17.4.2001
Krom jiných rad jsem si přečetl i stránku věnovanou "leskům na pleti". Nabyl jsem dojmu, že
se s tímto problémem setkám jen za velmi ostrého slunce odrážejícího se od vlhkých lesklých
předmětů. V poslední době však ke svému roztrpčení zjišťuji, že jsem tento problém poněkud
podcenil. Nejen že se bílé skvrny objevují velmi často při focení venku za slunných dnů (a
to je teprve jaro...!), ale dokonce i při focení v místnosti. Předměty vystavené přímému
světlu jsou zkrátka bílé. Do jisté míry by snad pomohlo upravení expozice, ale obávám se,
že leckdy by pak byl snímek podexponován.
 |
|
Snímek s extrémním osvětlením: rozdíl mezi úrovní světla ve stinných a světlých partiích je moc velký.
|
 |
|
Detaily s "vypálenými místy"
|
 |
|
Verdikt histogramu: údajně vypálená místa nejsou zcela bílá...
|
Trochu teorie na úvod
Vypálená místa, to je bolavé místo digitální fotografie a obávám se, že řešení není
zcela jednoduché... K vypálení dochází při převodu analogového signálu do digitální
podoby: hodnoty naměřené světlocitlivými buňkami se převádějí do 256 čísel označující
odstíny (od 0 do 255 - je to dva na osmou, čili osm bitů) v každém barevném kanálu (RGB =
červený, zelený, modrý). Při zpracování vysokých naměřených hodnot přístroj přiřadí od
určité úrovně nahoru hodnotu 255, tedy bílou. Tím dochází k vypálení celé oblasti,
která je natolik osvětlena, že naměřené hodnoty přesahují tu osudnou hodnotu.
Co s tím v praxi
Moc toho nezmůžme - toto je technická vlastnost digitálních aparátů. V praxi je možné
trochu ubrat na expozici (funkcí expoziční kompenzace, má ji každý lepší digitální
aparát) - stačí o 1/3 nebo 2/3 expozice (je třeba vyzkoušet). Při reportážní, živé
fotografii to nemá smysl - problémy nastávají zejména při portrétování. Lidská pleť má
vysokou odrazivost (dáno její strukturou i přirozenou mastnotou). Pokud děláme opravdu
Portrét s Velkým P, nesmíme se ostýchat ani před takovými pomůckami, jako je
elementární líčení (v televizním studiu pudrují prakticky každého). A pochopitelně že
variace expozice (logicky že do minusu) nejsou na škodu.
K vašemu snímku
Zde vidím dva problémy: jednak lesky a pleti, o kterých je řeč, ale pak je zde obrovský
rozsah osvětlení: jsou zde vysoké jasy a hluboké stíny a s takto velkým rozpětím by měl co
dělat i klasický negativní materiál. Lze řešit jen přisvícením umělým světlem, ať
lampami nebo zábleskovým zařízením.
Paradox:
Při prohlídce v Photoshopu jsem ale shledal, že vaše údajně vypálená místa nemají
hodnotu 255 - stále jsou tam zbytky kresby, takže v editoru lze s obrázkem pořád ještě
pracovat. I když nemáte zrovna Photoshop, doslova každý prohlížeč nebo editor vám umožní
prohlédnout si silně zvětšený detail. Jakmile tak uvidíte pixely - třeba i velmi světlé, je
vyhráno. Světlé pixely se dají ztmavit! Vyžaduje to ovšem velmi pečlivou a trpělivou práci -
zdůrazňuji při podobné příležitosti - pracujte vždycky na kopii snímku, nikdy ne na
originálu, tedy na nezálohovaném snímku, jak jste ho přenesl z fotoaparátu.
Závěr:
Musíme počítat s tím, že digitální fotoaparáty tíhnou k přepalování vysoce nasvícených
světlých míst, zejména pleti. Odstranit nelze, zmírnit následky můžeme jemným doladěním
expozice, volbou stanoviště (portrét nebudeme dělat na plném slunci), přisvětlováním
umělými zdroji nebo odraznými deskami.
eff
