáme jako zdržování. Právě tak rychlá je spoušť: s namáčknutím je její zpoždění neměřitelné, bez namáčknutí se pohybuje kolem 0,5 sec, to je velmi slušný výkon. Velmi kvalitní je i sériové focení – frekvence je 2 snímky/sec při plné velikosti s omezením daným kapacitou karty.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, obrázky byly ostré, dobře prokreslené, barevně neutrální, snad s mírným příklonem k modré. Vždy diskutovaná barevná aberace (fialové kontury v rozích, ukázka je 1:1 výřez) tu je patrná v okrajových oblastech – ovšem je vždy třeba brát v úvahu míru zvětšení těchto sedmimegových snímků na monitoru: na snímku 10×15 nebude nic vidět. Pokud jde o šum, čistě náhledem můžeme být výsledkem spokojeni, je ale zajímavé, že se snímky “Marie” pořízené při 100/400 ISO lišily datovým objemem 3,1/4,6 MB, což signalizuje poměrně velké šumové zatížení. Nebylo by divu při tak vysoké miniaturizaci a hustotě integrace – zesílení náboje na čipu musí být obrovské a při takové operaci se šum musí nutně projevit. Na snímku “Žofinky” jsou ale dobře rozeznatelné čáry označené 80 a to je vynikající výsledek.
Hledáček: přístroj sice má průhledový hledáček, ale ten je tak malý, že ho asi nebude nikdo moc často používat. Dvoupalcový displej je dobře čitelný i na sluníčku, takže ten asi bude naším primárním zdrojem informace. Jeho kvality oceníme i při prohlížení pořízených snímků (lze je zvětšit až 10x). To vše dělá z přístroje výborného společníka – s tou malou výhradou, už uvedenou, že je nepříjemně tvarováno kolečko pro volbu režimů. Sice se dobře ovládá (m.j. díky maličkému výstupku, vyčnívajícímu směrem vpravo), ovšem právě to způsobuje, že při přenášení se skoro vždycky pohne, takže je bezpodmínečně nutno před fotografováním kontrolovat, ve kterém režimu jsme , nelze se spolehnout na to, že jsme posledně fotili, dejme tomu, na plný automat.
Co se týče inteligentního autofokusu, ten se zapíná/vypíná tlačítkem MENU. Asi záleží na osobním vkusu, já ale nemám rád, když si přístroje dělají co chtějí a nerad sleduji, na co se milostpánovi uráčilo zaostřit, proto tyhle vymoženosti vypínám. Je pozoruhodné, že přístroj ostří na něco jiného, i když je aparát na stativu a nepohnete zoomem – i to viklá moji důvěru v inteligenci inteligentního autofokusu.
Kapacita akumulátoru je velmi dobrá – fotografoval jsem jen s použitím LCD a varování přišlo až po cca 220popřízených snímcích. Přirozeně, že nákup druhého akumulátoru na výměnu nebude na škodu.

Shrnutí
Obecně, se sedmimegovými přístroji jsou dobré zkušenosti a ani tento není výjimkou. Je to zřejmě jeden z nejmenších a nejlehčích sedmimegových aparátů na trhu. Je určen amatérům s vysokými nároky na kvalitu obrazu, avšak neochotné manuálně zasahovat do běhu přístroje: jeho “manuální režim” neumožňuje volbu priority času/clony nebo dokonce manuální nastavení expozice a jen zpřístupňuje funkce (na př. nastavení ISO nebo WB), jež jsou jinak svěřeny plné automatice. Aparát je výkonný, obratný a právě tak i hezký. Osobně bych měl jedinou výhradu, že nemá manuální ovládání expozice, ale lidé, jimž je určen, něco takového asi nepotřebují. Ukázky:
Marie jsou foceny při 100 a 400 ISO. Snímek borovice je při 50 ISO, jinak se pracovalo při automatice.