16.9.1999
Už při seznamování s PhotoVistou jsme si všimli některých - pro praxi nesmírně důležitých - zásad. Ta první zní: při fotografování panoramatických snímků je třeba držet vodorovnou rovinu.

V klasické fotografii existují speciální panoramatické fotoaparáty s pohyblivým objektivem - velmi často jsou vybaveny vodováhou, aby fotograf sa mohl snadněji horizontály chytit. Pokud tedy chceme dělat opravdu vážné experimenty s panoramaty, rozhodně doporučuji stativ a vodováhu. Tato zásada platí o to více naléhavě, čím širší panorama chceme dělat. Upřímně řečeno, z ruky se pořádné panorama dá těžko udělat, protože vy nutně foťákem posunujete při pohybu těla do stran a tím fakticky měníte stanoviště a to je ta nejhorší věc, kterou můžete udělat. Při focení pro web se nějaká za chyba ztratí, ovšem pokud máte dvoumegáč a chcete vyrobit velký snímek s vysokým rozlišením, na stativ rozhodně nezapomeňte.

Jak široké?
Tady neexistuje žádná univerzální odpověď. Panoramatické snímky na této stránce vznikly slepením tří obrázků, obrázek stromu je ze dvou snímků nad sebou. Myslím, že ve většině případů s tím vystačíme, získáme zorný úhel cca 120 stupňů (podle druhu objektivu a také podle velikosti přesahu sousedních obrázků. Nic vám ale technicky nebrání slepit fotek víc a získat záběr až 360 stupňů - záleží na použití. Pro webové a tiskové účely se domnívám, že spojení tří obrázků je nejúčelnější.

Kompozice
Komponování panoramatického snímku je poněkud náročné. Musíte mít představu, jak bude celý obrázek vypadat a také si musíte uvědomit, že hledáčkem vidíte dílčí komponenty. Zase, žádná dogmata tu neplatí. Rád bych vás ale upozornil na jeden prvek, který považuji za podstatný.

Každý snímek, tedy i panoramatický, by měl mít nějakou dominantu. Ve snímku uvedeném zde je touto dominantou strom:

Tento strom se dal umístit ve skladbě obrazu kamkoli. Je třeba být obezřetný na střed obrazu, není tedy dobře klást dominantní prvek právě tam. Zde je v pravém kraji obrazu. Nyní se podívejte na obdobný snímek:

Dominantní prvek je zde vlevo, naopak v pravé části obrázku je jako dominantní prvek cesta. Osobně mi připadá tento druhý snímek zdařilejší, příjemnější. Souvisí to s naší kulturní konvencí číst zleva doprava. Oko nejdříve prohlíží levou část obrazu (u formátu na výšku je to levá horní část) a poté přechází vpravo. Pokud kompozici povedeme zleva doprava, vyvoláme v divákovi pocit podvědomého uspokojení. Toto samozřejmě platí obecně, zdaleka ne jenom pro panoramatickou fotografii a zdaleka ne jen pro fotografii.

Pokud vás povídání o panoramatech neomrzelo, příště si můžeme povědět o panoramu ve městě.