V článku o Canonu 6D Mk II jsem psal o své cestě do Skotska. Za 8 dní jsem tam nafotil něco přes 1500 fotek a to je v éře digi docela málo. Ale skutečných záběrů bylo mnohem míň, všechno jsem fotil jaksi víckrát. Připomínám článek, který jsem zde uveřejnil letos v létě už podruhé – vychází z Kena Rockwella a jmenuje se Fotografie – to je PRD. To PRD je zkratka popisující proces, o kterém tu chci psát: fotka vychází z pocitu – to je ten P. Něco vás zaujme. To je ten první impulz.

Následuje přemýšlení, jak na to. Odkud to fotit? Jakým ohniskem? Je nějaká další technika, která pomůže motiv zvýraznit?
To je úkol pro rozum – a jsme u písmena R.
Nakonec je dotažení - písmeno D. Ono to hodně splývá s rozumem – a taky záleží na postoji fotografa. Já si myslím, že k dotažení nutně patří zpracování v editoru. Za dob analogu jsme taky cíleně vyvolávali filmy a pod zvětšovákem se čarovalo s gradacemi a maskami a zadržováním a nadržováním a náklonem zvětšováku. Pojďme ale ke konkrétnímu případu.

V éře mobilních telefonů dnes už málo kdy uvidíte telefonní budku. Na Skye jich sem tam pár uvidíte, většinou pochopitelně někde na vsi (město je tam jen jedno). Cestou na poloostrov Elgol jsem ale zahlédl krásnou červenou budku hned u cesty. Líbilo se mi, jak je pěkně červená a je v lese. Pořídil jsem dvacet záběrů (přesně tedy 21, ale ten index by pak divně vypadal a ta jednadvacátá je prakticky stejná jako ta první.


Zahlédnutá budka, to je to P, ten pocit. Následoval R – rozum. Červená budka v zeleni. Jaký poměr červeného a zeleného má být? Prvních devět záběrů jsem ladil poměr velikosti. Když se na ty fotky podíváte, vidíte, že na prvních sedmi záběrech jsem se k budce blížil, ale pak jsem zase začal couvat. On ten motiv potřebuje kolem sebe trochu prostoru, nějaký ten luftík. Tady je to názorně ukázáno – budka má kolem sebe zeleň a potřeboval jsem řešit ten asfalt silnice.


Mistři radí, že je dobré si položit otázku, zdali se to nedá vyfotit i jinak. Budku jsem tedy obešel a bingo – ona má za sebou zeleň, dokonce má klasický kamenný domeček a kopečky vzadu.


To byl první ze série dalších dvanácti záběrů. Řešil jsem poměry velikostí a to, co má a co nebá v záběru být. Co s tou větví nahoře, má tam být anebo ne? Zkusil jsem zabrat i auto jedoucí po silnici, jestli mi nevyplní hluché místo v pravé dolní části. Zkusil jsem to i bez větve a bez oblohy:


Nakonec to ale vyhrála až dvanáctá z těch jednadvaceti – ale až když jsem to zkoumal na monitoru.


Taky tady si všimněte, že jsem řešil poměr velikosti motivů, budky i domečku vůči krajině. Šlo ale o D, o to dotažení. Počítal jsem s tím, že jsem to fotil do RAW a že se mi podaří zlikvidovat to šíleně bílé nebe. Kdyby to nešlo, vyhrála by to fotka číslo 18:


Jenže ono to šlo. Tohle je výsledek z Camera RAW bez další úpravy nebo retuše:


Samosebou že mě tam štvala ta cedule. Ta šla jako první a s tím nebem se dalo taky ještě drobet kejklit, než jsem došel k výsledku:


Takže vidíte, je to opravdu jen PRD! Fotky jsou pořízeny Canonem 6D Mk II a objektivy Canon 16-35/2.8 III a Canon 70-300/4.0-5.6.