Musím s přiznat, že mám protisvětlo rád a vracím se k němu na těchto stránkách už po několikáté. Pohrával jsem si s ním při poslední procházce v Průhonickém parku - ten mám taky moc rád.
Srovnejme si tyto dva obrázky:
Nevím jak vám, ale mně se podstatně líbí víc ten obrázek vpravo. Je v něm lépe řešen prostor, máme pocit lesního tajemna, cítíme vůni padlého listí. Obrázek vlevo je jaksi banální - je to taková barevná listová tapeta.
Přitom jde o dva stejné stromy, až na to, že jednou byly foceny po slunci a podruhé v protisvětle...
Lidi se často obávají snímků v protisvětle. Neprávem. Tyto snímky nevyžadují žádnou speciální techniku nebo zvláštní znalosti. Možná ale, že jeden trik přece jen prozradím...

Expozice v protisvětle
Platí zde stejná zásada, jako při focení v mlžném oparu. Vyplatí se poněkud podexponovat snímek. Více než slova vás mohou přesvědčit praktické ukázky.

Snímek vlevo je exponován normálně, automaticky nastavenou expozicí. Vidíte, že barvy jsou jaksi "vyšisované". Snímek uprostřed je exponován s expozicí sníženou o hodnotu 0,7 EV. Je zřejmě barevnější a plastičtější. Snímek vpravo má kompenzaci -1,5. To už je příliš temný, nezřetelný snímek. Takže to "podšvihnutí" asi tak o "půl clony" je, jak se ukazuje, ideální. (Hodnota 1 EV je prakticky totéž, jako kdybychom změnili u klasického aparátu expozici o jedno clonové číslo.) Jděte blíž I to je často opakovaná (a málokdy dodržovaná zásada). Při procházce přírodou často vnímáme krajinu a zapomínáme na detaily. Ke škodě věci! Zkusme se zaměřit na detail, a když si myslíme, že už jsme dost blízko, zkraťme vzdálenost na desetinu... Jak? K tomu poslouží naše dnešní třetí srovnávací ukázka. Snímek vlevo ukazuje detail větve - ale ten vpravo zabírá detail listů... Rozdíl je patrný zejména v tomto zmenšení, kdy je kresba do značné míry degradována a obstojí jen snímky s jasnými, výraznými tvary.