7.5.2001
V červenci loňského roku jsem napsal článek o tom, že efekty nemají žádný smysl a vyvracel jsem oblíbenou teorii, že pokud fotografujeme v režimu černobílé fotografie nebo v "sépii" (hnědý tón, dosáhneme ostřejší kresby. Dále jsem poukazoval na to, že "efekty" vedou k nezvratným výsledkům a že z černobílé fotografie už nikdy barevnou neuděláme. A to je svatá pravda. Nicméně praxe ukázala, že v jednom speciálním případě má přinejmenším černobílé fotografování smysl. Při použití barevných filtrů vede totiž k zajímavým efektům.

Ve starších dobách se v černobílé fotografii s filtry často experimentovalo. Kdysi totiž negativní materiál trpěl nevyváženou citlivostí k různým segmentům barevného spektra. Byl mimořádně citlivý k modré a skoro necitlivý k červené. Přidáváním barviv do emulze se dosáhlo "ortochromatických" materiálů, "panchromatických" a "ortopanchromatických" materiálů, nicméně i současné černobílé materiály jsou poněkud citlivější k modré než červené.

Toho lze použít i v digitální fotografii. Filtry se vyrábějí ve všech barevných odstínech. Pro dnešní experimentování jsem použil rubínového filtru - to je oblíbený nástroj k vyrábění obrazových zajímavostí. Podívejme se na názorném příkladu, k čemu použití takového filtru vede.

V režimu čb jsem vyfotil známou dopravní značku, která vám napovídá, že máte přednost před protijedoucími vozidly. Značka je modrá, levá šipka (směřující dolů) je červená, pravá bílá. Barvy jsou převedeny do odstínů šedi (snímek vlevo). S použitím červeného filtru ale je ovlivněno převedení do odstínů šedi: modrá se stává tmavošedou, kdežto červená se stane bílou (snímek vpravo). Použití v praxi? Srovnejme další dvojici:

Levý snímek bez filtru zachytil kvetoucí strom japonské třešně - květy jsou skoro červené. Na modré obloze byl bílý oblak. Na snímku vpravo květy skoro zbělely, kdežto oblak nyní vyniká na tmavé, skoro černé obloze. Pomocí červeného filtru získáme dramatické nebe - existují ovšem i filtry méně účinné, oranžové i žluté (s různou hustotou), které podávají méně výraznou, nicméně přece jen efektní oblohu.

Na co si dát pozor
Použití filtru není bez problémů. Ne každý digitální aparát má závit a když ano, nemusíme mít odpovídající filtru k disposici. I já jsem tyto fotky pořizoval pomocí filtru od Rolleiflexu, který jsem prostě přiložil k obrubě objektivu Olympusu C-3030L. Problém je v expozici. Na snímku vlevo vidíte obrázek, který jsem pouze zmenšil pro použití na webu, jinak jsem s ním nic nedělal. Je podexponovaný, přičemž automat se snažil prodloužit expozici (z 1/200 bez filtru na 1/30 s filtrem). Nestačilo to.Úprava snímku však nebyla zcela jednoduchá. Nestačí pouze snímek zesvětlit.

Zesvětlil jsem psa na snímku vlevo - a červený jazyk vychází příliš bílý. Bylo nutno ho upravovat zvlášť pomocí funkce laso, čili místním výběrem upravit jeho tonalitu a pak inverzním výběrem upravit "zbytek psa". Smysl to nemá samozřejmě žádný - protože takto jsem získal černobílý obrázek psa zhruba takový, k jakému bych došel bez použití filtru. Smysl cvičení je v tom, abych ukázal, že ten filtr je skutečně efektivní a kromě červené ostatní složky nemilosrdně potlačuje.

Každopádně je to zajímavé pole k experimentování a pro určitý typ fotografie by se čarování s filtry v černobílém režimu mohlo i hodit.