K obecným - a těžko vyvratitelným - pověrám patří přesvědčení obce fotografické, že se dá úspěšně fotit jen za čistého nebe a jansého sluníčka. Je pravda, že v době ne tak dávno minulé měli amatéři potíže s černobílými snímky pořízenými za ne zcela jasného povětří. Barevná fotografie přinesla pozitivní změnu: opar dovede dělat na barevných snímcích někdy až kouzelnou atmosféru.

Digitální aparáty dovedou přijmout mlžný opar stejně dobře, jako jejich předchůdci. Pokud chceme působení oparu odsranit nebo zmírnit, lze to udělat prostým nastavením kompenzace: hodnotou -0.5 EV značně působení oparu zmírníme a nastavením -1 EV ho zlikvidujeme. Naopak mírnou přeexpozicí (tedy + 0.5 EV se mlžný efekt mírně zvětší. Neplatí to však univerzálně - je dobře to vyzkoušet, od toho máme na našichi digi kontrolní displej. Jen to mějme na paměti, že na tom displeji fotky vypadají zpravidla hezčí, než pak budou na monitoru nebo vytištěné na papíře.

Opar působí to, čemu už dávní malíři říkali vzdušná perspektiva. To co je vzdálené je pochopitelně zahalené do oparu víc než to, co je v popředí. Malíři dokážou vzdušnou perspektivu vhodně volenými barvami navodit. Na příkladu si ukažme, co se dá dělat se vzdušnou perspektivou na fotografii:
Záměrně jsem volil poněkud extrémní příklad. Na levém snímku máte vzdálený les v oparu: není to zcela marný snímek, vypadá jako tapeta, má jakési kvality. Ovšem naprosto zde nemáte žádný pocit prostoru. Stačí ustoupit o krok, nepatrně změnit stanoviště, a vzdálený les zabírat přes nějaký výrazný objekt v popředí - v tomto případě to byla zajímavě tvarovaná větev. Efekt tapety zůstává - a navíc je zde iluze prostoru.

Na třetím snímku pak vidíte, jak působí opar v praxi. Mohutné temné kmeny v popředí tvoří rámec a našedlé pozadí vyvolává dojem hlubokého lesa. Však to taky byl hluboký les - snímek je pořízen (stejně jako oba předchozí) v parku v Průhonicích u Prahy. Efekt s oparem samozřejmě není omezen na přírodní scenéria. Avšak pozor: hovořím o oparu, tedy o takovém počasí, kdy svítí slunce, a ve vzduchu je mlha, mlžička, prostě opar! Jakmile je mrzuté mlíko a pošmourno, světelné kontrasty - i rozdíly mezi pozadím a popředím - nejsou veliké a výsledky fotografování bývají sporné. Jen si všimněte na všech třech snímcích, že se i v zamlžených partiích slunce projevuje! Závěrem dodám jedno důležité upozornění: je záhodno fotoprafovat proti slunci - pak totiž vyniknou zastíněné partie, které pak budou náležitě kontrastní. Fotit po slunci, tedy se sluncem za zády, nedoporučuji, přičemž výjimky potvrzují pravidlo. Rozumí se samo sebou, že opar dovede být světelně efektní i při fotografování ve městě! Právě ve městě dochází k zajímavému efektu, že díky vzušné perspektivy se městská scenérie rozčlení na jakési vrstvy, které připomínají kulisy.

Ještě dodám: mlžný opar prosvětlený protisvětlem vytváří dojem prostoru mimo jiné i proto, že prozáří pozadí, kdežto popředí nechá temné. A to je trik, jak vytvořit iluzi prostoru. Jsou i jiné triky, když je tak zuvané polojasno, tedy když slunce svítí a po obloze se honí mraky - o tom si povíme v kapitole o oblacích.