23.7.2002
Kámoška mě znervóznila tím, že prý když někoho vyfotím, musím se ho nejdřív zeptat, než dám jeho fotky na internet. Je to pravda ? Mi se to moc nezdá, přece kdoví jestli se to pak nevztahuje když vyfotím třeba jen jeho koně nebo kus boty, připadá mi to nepravděpodobné. Já ty lidi nevystavuji v žádných intimních chvílích ani je nijak nehanobím. Chtěla bych abyste mě ujistil že se jich ptát nemusím anebo mi řekl, jestli něco porušuju. Mi se ty fotky líbí a zdá se mi škoda, kdyby se na ně nemohli příznivci dívat.
Pavla Gustinová

Tohle do značné míry platí v USA, tam skutečně - teoreticky - máte žádat svolení, abyste mohli fotit na ulici. U nás je to mnohem liberálnější. Rozeznával bych dvě okruhy problémů: jednak je to okruh právní, jednak okruh - dejme tomu - lidský.
Pokud jde o právo, zákon byl vcelku liberální už za minulého režimu. Měli jsme zákon 102/1971 Sb, novelizovaný v roce 1990. Zde stojí:

"§ 21
Zákaz fotografování a filmování
(1) Na území České a Slovenské Federativní Republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat (dále jen "fotografovat") objekty, prostory a zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ.
(2) O zákazu fotografování v zájmu obrany České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje federální ministerstvo národní obrany a v zájmu bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky federální ministerstvo vnitra; tato ministerstva rozhodují též o výjimkách z tohoto zákazu.
(3) O zákazu fotografování v zájmu ochrany státního tajemství v prostorech organizace a o výjimkách z tohoto zákazu rozhoduje její vedoucí."

Zajímavé je, že proti zákazu se nelze odvolat k soudu, rozhodl parlament k 1.1.93.

V praxi to znamená, že lze fotit cokoli kdekoli, kde to není výslovně zakázáno. Na veřejně přístupných prostranstvích, na ulici, v přírodě atd. lze volně fotit.

Narazit ale můžete na zákon o ochraně osobnosti 40/1964 Sb, bezpočtukrát novelizovaný, naposledy v roce 2001:

(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí byt pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Je to velmi kulatá formulace a poskytuje prostor na jedné straně pro volné focení, na druhé straně pro volné hádání se a spory.

Problém je akutní tam, kde jsme na něčí půdě : v obchodě, v restauraci, v úřadech... Tam totiž roste šance, že hádavý objekt našeho focení prokáže, že jsme omezili jeho zájmy. Navíc jsme omezili zájmy majitele objektu. Čistě právně je problematické i focení na stadiónech. V divadle je focení a natáčení videa (!!!) výslovně zakázáno, už proto, že jde o porušení autorských práv. V muzeích a na výstavách bývá též zákaz fotografování. Také zveřejňování portrétu někoho může narazit na právně formulované námitky. Na fotografování myslí i "zákon o myslivosti":
K činnosti v honitbě zaměřené na déle trvající fotografování a filmování zvěře, její vědecké pozorování, výzkum apod. je třeba předchozího souhlasu uživatele honitby.

Doporučuji řídit se spíše citem a smyslem pro slušnost. I na veřejném prostranství bych asi zvážil, zda se mi chce jít do konfliktu, kdybych měl fotit někoho při něčem delikátním nebo někoho, kdo se fotit nechce nechat. Asi by na mě nic nevysoudil - ale stojí mi ten konflikt za to?

Zveřejnění na internetu: závěr vyplývá z toho, co bylo řečeno. Jakmile byla fotka pořízena venku, na veřejnosti, nikdo na mě nic nevysoudí, a kdyby mě chtěl po zveřejnění prudit, pošlu ho do háje. Když někoho vyfotím při "delikátní situaci", riskuju spor.

Ale pozor: nikdo, ani vyhazovači v podniku či hypermarketu, ani policajti nemají právo vám zabavit film, tím méně záznamovou kartu. Maximálně vás mohou vyhodit.