|
Svou koncepcí je tahle řada G zřejmě ojedinělá. Jsou to kompakty vybavené jako profi fotoaparát a jsou určeny lidem, kteří chtějí mít svůj přístroj pod kontrolou, usilují o maximální výsledky a nechtějí se tahat se zrcadlovkou. Podívejme se tedy na zatím poslední model této řady blíže.
Jaký je a komu je určen  Přístroj je to tedy dosti robustní, rozhodně to není žádná tabatěrka do náprsní kapsy košile. Na první pohled zaujme svým buldočím vzhledem, na druhý pohled připoutá specialita modelové řady, totiž prvky, které dnes už na digi nenacházíme. Nejdříve zmíním průhledový hledáček. Ten nebyl k ničemu na „géčkách“ nikdy a v tom Canon drží tradici, souhlasnost toho co vidíte se zachyceným obrazem není ani přibližná. Ale přítomnost průhledového hledáčku je zde milá, asi jako když máme doma starý budík: sice nefunguje, ale je po babičce. Co ale funguje a co je výborné je mechanické nastavování ISO na prstenci pod kruhovým voličem režimů vpravo od dekoračního optického hledáčku a vlevo od něho je kolečko pro nastavování expoziční kompenzace.   Na zadní stěně je samozřejmě hlavní atrakcí výklopný a přetáčecí displej, sice „jen“ 2,8 palcový, přesto ale oproti třípalci modelu G10 mi přijde mnohem praktičtější. Ono totiž to focení kompaktem svádí k experimentům, k focení „za rohem“, z podhledu, z výšky, a pro tyto účely je displej tohoto typu skvělá věc.  Pod horní hranou je zleva tlačítko S, to je definovatelné funkční tlačítko, na něž si lze navolit na př. vyvážení bílé – a budeme mít velkou trojku EV+/-, ISO a WB pěkně po ruce. Dále vpravo je tlačítko pro prohlížení, hvězdička jako možnost měnit v režimu P poměr clona/čas – a v režimech Tv (priorita času) a Av (priorita clony) nás hvězdička vrátí na „nominální hodnotu“, tedy na optimum zvolené automatikou.
O patro níž pak najdeme tlačítka pro ovládání režimu ostření a režimu měření expozice. Doleji je čtyřcestný volič s přiřazenými funkcemi manuální ostření, blesk, samospoušť a makro. Úplně dole pak je režim displeje a menu. Ergonomicky je to na můj vkus poněkud titěrné a když ten foťák držím, pořád něco mačkám, je třeba si navyknout klást palec mezi tlačítko prohlížení a hvězdičku. Další drobná obtíž je s čtyřcestným voličem. Ten má kolem sebe roller, kroužek na ovládání především prvků expozice. Je tenký a v teplotách kolem mínus sedmi jsem měl potíže to zkřehlými prsty rozpoznat. No a konečně nejsem nadšený nikdy, když je společná šachtle pro kartu a baterku. Ano, já vím, z boku je slot pro USB a má se fotka tahat přes kabel a karta má zůstávat uvnitř. Ale stejně nejsem nadšený. Menu Velké menu je příjemně jednoduché, samozřejmě v češtině. Má oddíl fotomenu, konfigurace a uživatelské menu. Ve fotomenu nás zaujme hlavně vypnutí / zapnutí digitálního zoomu, zapnutí / vypnutí kontinuálního ostření a zapnutí / vypnutí vyrovnávání kontrastu. V konfiguračním oddíle nastavujeme datum, jazyk, jas LCD a pod. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita  To se snad dá charakterizovat jako dosti slušné. Ani soudkové zkreslení není nijak výrazné při širokoúhlém zobrazení, přičemž při ekvivalentu 28 mm by objektiv měl na soudek právo. Tohle je velmi slušné:  Také stabilizace má velmi dobrý výkon – na ukázce mám srovnání při plném vyjetí zoomu a 1/10 z ruky v natažených pažích. Asi nemusím vysvětlovat, který obrázek k čemu patří, je to zase výřez 1:1.  WB a šum  Zkoumání šumu přineslo velmi příjemné překvapení. Výrobce hovoří o „dvojím odstraňování“, šumu, nicméně, fakt je, že výsledek je velmi dobrý. Obrázky jsou použitelné – v rámci rozumně nastavených kritérií, samozřejmě – i při 3200 ISO a to už je opravdu ale hodně vysoká citlivost. Při 400 ISO nejsou vůbec žádné problémy i při velmi přísných kritériích Co mě ale překvapilo a je to vidět i na ukázce, je to, že sice expozice šla jak podle příručky, tedy změnou ISO o jeden stupeň se o jeden stupeň změnila doba osvitu, avšak obrázky nejsou stejně tmavé: na ukázce vlevo nahoře 3200 ISO a je to tmavé a vpravo dole 400 ISO a je to nejsvětlejší. Nechci spekulovat, jen konstatuji, že to tak vyšlo:  Automatický kontrast je totéž co jinde d-lighting a pod. Co má zkušenost sahá, nejúčinnější jsou v tomto směru přístroje Sony, také zde je účinek nikoli nulový, ale nikoli oslnivý. Vlevo na naší ukázce je při zapnuté, vpravo při vypnutím vyrovnání kontrastu.  Shrnutí Možné že jsem tu až moc chválil, jenže mě nebaví zkoumat foťáky, které se chválit nedají a vybírám si fakt jen tu špičku. No a co je to platný… Canon G11 ke špičce holt patří. Ukázky:
|
|
Svou koncepcí je tahle řada G zřejmě ojedinělá. Jsou to kompakty vybavené jako profi fotoaparát a jsou určeny lidem, kteří chtějí mít svůj přístroj pod kontrolou, usilují o maximální výsledky a nechtějí se tahat se zrcadlovkou. Podívejme se tedy na zatím poslední model této řady blíže.
Jaký je a komu je určen Přístroj je to tedy dosti robustní, rozhodně to není žádná tabatěrka do náprsní kapsy košile. Na první pohled zaujme svým buldočím vzhledem, na druhý pohled připoutá specialita modelové řady, totiž prvky, které dnes už na digi nenacházíme. Nejdříve zmíním průhledový hledáček. Ten nebyl k ničemu na „géčkách“ nikdy a v tom Canon drží tradici, souhlasnost toho co vidíte se zachyceným obrazem není ani přibližná. Ale přítomnost průhledového hledáčku je zde milá, asi jako když máme doma starý budík: sice nefunguje, ale je po babičce. Co ale funguje a co je výborné je mechanické nastavování ISO na prstenci pod kruhovým voličem režimů vpravo od dekoračního optického hledáčku a vlevo od něho je kolečko pro nastavování expoziční kompenzace. Na zadní stěně je samozřejmě hlavní atrakcí výklopný a přetáčecí displej, sice „jen“ 2,8 palcový, přesto ale oproti třípalci modelu G10 mi přijde mnohem praktičtější. Ono totiž to focení kompaktem svádí k experimentům, k focení „za rohem“, z podhledu, z výšky, a pro tyto účely je displej tohoto typu skvělá věc. Pod horní hranou je zleva tlačítko S, to je definovatelné funkční tlačítko, na něž si lze navolit na př. vyvážení bílé – a budeme mít velkou trojku EV+/-, ISO a WB pěkně po ruce. Dále vpravo je tlačítko pro prohlížení, hvězdička jako možnost měnit v režimu P poměr clona/čas – a v režimech Tv (priorita času) a Av (priorita clony) nás hvězdička vrátí na „nominální hodnotu“, tedy na optimum zvolené automatikou.
O patro níž pak najdeme tlačítka pro ovládání režimu ostření a režimu měření expozice. Doleji je čtyřcestný volič s přiřazenými funkcemi manuální ostření, blesk, samospoušť a makro. Úplně dole pak je režim displeje a menu. Ergonomicky je to na můj vkus poněkud titěrné a když ten foťák držím, pořád něco mačkám, je třeba si navyknout klást palec mezi tlačítko prohlížení a hvězdičku. Další drobná obtíž je s čtyřcestným voličem. Ten má kolem sebe roller, kroužek na ovládání především prvků expozice. Je tenký a v teplotách kolem mínus sedmi jsem měl potíže to zkřehlými prsty rozpoznat. No a konečně nejsem nadšený nikdy, když je společná šachtle pro kartu a baterku. Ano, já vím, z boku je slot pro USB a má se fotka tahat přes kabel a karta má zůstávat uvnitř. Ale stejně nejsem nadšený. Menu Velké menu je příjemně jednoduché, samozřejmě v češtině. Má oddíl fotomenu, konfigurace a uživatelské menu. Ve fotomenu nás zaujme hlavně vypnutí / zapnutí digitálního zoomu, zapnutí / vypnutí kontinuálního ostření a zapnutí / vypnutí vyrovnávání kontrastu. V konfiguračním oddíle nastavujeme datum, jazyk, jas LCD a pod. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita To se snad dá charakterizovat jako dosti slušné. Ani soudkové zkreslení není nijak výrazné při širokoúhlém zobrazení, přičemž při ekvivalentu 28 mm by objektiv měl na soudek právo. Tohle je velmi slušné: Také stabilizace má velmi dobrý výkon – na ukázce mám srovnání při plném vyjetí zoomu a 1/10 z ruky v natažených pažích. Asi nemusím vysvětlovat, který obrázek k čemu patří, je to zase výřez 1:1. WB a šum Zkoumání šumu přineslo velmi příjemné překvapení. Výrobce hovoří o „dvojím odstraňování“, šumu, nicméně, fakt je, že výsledek je velmi dobrý. Obrázky jsou použitelné – v rámci rozumně nastavených kritérií, samozřejmě – i při 3200 ISO a to už je opravdu ale hodně vysoká citlivost. Při 400 ISO nejsou vůbec žádné problémy i při velmi přísných kritériích Co mě ale překvapilo a je to vidět i na ukázce, je to, že sice expozice šla jak podle příručky, tedy změnou ISO o jeden stupeň se o jeden stupeň změnila doba osvitu, avšak obrázky nejsou stejně tmavé: na ukázce vlevo nahoře 3200 ISO a je to tmavé a vpravo dole 400 ISO a je to nejsvětlejší. Nechci spekulovat, jen konstatuji, že to tak vyšlo: Automatický kontrast je totéž co jinde d-lighting a pod. Co má zkušenost sahá, nejúčinnější jsou v tomto směru přístroje Sony, také zde je účinek nikoli nulový, ale nikoli oslnivý. Vlevo na naší ukázce je při zapnuté, vpravo při vypnutím vyrovnání kontrastu. Shrnutí Možné že jsem tu až moc chválil, jenže mě nebaví zkoumat foťáky, které se chválit nedají a vybírám si fakt jen tu špičku. No a co je to platný… Canon G11 ke špičce holt patří. Ukázky:
|