| ||||||||
Jak se fotí pampelišky
| ||||
11.5.1999
Vcelku nejde o nic: na procházce se psem Bartem jsem se dostal za hymna města a tam mě zaujala velikánská louka plná pampelišek. Podotýkám, že to bylo krátce po poledni. Podotýkám to proto, že je to nejhorší možná doba pro fotografování krajiny - slunce visí skoro v nadhlavníku, osvětlení je ploché, zkrátka, v poledne máte VOBJEDVAT a ne FOTIT KRAJINU. Jenže, když už tam jste... co s tím?
Nejdříve učiňme pokus tak zvaný prostinký. Popadneme foťák a bum, obrázek je hotov. Všimněte si, že horizont je v podstatě uprostřed obrázku. To je první zásadní chyba, které se můžete dopustit. Prostředek fotky - ať při vodorovném nebo svislém členění - by měl být ouředně zapovězen. U této konkrétní fotky to tolik nevadí, protože je na ní vcelku nápadné zbarvení oblohy. Nicméně, prosím, zapamatujte si - z výtvarného hlediska je střed obrazu vždycky nesmírně problematický a není vhodné do něj umisťovat tak nápadný prvek, jako je kupříkladu u fotky krajiny horizont.
Zkusme tedy trochu experimentovat. Kdyby byla kresba oblak na obloze výraznější, mohli bychom zkusit potopit horizont o něco níž. V klasické fotografii bych doporučoval experimentování s barevnými filtry, tak daleko nejsme. Takže naopak zkusme vyjet s horizontem výš. Stačí jen málo - poklopíme objektiv a jsme si vědomi prastaré zásady, že krajina začíná pod našima nohama. Chtělo by to, kdyby krajina zářila, kdyby ty potvory pampelišky svítily... Jenže je poledne a nám nezbývá než se spokojit s osvětlením, které momentálně je. Můžeme si jen slibovat, že si zítra přivstaneme a na stejné místo se vypravíme znovu - opravdu, brzké ranní slunce je pro krajinářskou fotografii ideální: máme nízké slunce a studený vzduch, tedy podstatně ostřejší obraz, než večer, kdy je vzduch ohřátý.
Nezbývá než uchýlit se k poslednímu triku - tedy, přiblížit se maximálně k objektu, o který nám jde, v daném případě pampeliška. Digitální fotoaparát je k takovým pokusům ideální, protože díky krátkému ohnisku objektivu disponuje fenomenální hloubkou ostrosti. Takže se nebojme přiblížit se k pampelišce ještě blíž, než bychom považovali za možné.
Samozřejmě nejde jen o pampelišky: rád bych, abyste si z těchto pokusů odnesli několik zásad.
1) Vyhýbat se středu obrazu
2) Snažit se o výrazné popředí, které rámuje obraz nebo ho nějak zajímavým způsobem uvádí.
No a zcela na závěr - ochmýřená pampeliška vypadá pěkně v protisvětle:
(eff)
