4.6.1999
S kamarádkou Hankou jsme se už jednou setkali, když jsme zkoumali fotografování postavy v krajině. Nyní se zaměřme na Hanku jako takovou. Lidská tvář je často fotografovaný motiv. Současné automatické přístroje, jak klasické tak digitální, mívají svůj objektiv poměrně širokoúhlý (ohnisko zpravidla odpovídá kolem 40 mm).

Dejme tomu, že chceme pořídit portrét. Víme, že na snímku má být vždy to podstatné, v daném případě obličej. Jdeme tedy co nejblíž, aby obličej zabral co největší plochu záběru. Výsledek vidíme na obrázku vlevo - naprosto znetvořený obličej! Je to dáno optickými vlastnostmi objektivu s krátkým ohniskem. Takový objektiv velmi dramaticky zobrazuje perspektivu. Obličej je trojrozměrný, takže kupříkladu nos je blíže objektivu než oči. Širokoúhlý objektiv, nastavený na široký úhel (=krátké ohnisko), obličej takto zpotvoří. K nápravě stačí maličkost - pokud máme zoom. Přestavíme ohnisko na druhý extrém, na co nejdelší a výsledek vidíme na obrázku vpravo.

To je důvod, proč se objektivům o ohniskové vzdálenosti kolem 100 mm (u kinofilmu) říká portrétní. A právě takovému ohnisku odpovídají ohniskové vzdálenosti většiny zoomů, které jsou montovány do současných digitálních aparátů. Na fotografování divokých šelem je to příliš krátké ohnisko, avšak na focení pěkných dívek je ideální. Otázka nadhozená v názvu článku je etdy snadno zodpověditelná: jděte k Hance tak blízko, jak vám sama dovolí. POkud ji chcete fotit, používejte vo nejdelší ohnisko zoomu.

A co když zoom nemáte? Pak, bohužel, zapomeňte na snímky, kde by lidská tvář zabírala celou plochu a držte odstup aspoň dvoumetrový, to by se zkreslení nemělo projevit tak dramaticky, jako jsme si předvedli na ukázce vlevo nahoře.