3.2.2000 / 26.10.2001
Zní to složitě, je to nepříjemné cizí slovo, ve skutečnosti je to jednoduché. Jde o čarování, které má za cíl zlepšit obraz, tedy: výpočtem zvětšit počet zobrazovacích bodů. Jak jsme si v DigiNeffu zvykli, ukážeme si to na příkladu.

Horní řádek představuje prajednoduchý obrázek složený ze čtyř barevných ploch. Víme, jaké hodnoty mají jednotlivé barevné složky (č/z= 255/0, 255/85, 255/170, 255/255). Pak snadno vypočítáme, jako by mohly mít hodnoty barevné plošky které by byly mezi těmito existujícími ploškami. Pak by to vypadalo takto: 255/0, 255/42, 255/85, 255/125, 255/170, 255/210, 255/255. Původní hodnoty jsou tučně, interpolované (vypočítané, vmezeřené) jsou modré. Na obrázku jsou původní plošky označeny jako O, ty vypočítané mají X. Ty plošky označené X jsou interpolované.

Interpolace se běžně používá při zpracování digitálního (nebo digitalizovaného) obrazu. Některé firmy - zde vyniká Agfa, používá ke zlepšování obrazu speciálních softwarov (Agfa má PhotoGenie).

Když se nad problémem zamyslíte, usoudíte - a správně - že vcelku není problém interpolovat barvy tak, aby se do sousedních plošek vmezeřil (inerpoloval) odstín, který bude znamenat barevný přechod mezi nimi. Avšak kresba, ta se interpolací nezíská. Můžeme vyvolat iluzi bohatšího a ostřejšího obrazu, ale vždycky půjde jen o optický klam. Kde nic není, čert nebere, informace se žádným přepočítáváním pixelů nezíská. Buďte proto velmi opatrní, jakmile v technickém popisu přístroje, o který máte zájem, narazíte na to, že obrázek je interpolovaný.

Dodatek z 26.10.2001
Pro úplnost nutno dodat, že pojmu interpolace se užívá i v jiných souvislostech, takže někdy dochází ke zmatku nebo dokonce k účelovým zkreslením. Problém je v tom, že prakticky každý obrázek digitálního aparátu je vypočítán, což vyplývá z povahy funkce CCD prvku. Právě tomuto výpočtu se někdy říká interpolace. Osobně s pojmem takto použitým nesouhlasím. Jde ve skutečnosti o poměřování elektrických nábojů vygenerovaných vlivem světla, jež prošlo skrz barevné filtry (viz doporučovaný cyklus výkladu o CCD). Dokud tedy nedojde u umělému zvětšení počtu obrazových bodů oproti počtu světlocitlivých buněk na sensoru (ať CCD nebo CMOS nebo snad v budoucnu jiného sensoru), rozhodně nejde o vkládání, což je odpovídající české slovo. Je ovšem pravda, že slova interpolace se někdy účelově zneužívá, jak vidno kupříkladu z propagačního webu tříčipové kamery Foveon II - na niž mne upozornil laskavý čtenář, s nímž jsem vedl na téma interpolace 36 hodin trvající mailovou debatu, v níž se nám podařilo se vzájemně nepřesvědčit. Třebaže se informace o barvě získává výpočtem - což vyplývá z povahy věci a nikdy to nikdo nepopíral - dokud se výpočet provádí po skupinách s odstupem jediného pixelu, nejde o interpolaci ve smyslu vkládání - a to je právě ten druh interpolace, kdy se zvětšuje počet obrazových bodů, aniž by rostla rozlišovací schopnost. Ta je dána výhradně kvalitami objektivu, CCD prvku a dalších elektronických agregátů a samozřejmě i kvalitou softwaru účastného na celém procesu, čili metody zpracování.