7.5.1999
Někdy mi to připadá jako blázinec: technici a chemici a konstruktéři a optici udělali v posledních desetiletích úžasné pokroky v konstrukci objektivů a v řešení citlivé vrstvy filmu - a teď také CCD - a pak přijdou lidé, uživatelé, a výsledek jejich práce jde do kopru, protože ti lidé blbě drží foťák v ruce.

Uvědomil jsem si to včera odpoledne, kdy jsem měl to potěšení zúčastnit se vernisáže obrazů mých přátel malířů Milana Pecáka a Martina Zhoufa v Chomutově. Prohlédněte si dokumentární fotku, kterou jsem na vernisáži pořídil.
Všimněme si, jak dámy drží aparáty - a je to běžný jev! V konečcích prstů, jedna přidržuje aparát palečkem, druhá ukazováčkem. No a v ruce drží jedna jako druhá ještě něco jiného, jedna tužku a noviny, druhá lejstra. Shodou okolností obě třímají digi, jsou to Olympusy, jedna má devítistovku, druhá čtrnáctistovku ix-elku, tedy v dnešní době špičkové přístroje. Musím k této příležitosti podotknout, že právě digi aparáty mívají velmi pochybně řešené spouště, takže nebezpečí, že stiskem spouště rozhýbete obrázek, je větší než u klasických přístrojů. A ještě něco - ve špatné světle digi aparát nehlásí, že automatika nastavuje závěrku na dlouhý čas a k tomu všemu CCD jsou na rozhýbání velmi citlivé, některé dokonale ztrácejí obraz, jakmile foťákem trochu škubnete.
A jakmile budete aparát držet v konečcích prstů a ještě k tomu v rukou držet další předměty, nutně s ním škubnete.

Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3	Obr. 4	Obr. 5

Takže si to proberme popořadě.

1) Foťáky jsou konstruovány pro pravou ruku, je to smutná pravda a diskriminace, ale to teď nezměníme. Základ držení aparátu je tedy v pravé ruce, neboť pravou rukou exponujeme. Každý máme jinak velkou ruku. Musíme si najít na dlani pravé ruky bod, který bude hlavní oporou - já ho mám tam, kde je červené kolečko.

2) O tento bod opřeme pravou dolní hranu aparátu a přitiskneme palec na místo, které je u tohoto Olympusu vyznačeno.

3) Ukazovák spočívá na spoušti a další tři prsty tisknou aparát proti našemu bodu na dlani a proti palci. Naopak ukazovák musí být zcela uvolněný.

4) Také dlaň levé ruky je dalším opěrným bodem. O dlaň aparát opřeme.

5) Potom sevřeme pevně aparát i levou rukou a dlaní jemně tlačíme proti druhé ruce. Nakonec aparát přitiskneme ke tváři.

Důležité: musíme si navyknout to dělat vždycky stejně - ne při každém fotografování hledat ta správná místa na dlani a správné prstoklady. Takže, když jsme začátečníci, nestyďme se fotit nasucho (s tikitálem to je snadné, pokud užíváme akumulátorů, nemáme žádné výdaje!).

No jo, ale... Na jednu ošemetnost musím upozornit. Na obrázku vidíte Olympus řady 400/800, který je velmi dobře tvarovaný a skvěle padne do rukou. Touha po miniaturizaci vede k tomu zatracenému prstíčkovému držení. Digi aparáty zatím jsou dosti velké, ovšem předpokládám, že to se brzy změní. Dobré jsou aparáty na výšku, jako je Leica Digilux, ta padne do ruky skoro automaticky. Buď jak buď, nepodléhejte designérům - vždycky se snažte zapřít aparát do dlaní a prstů co nejpevněji, i kdybyste drželi aparát velikosti krabičky sirek. Je to těžké, ale jde to. Námaha se vám vyplatí, fotky budou ostřejší.