Fotografujeme

Fotbalové utkání, jak se odráží ve tvářích diváků, to je námět série 118 fotografií, které jsem pořídil v noci 1.7.2004 v restauraci Mediterane v Praze na Smíchově. Pracoval jsem Nikonem D100 nastaveném na maximální 6 Mpx rozlišení. Citlivost jsem nastavil na druhý stupeň Hi, což odpovídá nějakým 6400 ISO.

Z Rakovníka vede podle Rakovnického potoka na Křivoklát a pak dále, mnohem dále, cyklistická stezka. Někde na pátém kilometru je most. Kdo má dobrodružnou povahu, může jet brodem. A tam jsme pořídil snímky do tohoto pokračování mého FLOGU.

Tak tohle je napůl "flog", tedy moje fotografické vyprávění, a napůl recenze či spíš seznámení se zajímavým zařízením: AF FISHEYE NIKKOR 10.5mm G ED, tedy s rybím okem řady DX, tedy pro digitální zrcadlovky. Tento objektiv byl oznámen už v červenci minulého roku, měl jsem možnost ho vyzkoušet v těle profi zrcadlovky Nikon D2H2.

Dnes se zastavíme u malého kompozičního oříšku. Kam ostřit? Samozřejmě, že na nejdůležitější objekt v obraze. Co ale dělat, když jsou objekty dva, a stejně důležité?

Světelný stan je veleužitečná pomůcka pro fotografování objektu v maximálně rozptýleném světle. Zejména objekty lesklé, tedy vysoce vyleštěné kovové objekty, jako jsou šperky, příbory a pod. v podstatě nelze bez světelného stanu pořádně vyfotit. Profi stany stojí cca 5 tisíc a výše - podle velikosti. Já ho pořídil za stovku.

O víkendu jsem byl v Bruselu - abych se podíval, jak slaví hlavní město Evropy rozšíření Unie o deset států. Slavilo moc hezky! Zážitků mám mnoho - samozřejmě jsem nevynechal ani tu nejprofláknutější bruselskou atrakci, čurajícího chlapečka. Kolem něho, spíš pod ním, je vždycky plno turistů a je zajímavé pozorovat, jak se vzájemně fotí.

Výrobci nás zásobují důmyslnými systémy, některé zajišťují volbu zaostřovacího bodu, v jiném režimu ostří na nejbližší objekt bez ohledu na to, ve které části obrazu je, jiné jsou schopné sledovat pohybující se objekt. Přes to všechno se někdy stane, že aparát zaostří něco jiného, než potřebujeme. Aparát není schopen rozeznat, co vlastně chceme fotografovat a zaostří větvičky, místo aby naostřil veverku. V zásadě se dají použít dva triky, abychom automatiku ošálili.

Sekvenční fotografování je běžná funkce. Nabízejí ji i velmi jednoduché přístroje, někde u cenového dna. Obvykle je chápeme jako nějakou hříčku, něco jako "rozložené video". Sekvenční fotografování ale nemusí nutně sloužit jenom k zachycení série. Je to vynikající pomocník při zachycování momentek z rychlých dějů.

Digitální fotoaparáty často nabízejí několikerý způsob záznamu: barevný a pak "efektní", tedy v odstínech šedi, v hnědé tónině, eventuálně v redukci na černou a bílou, v solarizaci nebo negativu. Vždycky jsem tvrdil, že tyto efekty nemají smysl - a pokud jsem měl o tomto tvrzení nějaký stín nejistoty, po experimentálním focení padl.

Kontrast a barevnost jsou na lépe vybavených aparátech volitelné funkce. Není dobře je nechat ležet ladem. Vzájemně spolu nesouvisejí. Kontrast do určité míry reguluje způsob, jakým se na obrázku interpretuje rozdíl mezi jasy a stíny. Bylo by krásné, kdyby to bylo skutečně plně regulovatelné - ušetřili bychom si mnoho starostí.

Fotografovali jsme motiv obsahující bílou, šedou a černou barvu. Naměřili jsme hodnotu světla odraženého od oficiální normalizované tabulky střední šedé. Je to 1/100 sec při cloně 4,5, citlivost 100 ISO. Pak jsme pořídili sérii snímků v odstupech 1/3 EV. Při cestě k přeexpozici se v plném rozsahu zachovala kresba při 1/80 a 1/60 sec, ale už při 1/50 sec, tedy při dvojnásobné přeexpozici, splývá kresba šedého kabelu s bílým pozadím. Jakou hodnotu expozice je třeba volit?

Černé světlo je takový stav, kdy nebe je tmavší než hmotné objekty. Obvykle to bývá naopak - nebe, i když je zatažené, bývá zpravidla světlejší. Nedá se předvídat, natož pak plánovat. Prostě - někdy nastane a pak musíme využít příležitosti. Efekt je zvláště nápadný, když oproti tmavému nebi jsou ostře nasvíceny stavby se světlou omítkou. Ukažme si to na několika příkladech.