|
Půl druhého roku po nasazení modelu 400 D přišel Canon s novým modelem zrcadlovky určené širším vrstvám zájemců o fotografování na seriózní úrovni. S prvními dojmy jsem se tu už svěřoval, nyní se podíváme na tento přístroj důkladněji.
Jaký je a komu je určen
Jde o jednookou zrcadlovku s výměnnou optikou (bajonet EOS EF, EF-S), vybavenou snímačem typu CMOS velkým 22.2 x 14.8 mm (takzvaný APS-C formát). Hledáček je zrcadlový s 95% vykreslením a zvětšením 0,87x. Výrobce se chlubí, že jde o nejjasnější hledáček ve své třídě. Ohniskovou vzdálenost vyznačenou na použitém objektivu musíme tedy násobit faktorem 1,6x, abychom došli k „ekvivalentní ohniskové vzdálenosti“, která nám dá představu o úhlu záběru. Obrázky tohoto přístroje jsou v poměru stran 3:2 a jsou velké 4272 x 2848, respektive 3088 x 2056 a 2256 x 1504 pixelů v menších rozlišeních, ve formátu RAW, JPEG, případně souběžně oba formáty, RAW plus JPEG v nejlepší kvalitě. Tento „souběh“ lze ale nastavit jen v „kreativní oblasti“ režimů snímání, tedy PTAM plus A-DEP. Live view je možná nejnápadnější změna – jde o snímání „na displej“ po sklopení zrcátka. Je možno ostřit přes Multi-BASIS TT, ale také „na snímač“ -obě metody mají své výhody a nevýhody, jak ještě uvidíme. Přes kabel je možno přístroj spojit s počítačem a pak lze ho ovládat z klávesnice a obrázek se promítne na monitor. Stavba přístroje , tedy jeho fyzické provedení, je jiné – samozřejmě zachovává principy modelové řady. Rozměry jsou 129 x 98 x 62 mm, přístroj je tedy o 2 mm širší a o 4 vyšší než předchůdce, ovšem značně se zvětšil LCD displej na 3 palce. Přístroj si ho zaslouží, protože je zde live view. Přístroj zůstal malý a lehký – lépe se nyní drží v ruce díky pogumovaným částem, na gripu a vzadu na místě, kde se opírá palec. Je určen lidem, kteří to s fotografováním myslí vážně. Nabízí širokou škálu kontroly obrazu a vynikající obraz. Ovládání a menu Menu je teď v češtině a je tak přehledné a jednoduché, jak jen možno. Dvě obrazovky jsou pro fotografování, jedna pro prohlížení, tři pro setup a poslední pro nastavení „mého menu“, kam lze zařadit to, co potřebujeme nejčastěji. Pro pokročilého uživatele je určena položka uživatelské funkce. Tady se nastavuje celkem třináct položek, některé jsou dosti důležité. Například je zde vypínání/zapínání redukce šumu (doporučuji vypnut, vede to spíš k rozmazání snímku než k jeho výraznému zlepšení), automatická optimalizace jasu (viz níže) a priorita zvýraznění tónu, způsob autofokusu při živém náhledu (rychlý režim= přes TTL modul, živý režim přes čip), blokování zrcátka v horní poloze, definování tlačítka SET jako funkčního tlačítka a „přidání rozhodovacích dat“, což je jakési bezpečnostní opatření, které by mělo zajistit, že se pozná manipulace s obrazem. Jak se s ním fotí Rychlosti – náběh je asi za 2,5 sec, není to tedy velká sláva. Zato zpoždění spouště je v podstatě nulové jak s namáčknutím, tak bez něho, zde není velký rozdíl. Kresba určitě nezklame očekávání vkládaná do dvanáctimegového čipu. Zajímavé bylo srovnání setového objektivu se špičkovým „elkovým“ objektivem Canon 16-40 F4.0. Setový objektiv byl poněkud slabší při plném clonovém otvoru a nejlepší výkon dává při ohnisku 18 mm při clonách F8.0 až F11. pak kresba klesá – při ohnisku 55 mm je kresba poněkud slabší v celém rozsahu clon. Zde je malá ukázka – po kliknutí uvidíte srovnání v rozsahu clon- vlevo je ohnisko 18mm, vpravo ohnisko 55 mm:
Co tedy s tím setovým objektivem? Přirozeně že se musíme zabývat otázkou cena/výkon. Při koupi v kitu nás tento stabilizovaný základní objektiv přijde na 2500 Kč. Za takové peníze už ho nikdy nekoupíme. Samozřejmě, pokud je někdo zkušený fotograf a ví, jaké „sklo“ mu nejvíc vyhovuje, pak asi bude volit jinou kombinaci. Zkoušený elkový objektiv 16-40 F4.0 je lepší, ale kacířsky si troufnu tvrdit, že rozdíly nejsou ohromující. Vlevo je výřez z „elkového“, vpravo „setového“ objektivu, na kliknutí uvidíte celé srovnání, při nastavení na široký úhel záběru.
Zkreslení setového objektivu je vcelku kultivované, soudková vada při širokém úhlu záběru je podle očekávání (na ukázce vlevo), polštářková při delším ohnisku je zanedbatelná.
Vinětace je mírná, odchylka na histogramu mezi rohem a středem je cca 30 jasových stupňů. V praxi se tento úbytek jasu projeví jen málo.
Blesk je vestavěný (samozřejmě přístroj má aktivní sáňky pro systémový externí blesk, z přístroje lze řídit i sadu dalších blesků). V setupu lze nastavit automatické nastavení synchronizační rychlosti anebo pevnou synch. rychlost 1/200 sec. Doporučuji nechat auto, pak je nejdelší čas 1/60 sec, při focení – na př. – ve dne v protisvětle jde přístroj i do vyšších rychlostí – až do zmíněné 1/200 sec. Je zde ale jeden háček. Jakmile máme automatické ISO, nastaví se na 400 ISO i ve dne, proto je třeba nastavit pevnou citlivost ISO (ve dne typicky 100 ISO). Pokud ale chceme pomalý čas, musíme jít do scénického režimu noční portrét (na kruhovém voliči) – je to řešení pro zrcadlovky Canon typické. Vysoké ISO je velmi dobře zvládnuto. Výrobce sice nezařadil, jak jsem již upozornil, 3200 ISO, a v automatickém režimu při snížené světelné hladině jde maximálně na 800 ISO, nicméně ani 1600 ISO není třeba se obávat. Samozřejmě musíme mít na paměti, že 1600 ISO je určeno k pořizování snímků spíše živých a nemá tedy smysl fotit noční architekturu na 1600 ISO ze stativu! Oproti 400 D je zde zřetelný pokrok (viz recenzi). Jde o výřezy 1:1 při 100, 400, 800 a 1600 ISO bez zapnuté redukce šumu.
Stabilizace setového objektivu je podivuhodně efektivní – výřez 1:1 zde dole v ukázce byl pořízen 0,5 sec z ruky při ohnisku odpovídajícímu 80 mm ! Klasická 1/15 sec by neměla při zachování elementárních pravidle pevného držení fotoaparátu dělat problémy.
Priorita zvýraznění tónu je zajímavou vychytávkou: při zpracování obrazu se věnuje „větší pozornost“ vyšším jasovým stupňům, takže se dosáhne většího tónového rozsahu. Věc se lépe ukáže na příkladu než slovy vysvětlí – srovnání se zapnutou touto funkcí (vlevo) a vypnutou – všimněte si velikosti slunečního kotouče – přičemž expozice byla totožná:
Jakmile je funkce zapnuta, na obrázku bude více jasných stupňů a kotouč tudíž bude menší. Rozdíl uvidíte lépe po kliknutí na velkém obrázku. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Půl druhého roku po nasazení modelu 400 D přišel Canon s novým modelem zrcadlovky určené širším vrstvám zájemců o fotografování na seriózní úrovni. S prvními dojmy jsem se tu už svěřoval, nyní se podíváme na tento přístroj důkladněji.
Jaký je a komu je určen
Jde o jednookou zrcadlovku s výměnnou optikou (bajonet EOS EF, EF-S), vybavenou snímačem typu CMOS velkým 22.2 x 14.8 mm (takzvaný APS-C formát). Hledáček je zrcadlový s 95% vykreslením a zvětšením 0,87x. Výrobce se chlubí, že jde o nejjasnější hledáček ve své třídě. Ohniskovou vzdálenost vyznačenou na použitém objektivu musíme tedy násobit faktorem 1,6x, abychom došli k „ekvivalentní ohniskové vzdálenosti“, která nám dá představu o úhlu záběru. Obrázky tohoto přístroje jsou v poměru stran 3:2 a jsou velké 4272 x 2848, respektive 3088 x 2056 a 2256 x 1504 pixelů v menších rozlišeních, ve formátu RAW, JPEG, případně souběžně oba formáty, RAW plus JPEG v nejlepší kvalitě. Tento „souběh“ lze ale nastavit jen v „kreativní oblasti“ režimů snímání, tedy PTAM plus A-DEP. Live view je možná nejnápadnější změna – jde o snímání „na displej“ po sklopení zrcátka. Je možno ostřit přes Multi-BASIS TT, ale také „na snímač“ -obě metody mají své výhody a nevýhody, jak ještě uvidíme. Přes kabel je možno přístroj spojit s počítačem a pak lze ho ovládat z klávesnice a obrázek se promítne na monitor. Stavba přístroje , tedy jeho fyzické provedení, je jiné – samozřejmě zachovává principy modelové řady. Rozměry jsou 129 x 98 x 62 mm, přístroj je tedy o 2 mm širší a o 4 vyšší než předchůdce, ovšem značně se zvětšil LCD displej na 3 palce. Přístroj si ho zaslouží, protože je zde live view. Přístroj zůstal malý a lehký – lépe se nyní drží v ruce díky pogumovaným částem, na gripu a vzadu na místě, kde se opírá palec. Je určen lidem, kteří to s fotografováním myslí vážně. Nabízí širokou škálu kontroly obrazu a vynikající obraz. Ovládání a menu Menu je teď v češtině a je tak přehledné a jednoduché, jak jen možno. Dvě obrazovky jsou pro fotografování, jedna pro prohlížení, tři pro setup a poslední pro nastavení „mého menu“, kam lze zařadit to, co potřebujeme nejčastěji. Pro pokročilého uživatele je určena položka uživatelské funkce. Tady se nastavuje celkem třináct položek, některé jsou dosti důležité. Například je zde vypínání/zapínání redukce šumu (doporučuji vypnut, vede to spíš k rozmazání snímku než k jeho výraznému zlepšení), automatická optimalizace jasu (viz níže) a priorita zvýraznění tónu, způsob autofokusu při živém náhledu (rychlý režim= přes TTL modul, živý režim přes čip), blokování zrcátka v horní poloze, definování tlačítka SET jako funkčního tlačítka a „přidání rozhodovacích dat“, což je jakési bezpečnostní opatření, které by mělo zajistit, že se pozná manipulace s obrazem. Jak se s ním fotí Rychlosti – náběh je asi za 2,5 sec, není to tedy velká sláva. Zato zpoždění spouště je v podstatě nulové jak s namáčknutím, tak bez něho, zde není velký rozdíl. Kresba určitě nezklame očekávání vkládaná do dvanáctimegového čipu. Zajímavé bylo srovnání setového objektivu se špičkovým „elkovým“ objektivem Canon 16-40 F4.0. Setový objektiv byl poněkud slabší při plném clonovém otvoru a nejlepší výkon dává při ohnisku 18 mm při clonách F8.0 až F11. pak kresba klesá – při ohnisku 55 mm je kresba poněkud slabší v celém rozsahu clon. Zde je malá ukázka – po kliknutí uvidíte srovnání v rozsahu clon- vlevo je ohnisko 18mm, vpravo ohnisko 55 mm:
Co tedy s tím setovým objektivem? Přirozeně že se musíme zabývat otázkou cena/výkon. Při koupi v kitu nás tento stabilizovaný základní objektiv přijde na 2500 Kč. Za takové peníze už ho nikdy nekoupíme. Samozřejmě, pokud je někdo zkušený fotograf a ví, jaké „sklo“ mu nejvíc vyhovuje, pak asi bude volit jinou kombinaci. Zkoušený elkový objektiv 16-40 F4.0 je lepší, ale kacířsky si troufnu tvrdit, že rozdíly nejsou ohromující. Vlevo je výřez z „elkového“, vpravo „setového“ objektivu, na kliknutí uvidíte celé srovnání, při nastavení na široký úhel záběru.
Zkreslení setového objektivu je vcelku kultivované, soudková vada při širokém úhlu záběru je podle očekávání (na ukázce vlevo), polštářková při delším ohnisku je zanedbatelná.
Vinětace je mírná, odchylka na histogramu mezi rohem a středem je cca 30 jasových stupňů. V praxi se tento úbytek jasu projeví jen málo.
Blesk je vestavěný (samozřejmě přístroj má aktivní sáňky pro systémový externí blesk, z přístroje lze řídit i sadu dalších blesků). V setupu lze nastavit automatické nastavení synchronizační rychlosti anebo pevnou synch. rychlost 1/200 sec. Doporučuji nechat auto, pak je nejdelší čas 1/60 sec, při focení – na př. – ve dne v protisvětle jde přístroj i do vyšších rychlostí – až do zmíněné 1/200 sec. Je zde ale jeden háček. Jakmile máme automatické ISO, nastaví se na 400 ISO i ve dne, proto je třeba nastavit pevnou citlivost ISO (ve dne typicky 100 ISO). Pokud ale chceme pomalý čas, musíme jít do scénického režimu noční portrét (na kruhovém voliči) – je to řešení pro zrcadlovky Canon typické. Vysoké ISO je velmi dobře zvládnuto. Výrobce sice nezařadil, jak jsem již upozornil, 3200 ISO, a v automatickém režimu při snížené světelné hladině jde maximálně na 800 ISO, nicméně ani 1600 ISO není třeba se obávat. Samozřejmě musíme mít na paměti, že 1600 ISO je určeno k pořizování snímků spíše živých a nemá tedy smysl fotit noční architekturu na 1600 ISO ze stativu! Oproti 400 D je zde zřetelný pokrok (viz recenzi). Jde o výřezy 1:1 při 100, 400, 800 a 1600 ISO bez zapnuté redukce šumu.
Stabilizace setového objektivu je podivuhodně efektivní – výřez 1:1 zde dole v ukázce byl pořízen 0,5 sec z ruky při ohnisku odpovídajícímu 80 mm ! Klasická 1/15 sec by neměla při zachování elementárních pravidle pevného držení fotoaparátu dělat problémy.
Priorita zvýraznění tónu je zajímavou vychytávkou: při zpracování obrazu se věnuje „větší pozornost“ vyšším jasovým stupňům, takže se dosáhne většího tónového rozsahu. Věc se lépe ukáže na příkladu než slovy vysvětlí – srovnání se zapnutou touto funkcí (vlevo) a vypnutou – všimněte si velikosti slunečního kotouče – přičemž expozice byla totožná:
Jakmile je funkce zapnuta, na obrázku bude více jasných stupňů a kotouč tudíž bude menší. Rozdíl uvidíte lépe po kliknutí na velkém obrázku. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|