Fotograf Jamie Winsor natočil krátké video, založené na takzvaném Dunning-Krugerově efektu. To je psychologický pojem, za nějž dostala ona dvojice Nobelovu cenu. Ve stručnosti ho lze vyjádřit tak, že nekompetentní lidé mají tendenci se přeceňovat, kdežto kompetentní tíhnou k podceňování. Když ti podprůměrní porovnávají svoje výsledky s prací jiných, výrazně se podceňují, kdežto pohled nadprůměrných je podstatně reálnější. Video je zde, pokud rozumíte anglicky:

Narazil jsem na to video na Petapixelu. Moc se mi líbí a oceňuju i pět praktických rad, jež Windsor poskytuje:

Vyhýbejte se pocitu sebeuspokojení.

Učte se ze svých starších prací.

Ptejte se na názor dobrých fotografů.

Pořád se učte.

Uvědomte si, že až se vám starší práce přestanou líbit, jste na dobré cestě kupředu.

To jsou bezpochyby velmi správné postřehy. Ona je dnes ta situace o to těžší, že fotografuje každý, technika je skvělá a výsledky jsou technicky výborné i v naprosto automatických režimech a tak se ztrácejí kritéria.

K výše uvedenému bych jen podotkl, že je dobré brát v úvahu názory někoho, o kom jste přesvědčeni, že věci rozumí a jste schopni mu důvěřovat. Takových lidí není mnoho a pamatujte, že mnoho psů je zajícova smrt. Ony ty komentáře pod fotkami jsou často deprimující a demotivující a nic vám nepomůže vědomí, že ten kritik tomu nerozumí. Takové to „líp bych fo vyfotil mobilem“ je časté a vždycky je to nekompetentní. Dobré je, účastnit se kvalitních soutěží a chodit do kvalitní tvůrčí skupiny. No a hodně důležitý je vzor – ten může být i v nadoblačné výšce: tím spíš vás to povznese. Miluju Elliotta Erwitta, to je dnes nejklasičtější klasika. Kéž bych někdy dokázal takhle obyčejnou fotku…