Nezařazené

Canon EF 17-40 mm f/4 L USM (recenze)

Canon vyrábí dva objektivy svým výkonem podobné, nikoli cenou. Objektiv 16-35/2.8 je dvakrát dražší než objektiv 17-40/4. Už to svádí ke srovnání a samozřejmě i k posouzení, jaká ta sedmnáct čtyřicítka je. Hned zkraje přiznám, že jsem k testu nepřistupoval nezaujatě. Sedmnáct čtyřicítku jsem měl možnost procvičit na fotovýpravě Idifu letos na jaře v Utahu a Arizoně a vrátil jsem se přesvědčený, že jde opravdu o mimořádně kvalitní sklo. Ovšem i 16-35/2.8 patří do nejvyšší kategorie skel Canonu. Obě patří do řady L, ale to nic neznamená, opravdu označení L u Canonu neznamená, že za takto označené sklo můžete dát ruku do ohně. Nicméně, 16-35 za zkoušku ohněm stojí. Co s tím?

Když budeme srovnávat, opět se přiznám, že sám vlastním 16-35/2.8. Tento objektiv je dvakrát dražší než jeho čtyřkový bratr, stojí 34 tisíc, kdežto 17-40 přijde na 18 tisíc (říjen 2010). Takže ta clona navíc nás stojí 16 tisíc korun. Zajímavé je i srovnání rozměrů a váhy. 17-40 je dlouhý 97 mm při váze 475 g, kdežto 16-35 je dlouhá 112 mm a váží 640 g. Průměr filtru je 77 ku 82, takže i filtry vycházejí na tu dva osmičkovou nádheru podstatně dražší. Dále: širokoúhlým objektivem obvykle fotíme motivy, kde spíš záleží na zobrazení prostoru, záleží na proostření. Pak ovšem mě světelnost tolik nepálí, tak jako tak cloním. Výhoda vyšší světelnosti se při takovém focení ztrácí (třebaže mohou být výjimky). Nicméně, dejme tomu, že nám nezáleží na penězích a budeme se zajímat výhradně o výkon těchto objektivů, které jsou oba. vhodné pro full frame, tedy pro zrcadlovky kinofilmové nebo digitální 24×36 mm.

Jaký je
Rozhodně patří do kategorie ultra širokoúhlých objektivů a k rybímu oku má jen krůček: rozsah úhlu záběru mí 104-570. Rozsah clon má od 4 do 22, ostří do 28 mm. Má 12 členů v devíti skupinách, tři jsou asférické a jeden Super UD (ultra-low dispersion). Rozměry má 97 mm na délku a 83,5 na šířku při průměru závitu, jak řečeno, 77 mm. Váží 475 g. Kromě mo žnosti kruhového filtru lze do úchytu vzadu vsadit až tři želatinové filtry.

Při použití na fotoaparátech s menším čipem APS-C, jeho ohnisko odpovídá 27 – 64 mm, tedy jde o středně širokoúhlý až střední objektiv.
Objektiv je vysoce utěsněný proti vlhkosti a prachu. Zoomování a ostření je vnitřní, ostření je sonické a je možno ručně doostřovat i při zapnutém autofokusu. Při zoomování a ostření se tedy jeho délka nemění a samozřejmě se přední část neotáčí – což je důležité pro polarizační filtr (jakkoli je použití polarizačního filtru při tak širokém úhlu záběru problematické). Zajímavý parametr je i hlučnost při zatřepání :-), 16-35 byla v tomto testu hlučnější než 17-40.

Ovládací prvky jsou snadno dostupné. Ostříme prstencem vzdálenějším od těla přístroje, prstenec bližší tělu slouží k zoomování. Z extrému do extrému přezoomujeme úhlem 70 stupňů, tedy velmi malým pohybe,. Jak ostření, tak zoomování jde plynule a hladce, nejsou tu žádné zádrhele. Uprostřed těla objektivu je stupnice vzdáleností a vlevo od ní je přepínač autofokusu a ručního ostření. K objektivu se dodává sluneční clona EW-83E. Má vcelku důkladný bajonet a spolehlivě chrání i proti menším nárazům, rozhodně nemá kájínkovsky útěkářské tendence.

Výkon
Kresba je při srovnání na APS-C prakticky identická u obou objektivů a má stálou kvalitu v průběhu clonového rozsahu. Na snímačích APS-C prakticky nenajdeme žádný rozdíl mezi středovou a krajovou oblastí. Ani ve full frame na plnou světelnost si nemají co vyčítat, zde je kraj:

Samosebou, při zaclonění 16-35 na F4.0 je výsledek lehce lepší.

Při porovnávání kratšího ohniska mě čekal šok. Srovnání bylo o tolik horší v neprospěch 16-35, že jsem si myslel, že jde o omyl, že jsem něco udělal špatně. Není to tak. Při opakovaných srovnávacích fotografiích vychází 16-35 podstatně hůře.

16-35 se podstatně hůř chová v protisvětle, opět tristní srovnání:

Nemilosrdné srovnání tělo vedle těla vede ke konstatování, že na kratším ohnisku při full frame je 17-40 kresebně lepší a lépe se chová v protisvětle.

Soudkové zkreslení má 17-40 o poznání větší než 16-35. V obou případech ale jde o přirozený jev spíš než nějakou optickou chybu. Ukázka je full frame, tedy z přístroje 24×36 mm a to jsme objektu tak blízko, že jde spíš o perspektivní zkreslení. Nicméně distorze tu je, o tom není pochyb.

Vinětace čili Tmavé roky se dají zjistit u obou objektivů – opět, ukázka je z full frame nasazení. Jde o podexponované a v úrovních zesvětlené zobrazení bílé zdi, 16-35 je při cloně F2.8 a 17-40 při F4.0. Na plnou světelnost si také nemají mnoho co vyčítat.

Při vyšších clonách podává 16-35 poněkud lepší výkon než 17-40:

Podotýkám ale, že toto je velmi zvýrazněná vinětace! V praxi je v podstatě nezbadatelná:

Rychlost autofokusu je na objektivu této třídy těžko měřitelná, žádné zpoždění jsem nezaznamenal a autofokus je tichý a precizní.

Závěr a shrnutí
Canon EF 17-40 mm f/4 L USM je špičkový sině širokoúhlý zoom, stejně dobrý pro krajinářskou jako pro reportážní fotografii. Na krátkém ohnisku poráží svého většího, těžšího a skoro dvojnásobně dražšího rivala 16-35/2.8. Je ovšem nutno upozornit, že jeho kvality se projeví především na full frame zrcadlovce, což je v současné době EOS 5D Mark II, případně drahé přístroje řady DS. Pro použití na |APS-C přístrojích je jeho úhel záběru málo široký a majitelům těchto aparátů bych doporučil jiný objektiv… ale jaký? Nejspíš Canon EF-S 10-22, který je ovšem určen výhradně na APS-C. Kdo ví, zdali nebudete chtít přejít na full frame? Pak je tu ovšem možnost Sigmy 12-24, která je i na full frame a je to rozhodně výborný objektiv. Ale tyto úvahy už přesahují naši recenzi.

Ukázky:
Kromě fotek pořízených pro tuto recenzi jsem zařadil snímky z fotoexpedice Idifu v USA.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Canon vyrábí dva objektivy svým výkonem podobné, nikoli cenou. Objektiv 16-35/2.8 je dvakrát dražší než objektiv 17-40/4. Už to svádí ke srovnání a samozřejmě i k posouzení, jaká ta sedmnáct čtyřicítka je. Hned zkraje přiznám, že jsem k testu nepřistupoval nezaujatě. Sedmnáct čtyřicítku jsem měl možnost procvičit na fotovýpravě Idifu letos na jaře v Utahu a Arizoně a vrátil jsem se přesvědčený, že jde opravdu o mimořádně kvalitní sklo. Ovšem i 16-35/2.8 patří do nejvyšší kategorie skel Canonu. Obě patří do řady L, ale to nic neznamená, opravdu označení L u Canonu neznamená, že za takto označené sklo můžete dát ruku do ohně. Nicméně, 16-35 za zkoušku ohněm stojí. Co s tím?

Když budeme srovnávat, opět se přiznám, že sám vlastním 16-35/2.8. Tento objektiv je dvakrát dražší než jeho čtyřkový bratr, stojí 34 tisíc, kdežto 17-40 přijde na 18 tisíc (říjen 2010). Takže ta clona navíc nás stojí 16 tisíc korun. Zajímavé je i srovnání rozměrů a váhy. 17-40 je dlouhý 97 mm při váze 475 g, kdežto 16-35 je dlouhá 112 mm a váží 640 g. Průměr filtru je 77 ku 82, takže i filtry vycházejí na tu dva osmičkovou nádheru podstatně dražší. Dále: širokoúhlým objektivem obvykle fotíme motivy, kde spíš záleží na zobrazení prostoru, záleží na proostření. Pak ovšem mě světelnost tolik nepálí, tak jako tak cloním. Výhoda vyšší světelnosti se při takovém focení ztrácí (třebaže mohou být výjimky). Nicméně, dejme tomu, že nám nezáleží na penězích a budeme se zajímat výhradně o výkon těchto objektivů, které jsou oba. vhodné pro full frame, tedy pro zrcadlovky kinofilmové nebo digitální 24×36 mm.

Jaký je
Rozhodně patří do kategorie ultra širokoúhlých objektivů a k rybímu oku má jen krůček: rozsah úhlu záběru mí 104-570. Rozsah clon má od 4 do 22, ostří do 28 mm. Má 12 členů v devíti skupinách, tři jsou asférické a jeden Super UD (ultra-low dispersion). Rozměry má 97 mm na délku a 83,5 na šířku při průměru závitu, jak řečeno, 77 mm. Váží 475 g. Kromě mo žnosti kruhového filtru lze do úchytu vzadu vsadit až tři želatinové filtry.

Při použití na fotoaparátech s menším čipem APS-C, jeho ohnisko odpovídá 27 – 64 mm, tedy jde o středně širokoúhlý až střední objektiv.
Objektiv je vysoce utěsněný proti vlhkosti a prachu. Zoomování a ostření je vnitřní, ostření je sonické a je možno ručně doostřovat i při zapnutém autofokusu. Při zoomování a ostření se tedy jeho délka nemění a samozřejmě se přední část neotáčí – což je důležité pro polarizační filtr (jakkoli je použití polarizačního filtru při tak širokém úhlu záběru problematické). Zajímavý parametr je i hlučnost při zatřepání :-), 16-35 byla v tomto testu hlučnější než 17-40.

Ovládací prvky jsou snadno dostupné. Ostříme prstencem vzdálenějším od těla přístroje, prstenec bližší tělu slouží k zoomování. Z extrému do extrému přezoomujeme úhlem 70 stupňů, tedy velmi malým pohybe,. Jak ostření, tak zoomování jde plynule a hladce, nejsou tu žádné zádrhele. Uprostřed těla objektivu je stupnice vzdáleností a vlevo od ní je přepínač autofokusu a ručního ostření. K objektivu se dodává sluneční clona EW-83E. Má vcelku důkladný bajonet a spolehlivě chrání i proti menším nárazům, rozhodně nemá kájínkovsky útěkářské tendence.

Výkon
Kresba je při srovnání na APS-C prakticky identická u obou objektivů a má stálou kvalitu v průběhu clonového rozsahu. Na snímačích APS-C prakticky nenajdeme žádný rozdíl mezi středovou a krajovou oblastí. Ani ve full frame na plnou světelnost si nemají co vyčítat, zde je kraj:

Samosebou, při zaclonění 16-35 na F4.0 je výsledek lehce lepší.

Při porovnávání kratšího ohniska mě čekal šok. Srovnání bylo o tolik horší v neprospěch 16-35, že jsem si myslel, že jde o omyl, že jsem něco udělal špatně. Není to tak. Při opakovaných srovnávacích fotografiích vychází 16-35 podstatně hůře.

16-35 se podstatně hůř chová v protisvětle, opět tristní srovnání:

Nemilosrdné srovnání tělo vedle těla vede ke konstatování, že na kratším ohnisku při full frame je 17-40 kresebně lepší a lépe se chová v protisvětle.

Soudkové zkreslení má 17-40 o poznání větší než 16-35. V obou případech ale jde o přirozený jev spíš než nějakou optickou chybu. Ukázka je full frame, tedy z přístroje 24×36 mm a to jsme objektu tak blízko, že jde spíš o perspektivní zkreslení. Nicméně distorze tu je, o tom není pochyb.

Vinětace čili Tmavé roky se dají zjistit u obou objektivů – opět, ukázka je z full frame nasazení. Jde o podexponované a v úrovních zesvětlené zobrazení bílé zdi, 16-35 je při cloně F2.8 a 17-40 při F4.0. Na plnou světelnost si také nemají mnoho co vyčítat.

Při vyšších clonách podává 16-35 poněkud lepší výkon než 17-40:

Podotýkám ale, že toto je velmi zvýrazněná vinětace! V praxi je v podstatě nezbadatelná:

Rychlost autofokusu je na objektivu této třídy těžko měřitelná, žádné zpoždění jsem nezaznamenal a autofokus je tichý a precizní.

Závěr a shrnutí
Canon EF 17-40 mm f/4 L USM je špičkový sině širokoúhlý zoom, stejně dobrý pro krajinářskou jako pro reportážní fotografii. Na krátkém ohnisku poráží svého většího, těžšího a skoro dvojnásobně dražšího rivala 16-35/2.8. Je ovšem nutno upozornit, že jeho kvality se projeví především na full frame zrcadlovce, což je v současné době EOS 5D Mark II, případně drahé přístroje řady DS. Pro použití na |APS-C přístrojích je jeho úhel záběru málo široký a majitelům těchto aparátů bych doporučil jiný objektiv… ale jaký? Nejspíš Canon EF-S 10-22, který je ovšem určen výhradně na APS-C. Kdo ví, zdali nebudete chtít přejít na full frame? Pak je tu ovšem možnost Sigmy 12-24, která je i na full frame a je to rozhodně výborný objektiv. Ale tyto úvahy už přesahují naši recenzi.

Ukázky:
Kromě fotek pořízených pro tuto recenzi jsem zařadil snímky z fotoexpedice Idifu v USA.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: