Nezařazené

Canon EOS 60D (recenze)

Přemýšlení musí začít u zařazení. Jde o přístroj s plastovým tělem (přesně karbon na hliníkovém šasi, jak mi laskavě připomněl náš čtenář p. A.P.) se snímačem APS-C. velkým 22.3 x 14.9 mm, ohniskovou vzdálenost je tedy dlužno násobit jedenapůlkrát (přesněji 1,6x), abychom si udělali představu o úhlu záběru. Nabízí osmnáct milionů efektivních pixelů, stejně jako 7D a 550D. Hledáček je hranolový s 97% vykrytím. Má devítíbodové ostření. Zde evidentně vede 7D s 19bodovým CMOS AF snímačem: zde je třeba podotknout, že v tom je 7D naprosto výjimečná a rychlostí a spolehlivostí ostření se hodně blíží přístrojům ultraprofesionální řady 1D. Takže svými 9 body a odpovídajícím výkonem je tedy 60D jaksi v zákrytu. Abychom si rozuměli: je na tom mnohem lépe než i ty nejlepší kompakty, včetně “zrcadlovek bez zrcátka” ostřících na kontrast, je tedy velmi rychlá, ovšem 7D a zajisté 1D jsou ještě rychlejší. Další sledovaný prvek je citlivost. V rozšířeném módu lze nastavit 12800 ISO, použitelné jen v nejhlubší nouzi, 6400 o něco lepší: nicméně i to je jaksi normální,. ani v tom přístroj nepokulhává za konkurencí. Rozsah časů od 30 sec do 1/8000 též spadá do běžné normy (velmi vysoké). Překvapující je pokles frekvence sériového focení i oproti 50D, z 6,3 fps na 5,3 fps, to jistě bude předmětem kritiky. Asi je to daň za navýšení rozlišení z 15 na 18 mega. Nový model přechází na zápis na SD karty, tedy sbohem Compact Flash systéme. Umí ovšem i SDXC karty, tedy ty ultrakapacitní pidimužíky. Rozměrově 145 x 106 x 79 mm se šedesátka moc neliší od ostatních, je příjemně lehká – 755 g. Významným pokrokem je ovládání externího blesku.

Na pohled je to kříženec padesátky a pětsetpadesátky. Je to příjemně malý přístroj, na pohled plastový, pod plastem je kovové jádro. Na zadní stěně najdeme plochý roller, ovládací kolečko pro kompenzaci expozice a další funkce, to je společné všem přístrojům vyšší třídy canonu. Příjemný je i vypínač, který se zřejmě definitivně přestěhoval doleva nahoru pod kruhový volič režimů a haleluja!, chvalme Hospodina, volič je blokovaný pojistkou, konečně je to napadlo! A jako bonus je tu elektronická vodováha, pomůcka pro nás, kteří drží foťák křivě. Přístroj má nyní zjednodušené ovládání na horní stěně nad stavovým displejem, každé tlačítko má jen jednu funkci, AF, drive (= jednotlivé snímky, série, samospoušť), ISO a režim měření expozice. Nad tím jsem poněkud prskal, protože například pro nastavení WB musím jít do menu, a to je opravdu pěkná otrava, naštěstí to lze navolit na středové tlačítko zadního rolleru, ale na to musíte být čtenář manuálu, abyste na to přišli. Padesátka měla v tradici dvouciferných déček dvojí funkčnost pro tlačítka u stavového displeje, režim měření/WB, autofokus/režim snímání (drive) a ISO / sílu blesku. Zeštíhlení na AF, drive, ISO a režim měření vnímám jako chybu a nedostatek, nechápu smysl a neumím se s tím smířit, je to doslova downgrade funkčnosti.

Ovšem velká výhoda a jistě i velký argument pro koupi přístroje je vyklápěcí a přetáčení třípalcový LCD displej s vynikajícím rozlišením 1,040 000 pixelů. Navíc, je v poměru 3:2, tedy v poměru senzoru, další velká výhoda, kterou netřeba podceňovat. Od té doby, kdy byl zaveden live view v zrcadlovkách to čím dál víc začíná být nutnost, protože bez možnosti vyklápění má live view jen omezenou potřebnost: když musím držet přístroj před sebou, proč koukat na LCD, když se mohu podívat do hledáčku? Přitom live view je něco, co velmi často pomlouvají majitelé zrcadlovek, které live view nemají. Jakmile přezbrojí, změní velmi často píseň, přičemž live view při snímání dlouhými časy se samospouští je nesporná technologická výhoda.

Jednodušší je i zadní stěna přístroje. Vlevo nahoře zbylo tlačítko pro mazání. Ono se tam nic nevejde, displej je velký a má pant. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro live view (býval vlevo), použitelné i jako spoušť pro video pod ním menu, INFO tlačítko a Q tlačítko,, což je nepochybně velká výhoda: INFO v režimu focení nám ukáže, co je nastaveno a po stisknutí Q můžeme volit parametry, aniž bychom museli do menu. To velice zrychlí a zjednoduší práci. Dole je tlačítko pro prohlížení a pak plochý roller s čtyřcestným voličem, který používáme pro pohyb v menu a přesouvání zaostřovacího bodu. Bohužel tu není joystick na přesun ostřicího bodu, ale i ten spadl do úsporného balíčku při šetření vůči modelu 50D, který je levnější, uf. A jsme u další komplikace, totiž vynechání tlačítka pro picture style, což je pýcha Canonu: jsou to předvolené mixy barevnosti, kontrastu a doostření, které navíc lze doplňovat a měnit. Picture style navíc patří k charakteristice přístroje a načítá se i do RAW formátu a dovedou ho číst inteligentní konvertory, jako je Camera Raw od Adobe. Tahle šedesátka pochopitelně umí picture style, ale musíte pro něj buď do menu, do druhé kapitoly, kde se krčí ve vyhnanství WB, doposud kralující na povrchu i v těch nejlevnějších zrcadlovkách, anebo si ho navolit na tlačítko SET uprostřed zadního rolleru. Hezké, ale pak máte volbu, co na SET navěsit. Buď picture style (užitečná věc), nebo WB (užitečná věc), nebo kompenzaci blesku (užitečná věc) a vodováhu (užitečná věc). Řešení by mohlo být C (uživatelské menu), ale přijde mi to hodně kostrbaté. Takže znovu, proč se mám v dražším modelu trápit něčím, co levnější model nabízí?

Ovladatelnost je vynikající. Je to vyzrálý model, v oboru ergonomie lze sotva čekat převraty, je prostě dokonalá. Přístroj dokonale padne do ruky. Exponovaná místa těla jsou kryta měkkou gumou a ovládací prvky, vyjma těch, které výrobce uspořil, jsou na dosah prstů, tam kde byste je hledali. Jedinou, zato vážnou pochybnost mám stran uzávěru korekce expozice. Ta se provádí plochým rollerem na zadní stěně a vždy to byla páčka s jasným optickým markantem (česky se tomu řekne bílá čárka). Teď je tam tlačítko, ze kterého nepoznáte, jestli máte korekci zapnutou nebo vypnutou a reaguje to na stisk, ale jaksi neurčitě, takže nevím, na čem jsem. Prostě, tohle tlačítko je ergonomický bastard.

Shrnutí úvodu:
Marketingové důvody jsou zřejmé. Mělo vzniknout něco, co bude ve vyšší třídě než 550D, ale nebude sahat na 7D. Ale ono je to těžké. Canon EOS 550D je mimořádně zdařilý model a právě tak 7D. Kolem 50D byly jakési rozpaky, podle mého názoru ne úplně opodstatněné. Nakonec vznikl model, který se sice nad 550D, ale jaksi pod 50D, přičemž je dražší. Ještě štěstí, že má ten výklopný LCD, to je záchranný kruh, který by mohl pomoci.

Jak se s ním fotí
V tomto ohledu se zrcadlovky těžko hodnotí, zvláště co se týká kvality obrazu, protože ta velice závisí na kvalitě objektivu. Většinu snímků jsem pořídil objektivem 17-40/4.0, který pokládám za jeden z nejlepších v canonské nabídce (viz moji recenzi ZDE). Startuje okamžitě a zpoždění spouště je nezbadatelné za běžných světelných podmínek – za těch horších hodně záleží na kvalitách objektivu. Veliký pokrok vidím v automatickém nastavení bílé, i při WB auto dosahujeme při žárovkovém osvětlení velmi dobrých výsledků. Velice příjemná je vodováha, užitečná ani ne tak při běžném focení, jako při panoramování. Funguje i při focení na výšku. Vynikající výkon podává AF modul, který ostří i ve velmi špatných světelných podmínkách. Přístroj nemá zaostřovací světlo, potřebuje k tomu blesk, nicméně jak řečeno, AF pracuje velmi dobře. Pochvalu zaslouží i “priorita zvýraznění tónu”, to je funkce zasutá do uživatelského nastavení FnII: Snímek položka 3. Mimochodem, tato funkce jde proti funkci “optimalizace jasu”, dostupné z menu (druhý foťáček zleva). Jakmile je aktivovaná, optimalizace je vypnutá. Žádná velká škoda, je to funkce, která vždy vykoleduje námitky. Když je hodně funkční, tak to řeší třeba Sony, vyleze šum v optimalizovaných stínech, když je málo funkční, jako zde na Canonech obecně,. není nic moc k něčemu. Lépe fotit v RAWu a optimalizovat ručně.

Live view je zde značně usnadněný

Postprocessing neboli editace snímku ve foťáku je něco, co dlouhodobě nedoporučuji čtenářům i posluchačům seminářů. Nicméně iniciativě a pokusnictví se meze nekladou. Tento přístroj možnosti postprocessingu rozšiřuje. Lze tu převádět z RAW do JPEG a používat rozmanité filtry, nicméně trvám na svém, nevidím ani jeden rozumný důvod, proč bych to měl provozovat se zpětnou vazbou na třípalcovém LCD displeji. Jestli někdo spěchá a potřebuje fotku rychle šoupnout na web, tak ať fotí mobilem. Nicméně, nebudu hanět něco, co je nové a co obohacuje. Třeba to někoho bude bavit, proč ne. Lze tu volit čb, rozostřené, cross processing a “miniatrua”, s rozostřenou horní a spodní polovinou obrázku. Podstatné je, že se takto zpinožený snímek uloží jako nový soubor na kartu. 🙂

Komunikace s externím bleskem je podobně řešena jako v modelu 7D, externí blesk je řízen vestavěným bleskem, přičemž je možno volit buď jen externí blesk (a interní slouží jen k nastavení expozice), nebo kombinovat oba v poměru 1:1 anebo lze nastavit různou sílu záblesku, typicky: větší externí a menší, vyrovnávací, interní. Odpadá tedy nutnost pořídit nákladnou řídící jednotku.

Vysoké ISO a s ním spojený šum – nejsou zde žádná překvapení. Šum samozřejmě záleží na úrovni osvětlení a na útlocitnosti fotografově, za denního světla, když potřebujeme dosáhnout krátkých osvitových dob v řádu tisícin, si lze troufnout na 1250 nebo 1600, dál ale je to hodně velké riziko a musí jít o téma, které vysoký šum opodstatní. 4000 ISO je zde maximální jakž takž rozumný limit a co nad to je od ďábla je.

Shrnutí
Canon EOS 60D je moderně řešený přístroj střední třídy. Za hlavní přednost oproti jiným modelům Canonu pokládám výklopný displej, který dává režimu live view to pravé opodstatnění. Bude srovnáván jako s hlavním rivalem s Nikonem D7000. Papírově má o myší fous lepší parametry, hodně řečí se nadělalo kolem plastového těla. Myslím, že si nekupujeme aparáty, aby sloužily do konce života a že 99% uživatelů přístroj omrzí mnohem dřív, než se jim rozpadne jeho plastové tělo pod rukama. Za větší problém pokládám postavení v modelové řadě Canonu. Je skoro o pět tisíc dražší než 50D (24,5 oproti 20), a to je za výklopný displej a elektronickou vodováhu hodně. Ale opravdu nejsme tady od toho, abychom radili japonskému výrobci, jak má správně pozicovat své modely.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Přemýšlení musí začít u zařazení. Jde o přístroj s plastovým tělem (přesně karbon na hliníkovém šasi, jak mi laskavě připomněl náš čtenář p. A.P.) se snímačem APS-C. velkým 22.3 x 14.9 mm, ohniskovou vzdálenost je tedy dlužno násobit jedenapůlkrát (přesněji 1,6x), abychom si udělali představu o úhlu záběru. Nabízí osmnáct milionů efektivních pixelů, stejně jako 7D a 550D. Hledáček je hranolový s 97% vykrytím. Má devítíbodové ostření. Zde evidentně vede 7D s 19bodovým CMOS AF snímačem: zde je třeba podotknout, že v tom je 7D naprosto výjimečná a rychlostí a spolehlivostí ostření se hodně blíží přístrojům ultraprofesionální řady 1D. Takže svými 9 body a odpovídajícím výkonem je tedy 60D jaksi v zákrytu. Abychom si rozuměli: je na tom mnohem lépe než i ty nejlepší kompakty, včetně “zrcadlovek bez zrcátka” ostřících na kontrast, je tedy velmi rychlá, ovšem 7D a zajisté 1D jsou ještě rychlejší. Další sledovaný prvek je citlivost. V rozšířeném módu lze nastavit 12800 ISO, použitelné jen v nejhlubší nouzi, 6400 o něco lepší: nicméně i to je jaksi normální,. ani v tom přístroj nepokulhává za konkurencí. Rozsah časů od 30 sec do 1/8000 též spadá do běžné normy (velmi vysoké). Překvapující je pokles frekvence sériového focení i oproti 50D, z 6,3 fps na 5,3 fps, to jistě bude předmětem kritiky. Asi je to daň za navýšení rozlišení z 15 na 18 mega. Nový model přechází na zápis na SD karty, tedy sbohem Compact Flash systéme. Umí ovšem i SDXC karty, tedy ty ultrakapacitní pidimužíky. Rozměrově 145 x 106 x 79 mm se šedesátka moc neliší od ostatních, je příjemně lehká – 755 g. Významným pokrokem je ovládání externího blesku.

Na pohled je to kříženec padesátky a pětsetpadesátky. Je to příjemně malý přístroj, na pohled plastový, pod plastem je kovové jádro. Na zadní stěně najdeme plochý roller, ovládací kolečko pro kompenzaci expozice a další funkce, to je společné všem přístrojům vyšší třídy canonu. Příjemný je i vypínač, který se zřejmě definitivně přestěhoval doleva nahoru pod kruhový volič režimů a haleluja!, chvalme Hospodina, volič je blokovaný pojistkou, konečně je to napadlo! A jako bonus je tu elektronická vodováha, pomůcka pro nás, kteří drží foťák křivě. Přístroj má nyní zjednodušené ovládání na horní stěně nad stavovým displejem, každé tlačítko má jen jednu funkci, AF, drive (= jednotlivé snímky, série, samospoušť), ISO a režim měření expozice. Nad tím jsem poněkud prskal, protože například pro nastavení WB musím jít do menu, a to je opravdu pěkná otrava, naštěstí to lze navolit na středové tlačítko zadního rolleru, ale na to musíte být čtenář manuálu, abyste na to přišli. Padesátka měla v tradici dvouciferných déček dvojí funkčnost pro tlačítka u stavového displeje, režim měření/WB, autofokus/režim snímání (drive) a ISO / sílu blesku. Zeštíhlení na AF, drive, ISO a režim měření vnímám jako chybu a nedostatek, nechápu smysl a neumím se s tím smířit, je to doslova downgrade funkčnosti.

Ovšem velká výhoda a jistě i velký argument pro koupi přístroje je vyklápěcí a přetáčení třípalcový LCD displej s vynikajícím rozlišením 1,040 000 pixelů. Navíc, je v poměru 3:2, tedy v poměru senzoru, další velká výhoda, kterou netřeba podceňovat. Od té doby, kdy byl zaveden live view v zrcadlovkách to čím dál víc začíná být nutnost, protože bez možnosti vyklápění má live view jen omezenou potřebnost: když musím držet přístroj před sebou, proč koukat na LCD, když se mohu podívat do hledáčku? Přitom live view je něco, co velmi často pomlouvají majitelé zrcadlovek, které live view nemají. Jakmile přezbrojí, změní velmi často píseň, přičemž live view při snímání dlouhými časy se samospouští je nesporná technologická výhoda.

Jednodušší je i zadní stěna přístroje. Vlevo nahoře zbylo tlačítko pro mazání. Ono se tam nic nevejde, displej je velký a má pant. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro live view (býval vlevo), použitelné i jako spoušť pro video pod ním menu, INFO tlačítko a Q tlačítko,, což je nepochybně velká výhoda: INFO v režimu focení nám ukáže, co je nastaveno a po stisknutí Q můžeme volit parametry, aniž bychom museli do menu. To velice zrychlí a zjednoduší práci. Dole je tlačítko pro prohlížení a pak plochý roller s čtyřcestným voličem, který používáme pro pohyb v menu a přesouvání zaostřovacího bodu. Bohužel tu není joystick na přesun ostřicího bodu, ale i ten spadl do úsporného balíčku při šetření vůči modelu 50D, který je levnější, uf. A jsme u další komplikace, totiž vynechání tlačítka pro picture style, což je pýcha Canonu: jsou to předvolené mixy barevnosti, kontrastu a doostření, které navíc lze doplňovat a měnit. Picture style navíc patří k charakteristice přístroje a načítá se i do RAW formátu a dovedou ho číst inteligentní konvertory, jako je Camera Raw od Adobe. Tahle šedesátka pochopitelně umí picture style, ale musíte pro něj buď do menu, do druhé kapitoly, kde se krčí ve vyhnanství WB, doposud kralující na povrchu i v těch nejlevnějších zrcadlovkách, anebo si ho navolit na tlačítko SET uprostřed zadního rolleru. Hezké, ale pak máte volbu, co na SET navěsit. Buď picture style (užitečná věc), nebo WB (užitečná věc), nebo kompenzaci blesku (užitečná věc) a vodováhu (užitečná věc). Řešení by mohlo být C (uživatelské menu), ale přijde mi to hodně kostrbaté. Takže znovu, proč se mám v dražším modelu trápit něčím, co levnější model nabízí?

Ovladatelnost je vynikající. Je to vyzrálý model, v oboru ergonomie lze sotva čekat převraty, je prostě dokonalá. Přístroj dokonale padne do ruky. Exponovaná místa těla jsou kryta měkkou gumou a ovládací prvky, vyjma těch, které výrobce uspořil, jsou na dosah prstů, tam kde byste je hledali. Jedinou, zato vážnou pochybnost mám stran uzávěru korekce expozice. Ta se provádí plochým rollerem na zadní stěně a vždy to byla páčka s jasným optickým markantem (česky se tomu řekne bílá čárka). Teď je tam tlačítko, ze kterého nepoznáte, jestli máte korekci zapnutou nebo vypnutou a reaguje to na stisk, ale jaksi neurčitě, takže nevím, na čem jsem. Prostě, tohle tlačítko je ergonomický bastard.

Shrnutí úvodu:
Marketingové důvody jsou zřejmé. Mělo vzniknout něco, co bude ve vyšší třídě než 550D, ale nebude sahat na 7D. Ale ono je to těžké. Canon EOS 550D je mimořádně zdařilý model a právě tak 7D. Kolem 50D byly jakési rozpaky, podle mého názoru ne úplně opodstatněné. Nakonec vznikl model, který se sice nad 550D, ale jaksi pod 50D, přičemž je dražší. Ještě štěstí, že má ten výklopný LCD, to je záchranný kruh, který by mohl pomoci.

Jak se s ním fotí
V tomto ohledu se zrcadlovky těžko hodnotí, zvláště co se týká kvality obrazu, protože ta velice závisí na kvalitě objektivu. Většinu snímků jsem pořídil objektivem 17-40/4.0, který pokládám za jeden z nejlepších v canonské nabídce (viz moji recenzi ZDE). Startuje okamžitě a zpoždění spouště je nezbadatelné za běžných světelných podmínek – za těch horších hodně záleží na kvalitách objektivu. Veliký pokrok vidím v automatickém nastavení bílé, i při WB auto dosahujeme při žárovkovém osvětlení velmi dobrých výsledků. Velice příjemná je vodováha, užitečná ani ne tak při běžném focení, jako při panoramování. Funguje i při focení na výšku. Vynikající výkon podává AF modul, který ostří i ve velmi špatných světelných podmínkách. Přístroj nemá zaostřovací světlo, potřebuje k tomu blesk, nicméně jak řečeno, AF pracuje velmi dobře. Pochvalu zaslouží i “priorita zvýraznění tónu”, to je funkce zasutá do uživatelského nastavení FnII: Snímek položka 3. Mimochodem, tato funkce jde proti funkci “optimalizace jasu”, dostupné z menu (druhý foťáček zleva). Jakmile je aktivovaná, optimalizace je vypnutá. Žádná velká škoda, je to funkce, která vždy vykoleduje námitky. Když je hodně funkční, tak to řeší třeba Sony, vyleze šum v optimalizovaných stínech, když je málo funkční, jako zde na Canonech obecně,. není nic moc k něčemu. Lépe fotit v RAWu a optimalizovat ručně.

Live view je zde značně usnadněný

Postprocessing neboli editace snímku ve foťáku je něco, co dlouhodobě nedoporučuji čtenářům i posluchačům seminářů. Nicméně iniciativě a pokusnictví se meze nekladou. Tento přístroj možnosti postprocessingu rozšiřuje. Lze tu převádět z RAW do JPEG a používat rozmanité filtry, nicméně trvám na svém, nevidím ani jeden rozumný důvod, proč bych to měl provozovat se zpětnou vazbou na třípalcovém LCD displeji. Jestli někdo spěchá a potřebuje fotku rychle šoupnout na web, tak ať fotí mobilem. Nicméně, nebudu hanět něco, co je nové a co obohacuje. Třeba to někoho bude bavit, proč ne. Lze tu volit čb, rozostřené, cross processing a “miniatrua”, s rozostřenou horní a spodní polovinou obrázku. Podstatné je, že se takto zpinožený snímek uloží jako nový soubor na kartu. 🙂

Komunikace s externím bleskem je podobně řešena jako v modelu 7D, externí blesk je řízen vestavěným bleskem, přičemž je možno volit buď jen externí blesk (a interní slouží jen k nastavení expozice), nebo kombinovat oba v poměru 1:1 anebo lze nastavit různou sílu záblesku, typicky: větší externí a menší, vyrovnávací, interní. Odpadá tedy nutnost pořídit nákladnou řídící jednotku.

Vysoké ISO a s ním spojený šum – nejsou zde žádná překvapení. Šum samozřejmě záleží na úrovni osvětlení a na útlocitnosti fotografově, za denního světla, když potřebujeme dosáhnout krátkých osvitových dob v řádu tisícin, si lze troufnout na 1250 nebo 1600, dál ale je to hodně velké riziko a musí jít o téma, které vysoký šum opodstatní. 4000 ISO je zde maximální jakž takž rozumný limit a co nad to je od ďábla je.

Shrnutí
Canon EOS 60D je moderně řešený přístroj střední třídy. Za hlavní přednost oproti jiným modelům Canonu pokládám výklopný displej, který dává režimu live view to pravé opodstatnění. Bude srovnáván jako s hlavním rivalem s Nikonem D7000. Papírově má o myší fous lepší parametry, hodně řečí se nadělalo kolem plastového těla. Myslím, že si nekupujeme aparáty, aby sloužily do konce života a že 99% uživatelů přístroj omrzí mnohem dřív, než se jim rozpadne jeho plastové tělo pod rukama. Za větší problém pokládám postavení v modelové řadě Canonu. Je skoro o pět tisíc dražší než 50D (24,5 oproti 20), a to je za výklopný displej a elektronickou vodováhu hodně. Ale opravdu nejsme tady od toho, abychom radili japonskému výrobci, jak má správně pozicovat své modely.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: