Polopatě

V červenci jsem tu psal o dostizích v Lysé. Předminulou neděli jsem byl s Dílnou v Hořovicích, na tamním Ranchi, kde se konaly parkurové závody. Je hodně důvodů, proč sem rád chodím fotit. Ten hlavní – je to ideální místo, kde si cvičit postřeh a pohotovost, základní předpoklady pro fotografování sportu.

Druhý bod mého Desatera kultivované fotografie se týká řádu. Fotografie musí mít řád. Musíme ji vystavět – a právě toto „stavění“ je vyhledávání motivu v realitě. Díváme se po výrazných liniích, po výrazných tvarech a strukturách. Těch se chytíme a na nich postavíme obraz. O tom je druhý díl mého seriálu.

Ve své knize Digitální fotografie polopatě jsem stanovil deset kroků, deset zásad, které vedou ke kultivované fotografii. Jelikož v půli září zahajuji nový běh své Dílny, bude myslím užitečné ty kroky postupně připomenout. První zásada zní: Fotíme to, co bude dobře vypadat na fotce. Říkáme tomu motiv. Co s tím dál?

V Lysé nad Labem je krásný areál dostihového sportu. Závody tam jsou zřídka a měl jsem štěstí, že jsem se tam mohl s Dílnou vypravit ve čtvrtek 6. července. Jak se fotí takové steeplechase?

Se svou Dílnou rád chodím na všelijaké veřejné akce - dobře se tu všichni cvičíme v postřehu v živých situacích, kdy lidem nevadí, že je někdo fotí. Color Run je typ běhu, kdy na trase jsou stanice s metači barevných prášků. Je to zároveň sport i legrace a příležitost pro fotografy.

S posluchači mé dílny jsme se vypravili do parku v zámku Štiřín, nedaleko Velkých Popovic. Počasí nic moc, docela hnusné - jenže semináře vyhlašuji aspoň měsíc dopředu a nejsem věštec. V parku se dá fotit i za počasí, slušně řečeno, ne-slunečného. Chce to ale specifický přístup.

Sobotní Dílna patřila výstavě motocyklů na Výstavišti v Praze Holešovicích. Chodím tam myslím pravidelně rok co rok. V Letňanech je ve stejném termínu taky motorkářská výstava, ale ta je spíš komerční, kdežto tahle holešovická je fandovská.

Výstaviště v Praze v Holešovicích se chystá na jaro. Zdánlivě je tu v zadní kolotočové části mrtvo, ale kam se podíváte, tam nějací mravenečkové chystají atrakce pro Matějskou pouť. Se svou Dílnou jsem tam byl v sobotu. Tyhle lunaparky bez lidí mají svoji surrealistickou atmosféru.

V mé knize Digitální fotografie polopatě rozebírám deset kroků, které vedou ke kultivované fotografii, je to ono Desatero, na které se pořád odvolávám. V jeho sedmém kroku píšu o širokoúhlém a teleobjektivovém vidění a zobrazení. To jsem v sobotu s mou Dílnou cvičil.

S lednem přišla sněhová nadílka, někde je to až nadělení. Zachumelená příroda je pěkný objekt k fotografování. Sněžné fotky ale mají jedno úskalí a kdo s focením začíná, snadno na ně narazí. Povíme si o něm více.

Zdravím na sklonku roku 2016 z Fuerteventury! Je tu sluníčko a silný vítr. Bydlíme ve vesnici El Cotillo u kamarádky Radky. Kousek od nás je maják. To je pro suchozemce výzva! Kdo z nás má 3 km od domova maják? Tady najdete pár obrázků s komentářem, jak jsem takový maják fotil.

Je to elementární, určeno polopatě pro Zas Tak Ne Moc Poučené. Jak to fotit, ty Mikuláše?

V posledních – abych nepřeháněl – hodinách nic jiného nezbývalo. V pondělí byla mlha celý den až pozdě do večera, to tu u nás ve Zvoli už dlouho nebylo. No a teď zkouším Sigmu dvacítku a musel jsem tedy vyrukovat – do mlhy.

S Dílnou fotím pravidelně výlov rybníku. Je to zajímavé téma – obvykle spojuje momenty krajinářské s pracovní reportáží. Letos jsme byli na břehu Rožmberku, na dohled třeboňských věží. Stejně jako loni

Před týdnem jsme tu probírali způsoby měření expozice, zmiňovali se o přepalech a zdůraznili expoziční korekci. Slíbil jsem, že existují triky, jak vyzrát na expoziční úskalí. Nelhal jsem, zde je ten první, asi nejdůležitější: práce s RAW.