Nezařazené

Canon EOS 1100D (recenze)

Jaký je a komu je určen
Před téměř třemi lety jsem tu vítal Canon EOS 1000D jako nejlevnější z řady zrcadlovek EOS. Dodnes je v prodeji, avšak od února je k disposici jeho nástupce EOS 1100D. Tady budu s verdiktem rychle hotov. Tělo nového modelu je jen o 800 Kč dražší (stav květen 2011) a tady věru není prostor pro šetřílkovství. Stručně shrnu základní údaje. Jak řečeno, jde o zrcadlovku, je vybavena snímačem formátu APS-C 22,2×14,7 mm s prodlužovacím faktorem 1,6x, takže ohnisková vzdálenost 100 mm se projeví zobrazovacím úhlem odpovídajícím ohnisku 160 mm na kinofilmové či full frame zrcadlovce. Snímač je typu CMOS s poměrem stran 3:2, je spojen s procesorem Digic 4. Jeho bajonet je typu EF/EF-S, znamená to, že akceptuje všechny v současnosti vyráběné objektivy určené pro Canon. Hledáček je zrcadlový s 95% prokrytím, samozřejmě s korekcí oční vady. Displej má úhlopříčku 2,7 palce a rozlišení 230 tisíc pixelů. Zapisuje na karty rodiny SD, rozměry má 130 x 100 x 78 mm a váží cca 500 g.

Je to startovací typ, tak se to dnes pěkně označuje. To mnoho neříká, je třeba tedy vymezit, v čem se liší od „nestartovacích“ typů. Materiál – plast, a je to znát. Hledáček, opakuji, je zrcadlový, nikoli hranolový, takže je v něm trochu hůř vidět. Ale stejně jako přístroje o třídu vyšší nemá stavový displej – to je ten malý displej na horní stěně, na němž vidíme nastavení, tedy hlavně rychlost závěrky a clonu, nastavení bílé a citlivost a pár dalších věcí. Ale… od doby, kdy je zavedeno Quick menu, stavový displej není zas tak moc důležitý: stisknutím tlačítka Q si otevřeme luxusní stavový displej vzadu na velkém displeji – a je to displej interaktivní, takže na něm lze potřebné parametry nastavovat.

Má LCD jenom 2,7 palce, ano, to je dnes jakési vysvědčení chudoby, 600D ho má třípalcový s milionem pixelů, kdežto tady je ubohých 230 tisíc. Nenajdeme tu některé vychytávky, jako je třeba bodové měření expozice. Nemá rozšíření nad 6400 ISO, ale to je stejně k ničemu i na velmi vyspělých a drahých modelech. Video je jen 720 pixelů. Kartu musíme strkat zdola do slotu vedle baterky, aby se ušetřila jedna dvířka na boku. Fotky lze samozřejmě tahat do PC kabelem, ale je to pomalejší, než když máte dobrou čtečku. Nicméně dodává se se setovým objektivem 18-55/3.5-5.6 IS II a to je sklo udivujících kvalit. Vychvaloval jsme ho v nedávné recenzi na model 600D a nebudu se tady opakovat, jen připomenu, že se nesmíte nechat ošidit a nenechte si vnutit objektiv starší konstrukce, který vypadá zhola stejně, enemže nemá tu římskou dvojku na konci. Třebaže označuje typ stabilizace, celkově je to sklo „o něčem jiném“.

Takže to s tím „komu je určen“ není tak jednoduché. Ano, je relativně velmi levný, ale to rozhodně neznamená, že nic neumí. Krom „začátečnického použití“ bych ho viděl i jako „druhé tělo“, které podivuhodně zjednoduší život fotografovi zavedenému na dva objektivy, širokáč a tele. Krátce a dobře, je levný, avšak výkonný. Udělali ho z plastu, takže ho nepoužívejte k zatloukání kramlí a vemte si na to paličku.

Ovládání a menu
Oproti předchozímu modelu je zde zásadní pokrok. K němu se hned dostaneme. Popořádku? Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. O něco více vpředu je tlačítko pro aktivaci vyskakovacího blesku, pak přijde roller (je jenom jeden, přepíná se stiskem tlačítka expoziční kompenzace) a vpředu je spoušť.

Na zadní stěně najdeme zásadní změny oproti tisícovce. Chvála bohu, nastavení ISO a WB se ocitlo na čtyřcestém voliči (nahoře a dole), vlevo jsou režimy jednotlivé obrázky/série/samospoušť a režim autofokusu. Dále je tu zmíněné ovládání kompenzace, pod tím tlačítko pro live view (přímý náhled, focení „na displej“), pak je Q tlačítko o němž už šla řeč, no a na druhé straně tlačítko disp jímž volíme režim zobrazení při prohlížení a dole je menu a prohlížení. Koš má tlačítko alternující s kompenzací.

Toto uspořádání je takříkajíc ideální. Vše je na dosah palce a mohu se zmínit jen o jediné nevýhodě oproti vyšším modelům, že totiž po stisku ISO tlačítka nevidíme v hledáčku hodnoty a musíte dát aparát od oka a dívat se na displej. To samozřejmě trochu zdržuje a je to bezesporu omezení.

Scény
Zcela sobecky jsem se rozepsal o ovládání, na jaké je zvyklý zkušenější uživatel. Tento přístroj je ale určen především laikům. Vraťme se tedy ke kruhovému voliči režimů. Pro zkušené je zde nabídka P – Tv – Av a M, případně A dep, což je režim, jehož se Canon úporně drží a neznám nikoho, kdo by ho používal: je to pomůcka k vymezení hloubky ostrosti, ale snazší než se to naučit používat je zapamatovat si úměru větší clona=větší hloubka / menší clona=menší hloubka, přičemž větší clona je větší číslo (a menší díra).
Pro laiky je tu plný automat, respektive automat s vypnutým bleskem, ale pak je tu volba označená CA. To je něco jako automat s předvolbami. Zase, naučit se to plně předpokládá hluboké studium manuálu, nicméně věc bych nezatracoval a doporučil bych za pomoci manuálu nastavit volbu „tmavší“. Jak si ještě řekneme, přístroj má tendenci k přesvětlení snímků a ta tmavší volba tomu zamezí.

Menu
Menu je bez záhad. Kdo se naučí používat quick menu ho asi nebude potřebovat, leda k nastavení intenzity zábleskového světla, to nemá přístup z povrchu přístroje. Má v podstatě charakter setupu.

Je zde samozřejmě přístup do Fn menu, to je ta obávaná oblast, do níž se lidi trpící žaludeční nevolností v kontaktu s manuálem nepouštějí. Zde bych upozornil na jemnost. V Fn lze povolit prioritu zvýraznění tónu, to je v podstatě nastavení expoziční kompenzace plus preference jasů, takže přístroj má menší sklony k přepalům. Proti tomu jde automatická optimalizace jasu, to je prosvětlení stínů – ale nefunguje to při zapnuté prioritě jasů. Těžko radit, podle mě je nejlepší se naučit nastavovat expozici, buď s kompenzací anebo ještě lépe ručně, ale jako druhou možnost bych přece jen asi doporučil tu optimalizaci jasu. Je to ovladatelné z quick menu a dá se to tedy rychle vypnout. Nicméně i ta priorita tónu je užitečná věc – vyzkoušejte, co vám líp padne do noty.

Jak se s tím fotí
O hlavním hendikepu oproti drahým kamerám jsem nemluvil – je to samozřejmě rychlost, ať už jde o rychlost sekvenčního focení nebo rychlost autofokusu. Pro běžný život je to zcela vyhovující přístroj, startuje okamžitě a ostří dostatečně rychle. Pokud máte akreditaci na olympiádu, nejezděte tam s 1100D, tak bych to asi řekl. Přístroj je určený k občanskému focení a ne k rychlostním vylomeninám. Samozřejmě, rychlost autofokusu vadne při nižších světelných hladinách, ale to je v této cenové třídě obvyklé.

Kresba je zcela vynikající, o kvalitách setového objektivu jsem se už zmiňoval. Bez kompenzace má sklony k přesvětlení. Automatické nastavení bílé je velmi dobré, naopak předvolby slunce / stín / mráček vedly k většímu posunu do červené, než bych čekal.

ISO je velmi dobře použitelné v podstatě až do 3200. Tam je dobře si nastavit hranici pro automatické ISO. Při vyšším, tedy 6400 ISO je šum už hodně znát, ale to je obecné zjištění a projevuje se to i v mnohem dražších přístrojích. Kolem ISO 1000 se ale můžeme cítit zcela bezpečně.

Kdybych měl shrnout, je to levný přístroj a když ho vezmete do ruky, dělá levnější dojem, než to odpovídá výkonu. Jeho poměr s cenou je vynikající. Pořád se mi dere na mysl idea „druhého těla“, právě s ohledem na cenovou výhodnost.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Jaký je a komu je určen
Před téměř třemi lety jsem tu vítal Canon EOS 1000D jako nejlevnější z řady zrcadlovek EOS. Dodnes je v prodeji, avšak od února je k disposici jeho nástupce EOS 1100D. Tady budu s verdiktem rychle hotov. Tělo nového modelu je jen o 800 Kč dražší (stav květen 2011) a tady věru není prostor pro šetřílkovství. Stručně shrnu základní údaje. Jak řečeno, jde o zrcadlovku, je vybavena snímačem formátu APS-C 22,2×14,7 mm s prodlužovacím faktorem 1,6x, takže ohnisková vzdálenost 100 mm se projeví zobrazovacím úhlem odpovídajícím ohnisku 160 mm na kinofilmové či full frame zrcadlovce. Snímač je typu CMOS s poměrem stran 3:2, je spojen s procesorem Digic 4. Jeho bajonet je typu EF/EF-S, znamená to, že akceptuje všechny v současnosti vyráběné objektivy určené pro Canon. Hledáček je zrcadlový s 95% prokrytím, samozřejmě s korekcí oční vady. Displej má úhlopříčku 2,7 palce a rozlišení 230 tisíc pixelů. Zapisuje na karty rodiny SD, rozměry má 130 x 100 x 78 mm a váží cca 500 g.

Je to startovací typ, tak se to dnes pěkně označuje. To mnoho neříká, je třeba tedy vymezit, v čem se liší od „nestartovacích“ typů. Materiál – plast, a je to znát. Hledáček, opakuji, je zrcadlový, nikoli hranolový, takže je v něm trochu hůř vidět. Ale stejně jako přístroje o třídu vyšší nemá stavový displej – to je ten malý displej na horní stěně, na němž vidíme nastavení, tedy hlavně rychlost závěrky a clonu, nastavení bílé a citlivost a pár dalších věcí. Ale… od doby, kdy je zavedeno Quick menu, stavový displej není zas tak moc důležitý: stisknutím tlačítka Q si otevřeme luxusní stavový displej vzadu na velkém displeji – a je to displej interaktivní, takže na něm lze potřebné parametry nastavovat.

Má LCD jenom 2,7 palce, ano, to je dnes jakési vysvědčení chudoby, 600D ho má třípalcový s milionem pixelů, kdežto tady je ubohých 230 tisíc. Nenajdeme tu některé vychytávky, jako je třeba bodové měření expozice. Nemá rozšíření nad 6400 ISO, ale to je stejně k ničemu i na velmi vyspělých a drahých modelech. Video je jen 720 pixelů. Kartu musíme strkat zdola do slotu vedle baterky, aby se ušetřila jedna dvířka na boku. Fotky lze samozřejmě tahat do PC kabelem, ale je to pomalejší, než když máte dobrou čtečku. Nicméně dodává se se setovým objektivem 18-55/3.5-5.6 IS II a to je sklo udivujících kvalit. Vychvaloval jsme ho v nedávné recenzi na model 600D a nebudu se tady opakovat, jen připomenu, že se nesmíte nechat ošidit a nenechte si vnutit objektiv starší konstrukce, který vypadá zhola stejně, enemže nemá tu římskou dvojku na konci. Třebaže označuje typ stabilizace, celkově je to sklo „o něčem jiném“.

Takže to s tím „komu je určen“ není tak jednoduché. Ano, je relativně velmi levný, ale to rozhodně neznamená, že nic neumí. Krom „začátečnického použití“ bych ho viděl i jako „druhé tělo“, které podivuhodně zjednoduší život fotografovi zavedenému na dva objektivy, širokáč a tele. Krátce a dobře, je levný, avšak výkonný. Udělali ho z plastu, takže ho nepoužívejte k zatloukání kramlí a vemte si na to paličku.

Ovládání a menu
Oproti předchozímu modelu je zde zásadní pokrok. K němu se hned dostaneme. Popořádku? Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů. O něco více vpředu je tlačítko pro aktivaci vyskakovacího blesku, pak přijde roller (je jenom jeden, přepíná se stiskem tlačítka expoziční kompenzace) a vpředu je spoušť.

Na zadní stěně najdeme zásadní změny oproti tisícovce. Chvála bohu, nastavení ISO a WB se ocitlo na čtyřcestém voliči (nahoře a dole), vlevo jsou režimy jednotlivé obrázky/série/samospoušť a režim autofokusu. Dále je tu zmíněné ovládání kompenzace, pod tím tlačítko pro live view (přímý náhled, focení „na displej“), pak je Q tlačítko o němž už šla řeč, no a na druhé straně tlačítko disp jímž volíme režim zobrazení při prohlížení a dole je menu a prohlížení. Koš má tlačítko alternující s kompenzací.

Toto uspořádání je takříkajíc ideální. Vše je na dosah palce a mohu se zmínit jen o jediné nevýhodě oproti vyšším modelům, že totiž po stisku ISO tlačítka nevidíme v hledáčku hodnoty a musíte dát aparát od oka a dívat se na displej. To samozřejmě trochu zdržuje a je to bezesporu omezení.

Scény
Zcela sobecky jsem se rozepsal o ovládání, na jaké je zvyklý zkušenější uživatel. Tento přístroj je ale určen především laikům. Vraťme se tedy ke kruhovému voliči režimů. Pro zkušené je zde nabídka P – Tv – Av a M, případně A dep, což je režim, jehož se Canon úporně drží a neznám nikoho, kdo by ho používal: je to pomůcka k vymezení hloubky ostrosti, ale snazší než se to naučit používat je zapamatovat si úměru větší clona=větší hloubka / menší clona=menší hloubka, přičemž větší clona je větší číslo (a menší díra).
Pro laiky je tu plný automat, respektive automat s vypnutým bleskem, ale pak je tu volba označená CA. To je něco jako automat s předvolbami. Zase, naučit se to plně předpokládá hluboké studium manuálu, nicméně věc bych nezatracoval a doporučil bych za pomoci manuálu nastavit volbu „tmavší“. Jak si ještě řekneme, přístroj má tendenci k přesvětlení snímků a ta tmavší volba tomu zamezí.

Menu
Menu je bez záhad. Kdo se naučí používat quick menu ho asi nebude potřebovat, leda k nastavení intenzity zábleskového světla, to nemá přístup z povrchu přístroje. Má v podstatě charakter setupu.

Je zde samozřejmě přístup do Fn menu, to je ta obávaná oblast, do níž se lidi trpící žaludeční nevolností v kontaktu s manuálem nepouštějí. Zde bych upozornil na jemnost. V Fn lze povolit prioritu zvýraznění tónu, to je v podstatě nastavení expoziční kompenzace plus preference jasů, takže přístroj má menší sklony k přepalům. Proti tomu jde automatická optimalizace jasu, to je prosvětlení stínů – ale nefunguje to při zapnuté prioritě jasů. Těžko radit, podle mě je nejlepší se naučit nastavovat expozici, buď s kompenzací anebo ještě lépe ručně, ale jako druhou možnost bych přece jen asi doporučil tu optimalizaci jasu. Je to ovladatelné z quick menu a dá se to tedy rychle vypnout. Nicméně i ta priorita tónu je užitečná věc – vyzkoušejte, co vám líp padne do noty.

Jak se s tím fotí
O hlavním hendikepu oproti drahým kamerám jsem nemluvil – je to samozřejmě rychlost, ať už jde o rychlost sekvenčního focení nebo rychlost autofokusu. Pro běžný život je to zcela vyhovující přístroj, startuje okamžitě a ostří dostatečně rychle. Pokud máte akreditaci na olympiádu, nejezděte tam s 1100D, tak bych to asi řekl. Přístroj je určený k občanskému focení a ne k rychlostním vylomeninám. Samozřejmě, rychlost autofokusu vadne při nižších světelných hladinách, ale to je v této cenové třídě obvyklé.

Kresba je zcela vynikající, o kvalitách setového objektivu jsem se už zmiňoval. Bez kompenzace má sklony k přesvětlení. Automatické nastavení bílé je velmi dobré, naopak předvolby slunce / stín / mráček vedly k většímu posunu do červené, než bych čekal.

ISO je velmi dobře použitelné v podstatě až do 3200. Tam je dobře si nastavit hranici pro automatické ISO. Při vyšším, tedy 6400 ISO je šum už hodně znát, ale to je obecné zjištění a projevuje se to i v mnohem dražších přístrojích. Kolem ISO 1000 se ale můžeme cítit zcela bezpečně.

Kdybych měl shrnout, je to levný přístroj a když ho vezmete do ruky, dělá levnější dojem, než to odpovídá výkonu. Jeho poměr s cenou je vynikající. Pořád se mi dere na mysl idea „druhého těla“, právě s ohledem na cenovou výhodnost.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: