Nezařazené

Canon EF 15mm f/2.8 Fisheye (zkušenosti)

Tenhle objektiv jsem zkoušel už dvakrát v praxi. Připadá mi nesmyslné zkoumat rybí oko na nějakých tabulkách a koukat, jak se mění kresba s clonou. Ona se nemění, při tom 15 mm ohnisku kresba sedí jak zaříznutá. Tak si pojďme říct, jak se chová v terénu.

Má osm členů v sedmi skupinách, pětilamelovou clonu a cloní až do F22. Ostří do 20 cm. Jeho zobrazovací úhel v úhlopříčce dosahuje 1800 při full frame (24×36 mm čip). Filtr samozřejmě přichází v úvahu jen zadní želatinový. Má prstenec pro ostření a stupnici, už na ní je vidět, jak nepatrný pohyb stačí k přeostření od půl metru do nekonečna. Hloubka ostrosti je tu prakticky absolutní. Lze přepínat z autofokusu na manuál, nicméně nikdy jsem neměl potřebu něco dolaďovat. Vypadá ten chlapík takto:

Je to objektiv kovový, překvapivě malý. Canon nabízí mnohem větší čtrnáctku a větší je i 16-35 a 17-40. Je to tedy přítulný objektiv, který se snadno vejde do kapsy. V recenzích mu vyčítají pomalý autofokus, ale vzhledem k tomu, že ho používáme především ke zvláštním efektům v krajině, ani jsem si pomalosti nevšiml. Jde o rybí oko, takže se s ním počítá se zkreslením – samozřejmě, toto zkreslení lze v editačním procesu odstranit, jenže právě pro zkreslení se rybí oko používá. Stojí cca 18 tisíc (červenec 2010). Hodně nebo málo? Canonská čtrnáctka stojí 57 tisíc a sedmnáctka 64 tisíc, takže to relativně vzato není zas tak strašné. Záleží ovšem na tom, jak často ho použijete. Drahé je to, co se nepoužívá…

Nyní k praxi. To zkreslení lze minimalizovat. Záleží samozřejmě na motivu. Jakmile vodorovná linie prochází středem, ať je to horizont nebo cokoli jiného, zobrazí se jako rovná linie. No a při vhodné konfiguraci terénu rybí oko zafunguje jako širokoúhlý objektiv a nikdo by neřekl, že se to fotilo patnáctkou:

Naopak při přiblížení k nějakému technickému objektu se zkreslení hodně projeví:

Zajímavé mohou být i fotky na výšku. Musíme samozřejmě dát pozor, abychom nedostali do záběru vlastní nohy. Tento snímek je méně cloněn a ož se projevuje vinětace v rozích, to je jediný jakž takž neduh, který jsem na objektivu našel:

Při komponování snímků rybím okem je dobře počítat s markantem, s výrazným popředím. A dobře je vyladit si nějakou rovnou linii – není příjemné, když je všechno křivé! 🙂

Některé motivy si o rybí oko vysloveně koledují – nicméně díky posazení horizontu ani zde není zakřivení nijak rušivé:

Někdy se ovšem musíme se zkreslením smířit – jako zde, jde o pohled na Grand Canyon.

Závěrem „veselou příhodu z natáčení“. Zde na snímku je řeka Colorado ještě nad Velkým kaňonem, tomuto kaňonu se říká Podkova (proč asi…). No a on ten objektiv má víčko, krytku, řešenou jako nasunovací pouzdro. Co když spadne do kaňonu… Spadlo. Naštěstí se zachytilo v roklině asi 150 m od okraje a můj statečný kamarád Jarda Tábor tam vlekl. Vytáhl víčko a hlásil: „Ještě je tam podprsenka!“ Takže, prosím, na víčko pozor. Na podprsenku taky.

Tenhle objektiv jsem zkoušel už dvakrát v praxi. Připadá mi nesmyslné zkoumat rybí oko na nějakých tabulkách a koukat, jak se mění kresba s clonou. Ona se nemění, při tom 15 mm ohnisku kresba sedí jak zaříznutá. Tak si pojďme říct, jak se chová v terénu.

Má osm členů v sedmi skupinách, pětilamelovou clonu a cloní až do F22. Ostří do 20 cm. Jeho zobrazovací úhel v úhlopříčce dosahuje 1800 při full frame (24×36 mm čip). Filtr samozřejmě přichází v úvahu jen zadní želatinový. Má prstenec pro ostření a stupnici, už na ní je vidět, jak nepatrný pohyb stačí k přeostření od půl metru do nekonečna. Hloubka ostrosti je tu prakticky absolutní. Lze přepínat z autofokusu na manuál, nicméně nikdy jsem neměl potřebu něco dolaďovat. Vypadá ten chlapík takto:

Je to objektiv kovový, překvapivě malý. Canon nabízí mnohem větší čtrnáctku a větší je i 16-35 a 17-40. Je to tedy přítulný objektiv, který se snadno vejde do kapsy. V recenzích mu vyčítají pomalý autofokus, ale vzhledem k tomu, že ho používáme především ke zvláštním efektům v krajině, ani jsem si pomalosti nevšiml. Jde o rybí oko, takže se s ním počítá se zkreslením – samozřejmě, toto zkreslení lze v editačním procesu odstranit, jenže právě pro zkreslení se rybí oko používá. Stojí cca 18 tisíc (červenec 2010). Hodně nebo málo? Canonská čtrnáctka stojí 57 tisíc a sedmnáctka 64 tisíc, takže to relativně vzato není zas tak strašné. Záleží ovšem na tom, jak často ho použijete. Drahé je to, co se nepoužívá…

Nyní k praxi. To zkreslení lze minimalizovat. Záleží samozřejmě na motivu. Jakmile vodorovná linie prochází středem, ať je to horizont nebo cokoli jiného, zobrazí se jako rovná linie. No a při vhodné konfiguraci terénu rybí oko zafunguje jako širokoúhlý objektiv a nikdo by neřekl, že se to fotilo patnáctkou:

Naopak při přiblížení k nějakému technickému objektu se zkreslení hodně projeví:

Zajímavé mohou být i fotky na výšku. Musíme samozřejmě dát pozor, abychom nedostali do záběru vlastní nohy. Tento snímek je méně cloněn a ož se projevuje vinětace v rozích, to je jediný jakž takž neduh, který jsem na objektivu našel:

Při komponování snímků rybím okem je dobře počítat s markantem, s výrazným popředím. A dobře je vyladit si nějakou rovnou linii – není příjemné, když je všechno křivé! 🙂

Některé motivy si o rybí oko vysloveně koledují – nicméně díky posazení horizontu ani zde není zakřivení nijak rušivé:

Někdy se ovšem musíme se zkreslením smířit – jako zde, jde o pohled na Grand Canyon.

Závěrem „veselou příhodu z natáčení“. Zde na snímku je řeka Colorado ještě nad Velkým kaňonem, tomuto kaňonu se říká Podkova (proč asi…). No a on ten objektiv má víčko, krytku, řešenou jako nasunovací pouzdro. Co když spadne do kaňonu… Spadlo. Naštěstí se zachytilo v roklině asi 150 m od okraje a můj statečný kamarád Jarda Tábor tam vlekl. Vytáhl víčko a hlásil: „Ještě je tam podprsenka!“ Takže, prosím, na víčko pozor. Na podprsenku taky.