Canon EOS 700D

V únoru 2010 to byl EOS 550D, šestistovka přišla za 12 měsíců, na EOS 650D jsme čekali 16 měsíců a sedmistovka přišla po dalších osmi měsících. Zajímavé je, že i předchůdce 650D se v obchodech kryl s předchůdcem, tedy s 600D. Dnes jsou v prodeji všechny tři. Sedmistovka je o tři tisíce dražší než 650D (bavíme se o těle) a o celých pět tisíc dražší než 600D. Starší modely jsou dosud v prodeji. Je tedy o čem přemýšlet.

Jaký je a komu je určen
Je to očividně evoluce, nikoli revoluce. Tělo přístroje je z polykarbonátu a laminátu na ocelové kostře. Hledáček je zrcadlový s 95% krytím. Rozsah časů zůstal na 30 sec – 1/4000 sec. 18 mega se drží už od EOS 550D na snímači APS-C (22,3 x 14,9) Hybrid CMOS. Toto zařízení umožňuje ostření pomocí fázové detekce i při videu a live view a při videu (1080 bodů) je možné použít průběžné ostření a sledování objektu.
Zůstává rychlost sériového focení 5 fps, jakož i nejvyšší citlivost v rozšířeném módu 25600. Nemění se ani výklopný přetáčení displej s 1.04 miliony bodů (třípalcový). Autofokus má devět bodů, všechny jsou křížové. Kreativní filtry je nyní možné aplikovat už při focení, nikoli jako pouhou úpravu obrazu už hotového. Upravený je i volič režimů, má větší a tudíž čitelnější ikony a dá se otáčet kolem dokola. Dotykový displej reaguje skutečně na dotyk, není třeba tlaku a podobně jako mirrorless přístroje lze dotykem nejen ostřit, ale i exponovat.
Dodáván je v kitu s novým stabilizovaným objektivem, 18-55/3.5-5.6 IS STM. Zkratka STM znamená Stepper Motor, tedy krokový motor. A jsme u toho hlavního. Model 650D se dodává s objektivem 18-55 IS II. Ten rozhodně není špatný, nicméně 18-55 IS STM je výrazně lepší. Ostří rychle a tiše, což ocení videisté, a lze ho doostřovat ručně v manuálním režimu, což zatím bylo výsadou USM (a analogických sonických) objektivů. Canon zatím dělá tři STM objektivy, pancake čtyřicítku a širokorozsahovou 18-135 IS STM. O objektivu se ještě zmíním.

Přístroj je určen k serióznímu amatérskému fotografování. Při ceně kolem dvaceti tisíc je jeho užitná hodnota vysoká, v nabídce jsou zajímavé kity, třeba s objektivem 18-135 STM, anebo 18-55 STM plus 55-250 IS. Kit 18-135 STM a 40 STM mi tak atraktivní nepřijde, věru nevím, k čemu by mi ta čtyřicítka byla.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů, je tu pozice off, zapnout a video. To dělá problémy, než si zvyknete, když v chvatu přístroj zapnete přehnanou silou a přeskočíte ON a jste na videu a divíte se, proč je zapnutý live view (náhled na LCD displeji) – na to jsem si stěžoval minule a vrčel jsem i tentokrát. Před kruhovým voličem je tlačítko pro ISO, moc šikovné – volbu vidíte v hledáčku. Kruhový volič má volby M/ Av / Tv a P. Zelená ikonka určuje inteligentní automat a sada veselých obrázků vede ke scénickým režimům, které pak mají souhrnné označení SCN. Ikonek scén je míň, jsou jen čtyři – portrét, krajina, makro a sport, zmizela tradiční noční scéna, což je fakticky nucený blesk do pomalého času a také HDR není dostupné z ikonky, ale musíte do menu, což mi připadá, že je škoda.

Na zadní stěně pod hranou vlevo od hledáčku jsou tlačítka pro menu a INFO, vpravo je Live View tlačítko, které funguje jako spoušť videa, jakmile páčkou zapneme režim snímání videa. Na kraji je pak dvojice tlačítek , hvězdička, což je blokace expozice v režimu program (drží to, co jsme naměřili, jinak P mění poměr clony a času podle aktuální situace) a volba AF bodu.

Kolem čtyřcestného voliče je nahoře tlačítko pro kompenzaci expozice, Q tlačítko, velmi užitečné, které fakticky nastaví na displej interaktivní dotykově ovladatelný stavový displej. Pod čtyřcestným voličem je tlačítko pro přehrávání a pro mazání. Na čtyřcestný volič je dedikována WB (nastavení bílé, nahoře), vpravo režim autofokusu, dole předvolby „picture style“ a vlevo „režim řízení“, tedy jednotlivé snímky, série, samospoušť, včetně „kontinuální“ samospouště, kdy si nastavíte, kolikrát má přístroj sám od sebe exponovat – bez stisknutí spouště, prostě spustí sérii. Posledně jsem nad tím kroutil hlavou, teď mi připadá, že by to mohlo být užitečné při focení skupinek – vždycky se na fotce někdo šklebí, má zavřené oči atd. a tady by se zvýšila pravděpodobnost, že se z více variant fotky dá složit jedna rozumná fotka.

V praxi budeme používat nejčastěji Q, tedy Rychlé menu, kde najdeme vše potřebné a hlavně, lze parametry zadávat dotykem. Samo menu je řešeno 4 oddíly fotomenu, 2 oddíly prohlížení, 4 oddíly setup a na konci je zadávání do Mého menu, uživatelského nastavení, pokud ovšem jsem v oddílu P,Tv,Av a M, jinak je menu značně zjednodušené.

Vychytávky
V tomto oddíle si povíme, co je dobře ošetřit a nastavit. První co doporučuji po nastavení češtiny do menu a nastavení data a času je zákaz focení bez karty – Canony to v továrním nastavení mají povoleno. Je to v první obrazovce fotomenu Uvolnit závěrku bez karty, nastavte Zakázat. Dobu prohlídky nastavuji na přidržet, defaultně je do 2 sec, to je málo. Korekce odchylky objektivu má zakázanou korekci barevné odchylky. On tedy ten 18-55 patrnou barevnou vadu nemá, ale proč bych to zakazoval, tedy povoluji. K velkým vychytávkám patří řízení externího blesku vestavěným bleskem přístroje. To se nastavuje v oddílu Ovládání blesku – Nastav. vestav. blesku, kde nastavte Vestavěný blesk – vlast, bezdrát a pak ve Funkce bezdrát volíte, zda mají blýskat oba, tedy externí i vestavěný a to buď oba stejně (třetí volba) nebo každý jinou silou (první volba), nebo jenom externí blesk, střední pozice. Na krátkou vzdálenost to funguje velmi spolehlivě, viděl jsem to používat i profesionály.

S automatickou optimalizací jasu nedoporučuju něco dělat, velký význam to nemá.
V třetím oddíle fotomenu je dobře si nastavit horní limit pro automatické ISO a lze tu pracovat s potlačením šumu: kdo bude fotit v RAW, je dobře to povypínat a šum řešit při konverzi čili při vyvolávání. Ve čtvrtém oddílu bych povolil exponování dotykem při live view. Zakázat se to dá dotykem na obrazovku v jejím levém dolním rohu. Ovládání dotykem se povoluje ještě v třetí obrazovce setup menu (ikonka klíč). Důležitá je druhá položka čtvrté obrazovky, Fn menu. To mají všechny zrcadlovky Canonu a zde se nastavují Uživatelské funkce.

Fn I-2 doporučuji zapnout rozšířené ISO. Nemusíte ho použít, ale někdy se hodí. Zajímavý je Fn IV-6. Zde se definuje chování spouště. V základním nastavení po stisku spouště do poloviny zaostříme a nastavíme expozici. Když ale volíme volbu 3 AE/AF, neblok.AE, ostříme „na hvězdičku“, tedy palcem, stiskem tlačítka Hvězdička na hraně vzadu vpravo a spoušť jen exponuje. Pokud si nastavíme AF servo, tedy průběžné ostření, plně oddělíme spoušť od ostření. Je třeba si na to zvyknout, ostřím dokud tisknu, přestanu ostřit, když palec uvolním. Koho jsem to naučil, ten si to pochvaluje, protože mohu zaostřit na co chci a pak už jen fotím bez ohledu na polohu zaostřovacího bodu – pak ho mohu mít uprostřed (stejně tam ostří nejlíp). Funguje to ale jen v kreativní oblasti, ne ve Scénách a Auto.

Na pozici Fn IV-7 mohu něco přiřadit tlačítku SET uprostřed čtyřcestného voliče. Moc velký výběr není, ale docela užitečné je dát si tam korekci síly záblesku.

Jak se s ním fotí
Startuje v podstatě okamžitě a reakce spouště je naprosto dostatečná pro živou fotografii. V režimu single je odstup mezi obrázky 0,5 sec. Barvy má velmi přirozené a kresba není poškozená přehnanými zásahy, jak to někdy bývá.

Live view čili focení na displej je velmi užitečná věc- je třeba mít na paměti, že při tomto způsobu je přístroj náchylnější k roztřesení. V tomto režimu se trochu jinak chová Quick menu (tlačítko Q) – zde je dobré vyzkoušet si efekty, ty najdeme úplně dole v pravém sloupci rychlého menu. Zde se nastavuje i režim ostření při živém náhledu – lze nastavit Rychlý režim AFQuick – pak přístroj před expozicí sklopí zrcátko, zaostří, a zase ho zvedne a exponuje. Canon si zakládá na systému Flexi zone, tomu jsou věnovány tři pozice: ve výchozím nastavení je to sledování obličeje – rozpozná lidskou tvář a drží na ni ostrost, i když se člověk pohybuje. V režimu Multi Flexizone lze zvolit blok autofokusových bodů a ten blok nechat na středu, nebo přesunout do jedné či druhé strany. Další volba je jednotlivý AF bod.

Pokud jde o šum, zde nejsou velké rozdíly na posledních modelech – i zde je 1600 ISO výborně použitelné a já bych tuto laťku přenesl do 2500 ISO.

Stabilizace objektivu 8-55/3.5-5.6 IS STM je velmi dobrá. Připomínám, že vždy jde o pravděpodobnost: stabilizace zvyšuje pravděpodobnost, že snímek bude přijatelně ostrý. Při focení s ohniskem 55 mm (ekv. 82 mm) byl ze série 5 fotek při 1/25 jeden neostrý; stejný výsledek při 1/13 sec a dokonce při 1/6 sec byl vysloveně neostrý jeden z pěti, ostatní přijatelně ostré. Výrobce uvádí, že právě tyto STM objektivy využívají výhod systému Hybrid AF. Podotknu ještě, že při ostření se nic ani nevysouvá, ani neotáčí – zoomování, pravda, vnitřní není, to se v této cenové kategorii nedá čekat. Nicméně tento objektiv má lví podíl na velmi dobrých obrazových výsledcích Canonu 700D. Model 650D se běžně s objektivem STM neprodává, se starým objektivem jde za 17 tisíc. Při koupi 700D nabízí Canon cashback 1300, takže jste na 19300, čili oproti 650D o 2300 korun víc – s podstatně lepším objektivem. Je potom na zvážení, zda drobné výhody plus velká výhoda kvalitního objektivu stojí za dva a půl litru.

Shrnutí Canon EOS 700D plynule navazuje na předchozí 650D, přičemž upgrade bude zvažovat opravdu jen dychtitel po tom nejnovějším. Rozdíly jsou minimální. Ovšem od 600D se oba modely liší dotykovým displejem a ten pokládám za velmi užitečnou věc – záleží ovšem na požadavcích uživatele. Každopádně je to výkonný přístroj za velmi rozumnou cenu. Ve své kategorii patří k technologické špičce a lze od něho získat výborné výsledky. Výborný je setový objektiv, který výkonem hodně připomíná výkon objektivů mnohem vyšší cenové třídy. Když ale uvažujeme o ceně, je třeba brát v úvahu cashback 1300 korun. Je to sedm a půl procentní sleva, to potěší!

Ukázky:

číslo 13 při1600 ISO, 14 při 2500 ISO