|
V současné době Canon nabízí dokonce pět objektivů třídy L s rozsahem 70-200. Nejnovější je ten nejdražší, opticky přepracovaný a vybavený stabilizátorem nové generace a ten dnes zkoumáme. Dva mají světelnost F4.0 a tři mají F2.8, k mání jsou stabilizované i nestabilizované verze. Já už několik let používám nestabilizovanou verzi 70-200 / F2.8, která se dodnes vyrábí a prodává za cca 32 tisíc, Už se nevyrábí starší stabilizovaná verze, sehnat lze, stojí 46 tisíc (vše duben 2010) a ten nejnovější model, přepracovaný, je dokonce o patnáct tisíc dražší. Nestabilizovaná verze světelná F4.0 stojí 16 tisíc. To je obrovské cenové rozpětí, skoro čtyřnásobek! Je těžké posuzovat, co je „lepší“ a co se „vyplatí“ – ve hře jsou nekvantifikovatelné faktory. Světelnější verze samozřejmě nabízejí výhodu práce v nižší světelné hladině a také – což je nezanedbatelné – větší „separační efekt“, kdy při plné světelnosti lépe vyčleníme motiv z pozadí díky menší hloubce ostrosti. Ve prospěch nižších světelností mluví podstatně menší váha objektivu, ten nejnovější váží víc jak dvakrát tolik jako „čtyřkový“ příbuzný, skoro půl druhého kila! Toto vše je třeba brát v úvahu a rozsudek ať ode mne nikdo nechce. Budu se tudíž věnovat tomu objektivu, jehož název je v titulku. Jaký je a komu je určen  Na kovovém těle opatřeném typicky canonskou „profi“ šedí jsou nápadné dva prstence. Tím bližším k tělu se zoomuje, vzdálenějším ostří v manuálním režimu, případně doostřuje i při automatické režimu- konstrukce sonického ostření (zkratka USM) dovoluje kdykoli ručně korigovat automaticky nastavenou rovinu ostrosti. Uprostřed těla je okénko, kde můžeme kontrolovat stupnici metrů, případně stop. Na levé straně těla objektivu je několik šoupátek. Na objektivu je už při prvním vzetí do ruky patrná důkladná a přesná práce, s níž je vyroben. Prstence se otáčejí volně, ovšem s nutným odporem vůči tlaku. Nikde nepocítíme žádné chvění nebo viklání. Sonický zaostřovací systém pracuje neslyšně a bleskurychle. Objektiv je utěsněn proti prachu a vlhkosti. S jeho nestabilizovaným předchůdcem jsem loni prodělal tropický liják v Koreji. No a sušilo se. S tímto objektivem jsem naštěstí neměl příležitost tento druh odolnosti vyzkoušet. Komu je určen? Je samozřejmé, že celá modelová řada objektivů L je určena vážné práci. Majetného cvakala odradí obří váha objektivu. Je to prostě profesionální sklo a nemá smysl to nějak dál rozvádět. Jak se s ním fotí  Na druhé ukázce stejná konfigurace, ale při ohnisku 200 mm. Opět jde o 100% zobrazení z plného okna 24×36 mm při 25 Mpx:  Při plné světelnosti je kresba v podstatě stejná jako při zacloněném objektivu. K tomu třeba podotknout, že právě těch 200 mm je ohnisko, které budeme nejspíš používat, těžko si představit, že by si někdo dal na foťák dvoukilovou bestii a fotil v třetinovém ohnisku. Vinětace neboli tmavé rohy, to byl neduh už staré verze při plné světelnosti na full frame 24×36 mm, to v podstatě zůstalo. Uživatele fotoaparátů na APS-C bázi to nemusí zajímat, full-framisté se s tím buď smíří anebo budou clonit v případě, kdy na tom záleží – od F5.6 není o čem mluvit. Barevná vada je v praxi nezjistitelná. Následující ukázky jsou výřezy 1:1 z jednadvacetimegových originálů, z levého horního rohu obrazu, vlevo 200 mm, vpravo 70 mm:
Jde o obrovské zvětšení, nicméně po aberaci tam není ani stopa. Stabilizace je zde opravdu výkonná – ostatně je to pozorovatelné už při pohledu do hledáčku, jakmile namáčknete spoušť, obraz se viditelně zklidní. Aplikoval jsem svůj oblíbený test, triádu stativ / z ruky / se stabilizátorem. Zde je výsledek při neuvěřitelné 1/10 sec, fotil jsem noviny, fotka je výřez 100%:  Další ukázka je vlevo ze stativu bez stabilizace a vpravo z ruky se stabilizací, ta fotka vpravo mi přijde o vlas dokonce ostřejší, jakkoli se to nezdá pravděpodobné.  V praxi si objektiv vede skvěle. Na jeho výkon jsem, pravda, zvyklý častým užíváním před-předchozího modelu. Srovnával jsem ho i s objektivem 70-200 / F4.0 bez stabilizace, výsledky byly prakticky totožné. To vše vede k závěrečným úvahám. O výkonu nemá smysl pochybovat, ten je vynikající. Starší stabilizovaný model má pověst poněkud slabšího objektivu oproti nestabilizovanému předchůdci, tento model jeho pověst přinejmenším napravuje. Eventuální zájemce tedy stojí před rozhodováním, zdali to zlepšení odpovídá patnáctitisícovému navýšení ceny oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L IS USM, a bezmála dvojnásobku oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L USM, tedy nestabilizovanému modelu. Zde pomocnou ruku nenabízím, jak jsem varoval už zkraje. Všechny tři modely jsou výtečné a je dobře, že zákazník má tak široce rozevřený výběr. Ukázky:
|
|
V současné době Canon nabízí dokonce pět objektivů třídy L s rozsahem 70-200. Nejnovější je ten nejdražší, opticky přepracovaný a vybavený stabilizátorem nové generace a ten dnes zkoumáme. Dva mají světelnost F4.0 a tři mají F2.8, k mání jsou stabilizované i nestabilizované verze. Já už několik let používám nestabilizovanou verzi 70-200 / F2.8, která se dodnes vyrábí a prodává za cca 32 tisíc, Už se nevyrábí starší stabilizovaná verze, sehnat lze, stojí 46 tisíc (vše duben 2010) a ten nejnovější model, přepracovaný, je dokonce o patnáct tisíc dražší. Nestabilizovaná verze světelná F4.0 stojí 16 tisíc. To je obrovské cenové rozpětí, skoro čtyřnásobek! Je těžké posuzovat, co je „lepší“ a co se „vyplatí“ – ve hře jsou nekvantifikovatelné faktory. Světelnější verze samozřejmě nabízejí výhodu práce v nižší světelné hladině a také – což je nezanedbatelné – větší „separační efekt“, kdy při plné světelnosti lépe vyčleníme motiv z pozadí díky menší hloubce ostrosti. Ve prospěch nižších světelností mluví podstatně menší váha objektivu, ten nejnovější váží víc jak dvakrát tolik jako „čtyřkový“ příbuzný, skoro půl druhého kila! Toto vše je třeba brát v úvahu a rozsudek ať ode mne nikdo nechce. Budu se tudíž věnovat tomu objektivu, jehož název je v titulku. Jaký je a komu je určen Na kovovém těle opatřeném typicky canonskou „profi“ šedí jsou nápadné dva prstence. Tím bližším k tělu se zoomuje, vzdálenějším ostří v manuálním režimu, případně doostřuje i při automatické režimu- konstrukce sonického ostření (zkratka USM) dovoluje kdykoli ručně korigovat automaticky nastavenou rovinu ostrosti. Uprostřed těla je okénko, kde můžeme kontrolovat stupnici metrů, případně stop. Na levé straně těla objektivu je několik šoupátek. Na objektivu je už při prvním vzetí do ruky patrná důkladná a přesná práce, s níž je vyroben. Prstence se otáčejí volně, ovšem s nutným odporem vůči tlaku. Nikde nepocítíme žádné chvění nebo viklání. Sonický zaostřovací systém pracuje neslyšně a bleskurychle. Objektiv je utěsněn proti prachu a vlhkosti. S jeho nestabilizovaným předchůdcem jsem loni prodělal tropický liják v Koreji. No a sušilo se. S tímto objektivem jsem naštěstí neměl příležitost tento druh odolnosti vyzkoušet. Komu je určen? Je samozřejmé, že celá modelová řada objektivů L je určena vážné práci. Majetného cvakala odradí obří váha objektivu. Je to prostě profesionální sklo a nemá smysl to nějak dál rozvádět. Jak se s ním fotí Na druhé ukázce stejná konfigurace, ale při ohnisku 200 mm. Opět jde o 100% zobrazení z plného okna 24×36 mm při 25 Mpx: Při plné světelnosti je kresba v podstatě stejná jako při zacloněném objektivu. K tomu třeba podotknout, že právě těch 200 mm je ohnisko, které budeme nejspíš používat, těžko si představit, že by si někdo dal na foťák dvoukilovou bestii a fotil v třetinovém ohnisku. Vinětace neboli tmavé rohy, to byl neduh už staré verze při plné světelnosti na full frame 24×36 mm, to v podstatě zůstalo. Uživatele fotoaparátů na APS-C bázi to nemusí zajímat, full-framisté se s tím buď smíří anebo budou clonit v případě, kdy na tom záleží – od F5.6 není o čem mluvit. Barevná vada je v praxi nezjistitelná. Následující ukázky jsou výřezy 1:1 z jednadvacetimegových originálů, z levého horního rohu obrazu, vlevo 200 mm, vpravo 70 mm:
Jde o obrovské zvětšení, nicméně po aberaci tam není ani stopa. Stabilizace je zde opravdu výkonná – ostatně je to pozorovatelné už při pohledu do hledáčku, jakmile namáčknete spoušť, obraz se viditelně zklidní. Aplikoval jsem svůj oblíbený test, triádu stativ / z ruky / se stabilizátorem. Zde je výsledek při neuvěřitelné 1/10 sec, fotil jsem noviny, fotka je výřez 100%: Další ukázka je vlevo ze stativu bez stabilizace a vpravo z ruky se stabilizací, ta fotka vpravo mi přijde o vlas dokonce ostřejší, jakkoli se to nezdá pravděpodobné. V praxi si objektiv vede skvěle. Na jeho výkon jsem, pravda, zvyklý častým užíváním před-předchozího modelu. Srovnával jsem ho i s objektivem 70-200 / F4.0 bez stabilizace, výsledky byly prakticky totožné. To vše vede k závěrečným úvahám. O výkonu nemá smysl pochybovat, ten je vynikající. Starší stabilizovaný model má pověst poněkud slabšího objektivu oproti nestabilizovanému předchůdci, tento model jeho pověst přinejmenším napravuje. Eventuální zájemce tedy stojí před rozhodováním, zdali to zlepšení odpovídá patnáctitisícovému navýšení ceny oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L IS USM, a bezmála dvojnásobku oproti Canon EF 70-200 mm f/2,8 L USM, tedy nestabilizovanému modelu. Zde pomocnou ruku nenabízím, jak jsem varoval už zkraje. Všechny tři modely jsou výtečné a je dobře, že zákazník má tak široce rozevřený výběr. Ukázky:
|