|
Canon vyrábí dva objektivy svým výkonem podobné, nikoli cenou. Objektiv 16-35/2.8 je dvakrát dražší než objektiv 17-40/4. Už to svádí ke srovnání a samozřejmě i k posouzení, jaká ta sedmnáct čtyřicítka je. Hned zkraje přiznám, že jsem k testu nepřistupoval nezaujatě. Sedmnáct čtyřicítku jsem měl možnost procvičit na fotovýpravě Idifu letos na jaře v Utahu a Arizoně a vrátil jsem se přesvědčený, že jde opravdu o mimořádně kvalitní sklo. Ovšem i 16-35/2.8 patří do nejvyšší kategorie skel Canonu. Obě patří do řady L, ale to nic neznamená, opravdu označení L u Canonu neznamená, že za takto označené sklo můžete dát ruku do ohně. Nicméně, 16-35 za zkoušku ohněm stojí. Co s tím?
Jaký je Při použití na fotoaparátech s menším čipem APS-C, jeho ohnisko odpovídá 27 – 64 mm, tedy jde o středně širokoúhlý až střední objektiv. Ovládací prvky jsou snadno dostupné. Ostříme prstencem vzdálenějším od těla přístroje, prstenec bližší tělu slouží k zoomování. Z extrému do extrému přezoomujeme úhlem 70 stupňů, tedy velmi malým pohybe,. Jak ostření, tak zoomování jde plynule a hladce, nejsou tu žádné zádrhele. Uprostřed těla objektivu je stupnice vzdáleností a vlevo od ní je přepínač autofokusu a ručního ostření. K objektivu se dodává sluneční clona EW-83E. Má vcelku důkladný bajonet a spolehlivě chrání i proti menším nárazům, rozhodně nemá kájínkovsky útěkářské tendence. Výkon ![](/obrdg2010/objektivy/canon_17_40/"canon_17-40_srovnani35_kraj.jpg") Samosebou, při zaclonění 16-35 na F4.0 je výsledek lehce lepší. Při porovnávání kratšího ohniska mě čekal šok. Srovnání bylo o tolik horší v neprospěch 16-35, že jsem si myslel, že jde o omyl, že jsem něco udělal špatně. Není to tak. Při opakovaných srovnávacích fotografiích vychází 16-35 podstatně hůře.  16-35 se podstatně hůř chová v protisvětle, opět tristní srovnání:  Nemilosrdné srovnání tělo vedle těla vede ke konstatování, že na kratším ohnisku při full frame je 17-40 kresebně lepší a lépe se chová v protisvětle. Soudkové zkreslení má 17-40 o poznání větší než 16-35. V obou případech ale jde o přirozený jev spíš než nějakou optickou chybu. Ukázka je full frame, tedy z přístroje 24×36 mm a to jsme objektu tak blízko, že jde spíš o perspektivní zkreslení. Nicméně distorze tu je, o tom není pochyb.  Vinětace čili Tmavé roky se dají zjistit u obou objektivů – opět, ukázka je z full frame nasazení. Jde o podexponované a v úrovních zesvětlené zobrazení bílé zdi, 16-35 je při cloně F2.8 a 17-40 při F4.0. Na plnou světelnost si také nemají mnoho co vyčítat.  Při vyšších clonách podává 16-35 poněkud lepší výkon než 17-40:  Podotýkám ale, že toto je velmi zvýrazněná vinětace! V praxi je v podstatě nezbadatelná:  Rychlost autofokusu je na objektivu této třídy těžko měřitelná, žádné zpoždění jsem nezaznamenal a autofokus je tichý a precizní. Závěr a shrnutí Ukázky:
|
Když budeme srovnávat, opět se přiznám, že sám vlastním 16-35/2.8. Tento objektiv je dvakrát dražší než jeho čtyřkový bratr, stojí 34 tisíc, kdežto 17-40 přijde na 18 tisíc (říjen 2010). Takže ta clona navíc nás stojí 16 tisíc korun. Zajímavé je i srovnání rozměrů a váhy. 17-40 je dlouhý 97 mm při váze 475 g, kdežto 16-35 je dlouhá 112 mm a váží 640 g. Průměr filtru je 77 ku 82, takže i filtry vycházejí na tu dva osmičkovou nádheru podstatně dražší. Dále: širokoúhlým objektivem obvykle fotíme motivy, kde spíš záleží na zobrazení prostoru, záleží na proostření. Pak ovšem mě světelnost tolik nepálí, tak jako tak cloním. Výhoda vyšší světelnosti se při takovém focení ztrácí (třebaže mohou být výjimky). Nicméně, dejme tomu, že nám nezáleží na penězích a budeme se zajímat výhradně o výkon těchto objektivů, které jsou oba. vhodné pro full frame, tedy pro zrcadlovky kinofilmové nebo digitální 24×36 mm. 
|
Canon vyrábí dva objektivy svým výkonem podobné, nikoli cenou. Objektiv 16-35/2.8 je dvakrát dražší než objektiv 17-40/4. Už to svádí ke srovnání a samozřejmě i k posouzení, jaká ta sedmnáct čtyřicítka je. Hned zkraje přiznám, že jsem k testu nepřistupoval nezaujatě. Sedmnáct čtyřicítku jsem měl možnost procvičit na fotovýpravě Idifu letos na jaře v Utahu a Arizoně a vrátil jsem se přesvědčený, že jde opravdu o mimořádně kvalitní sklo. Ovšem i 16-35/2.8 patří do nejvyšší kategorie skel Canonu. Obě patří do řady L, ale to nic neznamená, opravdu označení L u Canonu neznamená, že za takto označené sklo můžete dát ruku do ohně. Nicméně, 16-35 za zkoušku ohněm stojí. Co s tím?
Jaký je Při použití na fotoaparátech s menším čipem APS-C, jeho ohnisko odpovídá 27 – 64 mm, tedy jde o středně širokoúhlý až střední objektiv. Ovládací prvky jsou snadno dostupné. Ostříme prstencem vzdálenějším od těla přístroje, prstenec bližší tělu slouží k zoomování. Z extrému do extrému přezoomujeme úhlem 70 stupňů, tedy velmi malým pohybe,. Jak ostření, tak zoomování jde plynule a hladce, nejsou tu žádné zádrhele. Uprostřed těla objektivu je stupnice vzdáleností a vlevo od ní je přepínač autofokusu a ručního ostření. K objektivu se dodává sluneční clona EW-83E. Má vcelku důkladný bajonet a spolehlivě chrání i proti menším nárazům, rozhodně nemá kájínkovsky útěkářské tendence. Výkon Samosebou, při zaclonění 16-35 na F4.0 je výsledek lehce lepší. Při porovnávání kratšího ohniska mě čekal šok. Srovnání bylo o tolik horší v neprospěch 16-35, že jsem si myslel, že jde o omyl, že jsem něco udělal špatně. Není to tak. Při opakovaných srovnávacích fotografiích vychází 16-35 podstatně hůře. 16-35 se podstatně hůř chová v protisvětle, opět tristní srovnání: Nemilosrdné srovnání tělo vedle těla vede ke konstatování, že na kratším ohnisku při full frame je 17-40 kresebně lepší a lépe se chová v protisvětle. Soudkové zkreslení má 17-40 o poznání větší než 16-35. V obou případech ale jde o přirozený jev spíš než nějakou optickou chybu. Ukázka je full frame, tedy z přístroje 24×36 mm a to jsme objektu tak blízko, že jde spíš o perspektivní zkreslení. Nicméně distorze tu je, o tom není pochyb. Vinětace čili Tmavé roky se dají zjistit u obou objektivů – opět, ukázka je z full frame nasazení. Jde o podexponované a v úrovních zesvětlené zobrazení bílé zdi, 16-35 je při cloně F2.8 a 17-40 při F4.0. Na plnou světelnost si také nemají mnoho co vyčítat. Při vyšších clonách podává 16-35 poněkud lepší výkon než 17-40: Podotýkám ale, že toto je velmi zvýrazněná vinětace! V praxi je v podstatě nezbadatelná: Rychlost autofokusu je na objektivu této třídy těžko měřitelná, žádné zpoždění jsem nezaznamenal a autofokus je tichý a precizní. Závěr a shrnutí Ukázky:
|
