Nezařazené

Polopatě: Blíž a ještě blíž

Teď v létě je čas ohlédnout se za tím, co se fotilo na jaře. A taková prohlídka mě přivedla k maličké procházce… po hromadě dřeva. Dřevaři probírali u nás ve Zvoli les, už tam byly i stoleté borovice, dávno zralé na pokácení. Kmeny natahali k okraji cesty. Vypadalo to tam asi takto:

Teď v létě je čas ohlédnout se za tím, co se fotilo na jaře. A taková prohlídka mě přivedla k maličké procházce… po hromadě dřeva. Dřevaři probírali u nás ve Zvoli les, už tam byly i stoleté borovice, dávno zralé na pokácení. Kmeny natahali k okraji cesty. Vypadalo to tam asi takto:


Je to taková ta fotka ve stylu cvak, bez rozmýšlení a pozorování. Hromada dřeva, za ní les a nad ním zoufale nudné nebe. Nebe, to je něco, co musíme vždycky řešit. Když je nudné, tak pryč s ním. Třeba tím, že se objektivem podíváme trochu dolů. Nebe zmizelo, nevidíme ani les, zbylo nám jen dřevo.


Zkusme tedy dát věci nějaký řád. Podle mého Desatera a jeho pravidla 2 stavíme obraz podle linií.

Ty linie jsou v prostoru všude, vzájemně se prolínají a protínají. Některé jsou nápadné a ty je třeba vyhledat – zde je to rozhraní tmavého a světlého.


V úvahu ale musíme brát i to, co se děje v pozadí – je tam tmavý pás živého plotu a končí tam plocha určená ke skladování dřeva. Nesmí být v ose, je třeba ji umístit výš, někam k horní třetině.


Co se ale stane, když zruším linie a pojmu dřevo plošně, vznikne obrázek typu tapeta? Taky to nevypadá nejhůř, je to cosi jako mozaika nebo dlaždice:


Když se pak přiblížím ještě víc a pořeším poměry velikostí, dostanu zajímavý geometrický obrazec – a opět je třeba dbát na pravidlo třetin mého Desatera, pravidlo třetí.


Pak se obyčejná hromada dřeva stane příležitostí pro kompoziční studie a zkoumání. Zde je varianta předchozího . Má tu výhodu, že je zde výrazněji přítomná diagonála:


Motivem tedy zdaleka nemusí být cosi atraktivního. Naopak, čím je to všednější, méně nápadný objekt, tím větší potěšení pak budeme mít z objevu čehosi zajímavého. A dřevo navíc krásně voní…

 

Takže jsme si na jednoduchém příkladu připomněli Desatero a jeho dvě pravidla. Hodně o tom píšu v knize chystané v přepracovaném vydání v ComputerPressu už letos na podzim.