| ||||||||
Jak na prostor
| ||||
10.10.2003
Dnes se podívejme na speciální případ. Snímky jsem pořídil letos v Londýně přístrojem
Nikon 100D. Nedaleko Covent Garden mě zaujala dětská atrakce: děti zavěšené na vysokém rámu
na gumových lanech skákaly na trampolíně. Snažil jsem se o maximální přiblížení, abych
zachytil výraz obličeje, ve kterém byl strach i euforie z neobyčejného zážitku. Zde je
první snímek Všechny jsou na proklik):
Výraz v obličeji je zde vidět docela dobře, nicméně snímek není dost dobře čitelný. Co tenchlapec vlastně dělá? V jaké situaci se nachází? Bylo nutno poněkud ustoupit a tak vznikl druhý snímek:
Na tomto snímku je už lépe vidět postroj, ve kterém je chlapec zavěšený. Nicméně ani pak není zcela jasná situace. Řešení přineslo až další ustoupení, respektive nastavení zoomu na širší úhel záběru:
Rozostřená budova v pozadí informuje, jak vysoko chlapec létá. Samozřejmě by bylo možno jít ještě dále, aby byl vidět rám ve kterém jsou gumová lana připevněna. Pak ale bychom přišli o výraz v obličeji. Myslím, že toto řešení je dobrý kompromis, který zachová výraz a přitom docela dobře řeší prostorovou problematiku.
(eff)
